Slavný historik profesor Kvaček: Mladá generace je úplně mimo. Ani prezidenty nevyjmenují

13.10.2018 16:51

REPORTÁŽ Naši studenti i přes kolísální mají stále mnohem větší znalosti než jejich vrstevníci v západní Evropě. Vůbec nesrovnatelné je to pak se Spojenými státy, kde co si i takzvaní odborníci nenajdou na netu, neví. Českým středoškolským pedagogům až na výjimky neříká nic bádání a jsou jen pro strohé mentorování. To zaznělo na konferenci o výročí republiky, kterou uspořádala Nadace Železné opony v Praze. Významný historik, profesor PhDr. Robert Kvaček, CSc. se pak dotkl zfilmování osudů Rašína a Beneše v České televizi a přinesl několik poznámek k podepsání mnichovské dohody v září 1938. Všichni se pak shodli na tom, že po oslavách stého výročí republiky bude snad o něco více mladých, kteří si vzpomenou, kdy bylo založeno Československo.

Slavný historik profesor Kvaček: Mladá generace je úplně mimo. Ani prezidenty nevyjmenují
Foto: Hans Štembera
Popisek: Studenti, ilustrační foto

Přední český historik, člen česko-slovenské komise historie profesor Kvaček za potlesku několika desítek přítomných vesměs starších lidí, uvedl ke znalostem dnešní mládeže: „…že by to měli v hlavě, nic takového. Když jsem se zeptal v loňském roce ve čtvrtém ročníku na jedné vysoké škole, tak studenti nevěděli, kdy skončila druhá světová válka. Takže naše středně starší generace, a to je nám líto, se přetlačuje o maličkostech, o jednotlivých dnech a mladá generace je úplně, ale úplně mimo. Minulost jim nic neříká“.

Odstrašující příklad z USA

„Je to prostě nezajímá,“ vykřikl muž důchodového věku z auditoria.

Pan profesor dal k dobru vzpomínku z nedávné doby: „Před jistou dobou jsem telefonicky hovořil se svým švédským kolegou a ten mi řekl: Vy tam máte trochu mindráky z toho, že vaši studenti toho mnoho nevědí. Rád bych ujistil, že to je ještě nadprůměr,“ citoval dotyčného kolegu uznávaný český historik a pokračoval. „Pořádá totiž každé léto dvouměsíční seminář pro americké studenty, kteří mají za sebou univerzitu a chtějí se specializovat na dějiny druhé světové války. Vždy jim dával vstupní test a první otázka vždy byla – kdy začala druhá světová válka. Podotýkám, že jsou specialisté. Dodnes, a dělá to již pět roků, dodnes ani jeden, ani jeden – kdyby alespoň jeden – ale ani jeden nevěděl!“ zhrozil se Kvaček. „Ti upřímnější studenti vám řeknou – já se podívám do encyklopedie, já mám na to přístroje. To mi řeknou po přednášce. Tam to prý najde. A já na něj – alespoň kdyby jste to našel v knížkách. A prý – knížky já nepotřebuji“.

Fuj, bádání…

Je prý dobře, že se bude vyrovnávat plat učitelů. „Ale když jsem jednomu mladému učiteli, adeptu přírodovědectví, řekl – to je věc, která je ve stavu bádání. A on na to – to je sice hezké, ale já to nechci slyšet. Mne bádání vůbec nezajímá. Mne zajímají jenom stručné hotové teze, které přečtu studentům a žákům. Ale abych si jako středoškolský kantor zatěžoval hlavu bádáním, vědou, co byste to ode mne chtěl,“ popsal hororový a nikoliv ojedinělý příklad české pedagogiky pan profesor.

Poté se historik Kvaček vrátil zpět v čase: „V 19. století naprostá většina venkovských kantorů byla zároveň určitými badateli. Středoškolští profesoři měli za sebou vědecká díla, to bylo přirozené. Jenže to bylo také jiným stylem života. Nedovedu si představit, že by pan profesor Šusta někdy pral prádlo. Že by vařil oběd. Pan profesor Šusta přišel, zeptal se doma, co je nového, povečeřel, šel do své pracovny a bádal. Jeho žena na všechny dělala pšštt – tatínek pracuje. Zkuste to dnes. No zase, my umíme všechno. Nejen prát, ale žehlit, vařit a jiné věci a to se nám pro život hodí – jen to nesmíme říci svým ženám,“ zalaškoval pan profesor.

Stačí jen titul bakalář? Magistra (prý) netřeba!

„Je to celosvětový trend,“ konstatoval dále a vzpomněl na případ z vysoké politiky: „Jeden premiér naší vlády si přišel stěžovat, že máme málo vysokoškoláků a že je dokonce všechny nutíme, aby dělali magisterské studium. Vždyť prý stačí na to bakalář. V naší společnosti je několik lékařů, takže bakalářské studium na medicíně, to je nesmysl, že. My jsme jej tedy upozornili, že to není kompletní studium. A on říkal – z Ameriky vycházejí většinou bakaláři a podívejte se, co má Amerika Nobelových cen,“ uvedl za smíchu auditoria profesor Kvaček. A vzápětí vysvětlil: „Ano, ona si je ale doveze. Doveze si nemalou část a vytvoří pro ně podmínky k nadání, které jednou povede k Nobelově ceně. A jsou ještě významnější ceny než je Nobelova. Trend povrchnosti je celosvětový,“ zopakoval hodnocení doby vzácný a vážený host.

„Že nevědí, kdy vzniklo Československo? Mám obavy, že to nebudou vědět ani po těchto oslavách,“ konstatoval dále za smíchu v sále.

Beneš: Persona non grata

„Jsem vděčný, že v České televizi některé věci pustili ven,“ konstatoval Kvaček. „Tedy co je přichystáno a toho Rašína, to vypadá solidně. Scénář jsem četl a stejně tak jsme uvítal, že byl seriál o Benešovi. Já jsem tam měl úvodní slovo spolu se svým žákem. Ono ten Beneš, to je červený had. Seriál, který běžel o něm, byl přerušen. Tak jsem si říkal, že někdo zasáhl, že se tam moc mluví o Benešovi a že tam není uvedeno, že měl skončit v Haagu nebo kde, kam si prý zaslouží. Možná to někomu vadí a tak jsem měl obavu, že to skončilo. Byla jen dvě pokračování. Ale byl jsem ujištěn, že to bude pokračovat. Není to nic světoborného, ale že to je, je výborné. Já to mohu na ohlasu, který ke mně dochází, pozorovat. Lidé kvitují, i když Beneše nemají v lásce – a proč by jej měli mít, vždyť to není třeba. Ale vědět o něm a chovat se k němu slušně, to si zaslouží,“ uvedl pan profesor.

Muž z auditoria si posteskl: „Kolik mladých dokáže vyjmenovat všechny naše prezidenty! Musím říci, že většinou kolem pěti, maximálně sedmi. Jedenáct ani devět neřekne nikdo. V naprosté většině zapomínají na Háchu, Zápotockého, Svobodu, Novotného“.

Podstatná maličkost z Mnichova

K evropské situaci před válkou profesor Kvaček upozornil: „…nezapomeňte, když do Mnichova jeli ti čtyři státníci. Já jsem to vtloukal do hlavy autorům diskusí. Říkal jsem – nezapomeňte, ale oni zapomněli a na stařičkého učitele už zapomněli též. Zapomněli sdělit, že to září 1938 bylo pozoruhodné tím, že Chamberlein jede do Berchtesgardenu. Já jsem to už napsal a ve světové literatuře tyto moje teze již běží. Vždyť to byl důkaz toho, že je jemu podřízený. Jede na Hitlerovu chatu! Měl jet do Berlína. Ale jede do Goldesbergu, do hotelu nácka, který měl legitimaci strany nižší, než Hitler,“ upozornil historik. „Podepisuje se to v Mnichově, přičemž všechno mělo být v metropoli. Vždyť to byla věc, která měnila mezinárodní vztahy. To bylo promyšlené. Hitler to jasně prokázal – to je moje nadvláda, já si rozhodnu. A stalo se“.

Novinářský nestor Milan Syruček, který se besedy účastnil, k tomu dodal, že Chamberlein měl určité připomínky k té dohodě,  „…a to, co s dobytkem na sudetském území…“

Kvaček na to hned reagoval slovy: „To je přímo v zápisu, jak se ptá Hitlera – a prosím vás, budou moci ti rolníci, kteří půjdou z pohraničí, budou vysídleni, budou si moci vzít si s sebou krávy. A Hitler říká – pane premiére, snad tady nejsme kvůli krávám“.

Důležité podle profesora Kvačka ale je, co Hitler řekl po konferenci jednomu svému průvodci: „…ve dveřích ukázal dozadu – podívejte se, jsou to červíčci. Jsou to jenom červíčci. Podle toho uvažoval o rok později, když útočil na Polsko“.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nebude na jídlo. A pak už se nebude zvonit klíči... Petr Robejšek vydal drsné varování politikům

12:31 Nebude na jídlo. A pak už se nebude zvonit klíči... Petr Robejšek vydal drsné varování politikům

Politolog Petr Robejšek se v komentáři pro deník MF Dnes zamyslel nad tím, proč zemřela levicová pol…