Čím dál víc se v poslední době objevují zmínky o Antifě, která sehrála značnou roli při letošních amerických prezidentských volbách. My tu máme tu svou, českou, kdo o nich nic neslyšel, je to dobře organizované radikální ultralevicové militantní hnutí, jehož veřejně neskrývaným cílem je vytvořit komunistický světový řád. Standardně jejich přívržence v černém vidíte v televizi, jak rozbíjejí výlohy, zapalují soukromý majetek, obsazují a následně ničí něčí dům, v České republice máme zkušenost třeba s Klinikou, rádi používají násilí a masivně podporují hnutí BLM. Občas jste mohli mezi těmito lidmi zahlédnout Ivana Bartoše, předsedu Pirátské strany, případně Jana Cempera z projektu Manipulátoři.cz. To mimochodem dost vysvětluje, proč se Piráti čas od času snaží nenápadně otevírat debatu o vyvlastňování soukromého majetku a proč jim nevadí omezování svobody slova, obojí by totiž moc rádi. Trochu se obávám toho, že nyní v době covidové jim to dost možná vyjde. Proto to z mého pohledu není cool strana mladých chytrých ajťáků, jak se může na první pohled zdát, ale strana, která může zásadně a negativně ovlivnit naši demokracii, ale o tom zas až jindy. V USA i v Německu už nějakou dobu volají po tom zařadit Antifu na seznam teroristických organizací, u nás se ale čím dál víc v mainstreamu objevují články, které činnost Antify omlouvají, polidšťují a vysvětlují.

Antifáci totiž svůj extrémismus umí velmi dobře komunikovat, schovávají ho za tvrzení, že bojují proti fašismu, jsou to přece ANTIFAšisté, proto Antifa. A když tu nechcete fašismus, pak si kousek Antify nesete ve svém srdci přece i vy. A co si nesete v srdci, to nemůže být špatné, Antifa proto není špatná. Tak se dělají emoční zkratky.