Je to pouze první kolo. Ale drtivé vítězství zásadových a slušných budí oprávněné naděje. Pokus o vnitrostranický převrat v ČSSD a převzetí vlády několika mocichtivými se nezdařil. To je skvělá zpráva! Vyhráno však ještě není. Ale probíhá mocná katarze uvnitř ČSSD, která sociální demokracii zevnitř pročistí, jak strukturálně, tak personálně.

Když jsme bojovali v době komunistické diktatury a v době Sametové revoluce za demokracii, mnozí z nás se domnívali, že demokracie znamená harmonický stav společnosti. Tak jak jsme to vídali na barevných obrazovkách televizorů, když jsme na černo přijímali západoněmecké či rakouské televizní stanice. Ale opak je pravdou. Demokracie neznamená harmonii, nýbrž konflikt. Boj o to, kdo uchvátí největší podíl na moci. Boj o moc však nemusí být sám o sobě negativní. Rozhodující je to, zda ten, kdo o moc usiluje, jedná pouze ve vlastním zájmu, či zda se angažuje také proto, že chce něco dokázat pro všeobecné blaho; i tací jsou, a není jich málo!

Rozdíl mezi diktaturou a demokracií nespočívá tedy v tom, zda aktéři usilují o moc, či nikoli.  Spočívá v tom, že v diktatuře se moc získává jakýmikoliv prostředky, bez jakýchkoli skrupulí. A v demokracii se naproti tomu moc získává regulérními postupy – vítězstvím ve volbách, zastoupením v parlamentu a vytvořením vlády, která má v Poslanecké sněmovně důvěru, a to vše za respektování principů vnitrostranické demokracie, kdy Sjezd a Ústřední výkonný výbor určí, kdo bude danou stranu reprezentovat.