Dnešní doba není příznivá pro technické obory. Firmy se předhánějí v tom, jak získat strojaře, konstruktéry a další odborné pracovníky. Zájem o techniku klesá a každoročně je na trhu méně absolventů, než je třeba. Ukazuje se, že předměty jako je matematika, fyzika nebo chemie zajímají u nás méně žáků, než by odpovídalo jejich důležitosti. Vše se řeší novými technologiemi a spousta věcí se zjednodušuje, děti méně času tráví s rodiči a prarodiči při drobných manuálních činnostech a nemohou si tyto činnosti vyzkoušet. Děti nevědí, jak se vrtá, piluje atd.

Setkávám se s aktéry jak ve vzdělávacím systému (učiteli, pedagogy, řediteli), tak i s podnikateli a vnímám tuto problematiku již delší dobu. Motivovat je potřeba již u malých dětí v mateřské školce. Zájem o techniku, manuální zručnost a komunikace, to je cílem projektu „Technické mateřské školky“, do kterého se zapojila také MŠ Boskovice. Konkrétní pojetí projektu a jak s dětmi pracují, jsme si mohli na semináři přímo vyslechnout od paní učitelky Ivany Havelkové. Děti mezi 6. a 11. rokem jsou nejvíce otevřeny novým věcem a rychle se učí, objevují a zkouší. Dětem chybí nejen zručnost, ale také schopnost komunikace mezi sebou. V „Technických mateřských školkách“ nejde jen o to, aby děti vrtaly a řezaly pilkou, celý projekt je koncipován tak, že děti pracují tematicky. Nejprve se seznámí s tématem, například lodní doprava, mosty, kola atd. Děti se seznamují s tématem formou prezentace, návštěvy někoho z oboru, videoukázkou či dalšími aktivitami. Poté se seznámí s úlohou, co budou vyrábět, seznámí se s technickými aspekty a připraví si na výrobu nářadí a materiál. Poté děti přejdou k samotné výrobě a odzkoušení výrobku, zda funguje dle představ na začátku. Na konec je důležitá prezentace před dětmi, učiteli či rodiči. Tímto děti získávají nejen manuální zručnost, ale i vědomosti, prezentační schopnosti a další. Není to o tom, že chceme, aby každé dítě šlo na učiliště. Každé dítě by mělo být schopno se manuálně obsloužit, což je důležité jak v pracovním tak v rodinném životě.

Na semináři vystoupili zástupci středních, základních i mateřských škol a představili, jak se tato problematika u nich řeší – příklady dobré praxe. Vystoupili i představitelé státní správy – obě strany si předaly důležité informace. Propojovat aktivity škol je potřeba také s firmami v regionu. Ať už to mohou být návštěvy pracovníků ve škole, exkurze ve firmách či ukázky výroby v praxi. Děti si tak udělají lepší představu o tom, jak to funguje. Dále apeluji na to, že je důležité aktivity vhodně prezentovat rodičům a veřejnosti. Technické vzdělávání není o tom, že by děti nedělaly nic jiného, ale šikovné učitelky propojí témata techniky i s hudbou, vyprávěním a dalšími aktivitami. Technické vzdělávání je část výuky, kterou jsou děti vedeny. Základní myšlenkou technického vzdělávání a tedy i tématem celého semináře je dětem, žákům, studentů a jejich rodičům představit tyto obory, tak aby se nejen zvýšil zájem o tyto obory, ale aby se zvýšila i manuální zručnost pro každodenní život. Jsem ráda, že jsme se mohli na půdě Senátu potkat z různých sfér a propojit tuto problematiku od pedagogů a dětí až po instituce zajišťující chod vzdělávací soustavy.