Vondráček (ANO): Pandemická situace se dynamicky vyvíjí a je úplně jiná

Děkuji za slovo, pane předsedající. Můj návrh, jak je uvedeno na písemné přihlášce, se týká hlasování o zrušení stavu legislativní nouze. To říkám dopředu, protože vím, jak je složité poslouchat toho, kdo vystupuje a lovit ten návrh. Chtěl bych se vrátit k tomu, co se tady vlastně odehrálo včera při zahájení schůze. Při studování stenozáznamu jsem si ověřil, že paní předsedkyně, když zahajovala schůzi, tak řekla větu: "My jsme obdrželi ten tisk týkající se pandemického zákona vraceného ze Senátu 11. února. Tedy podle § 97 je splněna lhůta 15. února a můžeme projednávat." Víc v tom stenozáznamu není.

Já chci jenom podotknout, že ta lhůta v § 97, tuším odstavec 3, je 10 dnů. Kdybych byl Sheldon Cooper, tak bych řekl - ve kterém vesmíru je 11 + 10 = 15. Lhůta deseti dnů v žádném případě splněna nebyla a více jsme se k tomu nedostali, protože s přednostním právem vystoupil pan Okamura a začal mluvit k programu schůze. My jsme se nevypořádali s tím stavem legislativní nouze.

Poté, co jednalo grémium, tak jsem se dozvěděl, že je zde stanovisko legislativy, že jestliže jsme vyhlásili stav nouze na minulé schůzi a někdy v lednu, tak je to dostačující a víc se tím nebudeme zaobírat. Já si myslím, že je to třetí díl v té tragikomedii, která se jmenuje Pandemický zákon. První díl se tu odehrál 2. února, když jsme schvalovali ten zákon v rozporu s podmínkami stavu legislativní nouze, kdy tyto podmínky objektivně neexistovaly.

Upozorňovali jsme na to, vystupovali, citoval jsem vám tu nález Ústavního soudu. Přesto jste tento zákon schválili ve zkráceném řízení, ve kterém jsou výrazně omezena práva parlamentní menšiny, která nemůže v podstatě překládat žádné pozměňovací návrhy, nemá dostatek času se na to připravit, jsou omezena i práva na vystupování, neboť byl omezen čas na vystupování.

Druhý díl této tragikomedie se odehrál v Senátu, kdy Senát zopakoval ty námitky, které jsme vám tady říkali my. Hnutí ANO neobstruovalo ani minutu. My jsme vystupovali naprosto věcně a maximálně stručně a přesto vaši vlastní senátoři opakovali argumenty, které jsme vám tu říkali my.

Třetí díl této tragikomedie - já doufám, že poslední - se odehrál včera, kdy Sněmovna vůbec v rozporu s platným jednacím řádem, v rozporu se zákonem, nerozhodla o tom, že trvá stav legislativní nouze. Uvidíme, jestli bude následovat čtvrtý díl tragikomedie za účasti senátorů, kteří vám budou předkládat své argumenty.

Já vám přečtu jednu větu z knihy, která je zároveň i komentářem jednacího řádu, komentářem, který nebyl v podstatě žádnou rozhodovací praxí zpochybněn. V tom § 99 odst. 4 se píše. "Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá." Jestliže vám někde v zákoně někdo píše, že Sněmovna projedná, tak já potom vezmu ten tisk, ten komentář, zalistuji o několik stránek dál a tady je jednoznačné vysvětlení.

"Před rozhodováním o pořadu plenární schůze, pokud se rozhoduje v době předsedou Sněmovny vyhlášeného stavu legislativní nouze, se ještě Sněmovna musí usnést o tom, zda stav legislativní nouze trvá." Když je v tom jednacím řádu napsáno, že Sněmovna projedná, tak to znamená, že musí projednat. Ale my jsme tohle neudělali. A proč? Protože už dopředu jste věděli, že bude obstruovat SPD a Tomio Okamura, tak jste chtěli zmenšit tu jeho arénu, chtěli jste si ušetřit jednu rozpravu.

Já bych pro to měl i pochopení, protože jsme tady při minulém stejném tématu strávili celou noc. Ale nemůžete to dělat na úkor zákona. Nějaké jedno posouzení - a není to autoritativní výklad nějakého zaměstnance legislativního odboru - vás k tomu nemůže opravňovat a nemůžete být přezíraví k jiným právním názorům. Jde o to, že ten legislativní stav nouze byl vyhlášen 20. ledna, kdy pandemická situace byla úplně jiná.

My jsme se věnovali druhému a třetímu čtení toho tisku 2. února a my poslanci hnutí ANO jsme víceméně nevystupovali a ten stav legislativní nouze jsme schválili. Následně po těch námitkách Senátu to máme zpět, ale je 10. 2. Je o měsíc později a ta pandemická situace a vůbec situace společenská se dynamicky vyvíjí a je úplně jiná. A tady nám zákon ukládá, aby se Poslanecká sněmovna vždy věnovala tomu, zda jsou skutečně dány podmínky stavu legislativní nouze. A ty podmínky jsou velmi restriktivní a mluví o tom Ústavní soud v několika nálezech.

Já jsem se obrátil se stanoviskem na pana doktora Koudelku z Brna a velice v rychlosti mi napsal toto. Stav legislativní nouze by měl být znovu potvrzen. Stav legislativní nouze je mimořádným procesem přijímání zákonů, mohou být omezena práva poslanců, například omezením délky vystoupení. Přitom od původního projednání ve sněmovně mohla při vrácení zákona Senátem či prezidentem uplynout delší doba, kdy se mohly změnit okolnosti. To je přesně ten příklad, o kterém mluvím.

Pokud si většina poslanců myslí, že je stále důvod pro legislativní nouzi, tak to mohou potvrdit hlasováním. Takže je důvod opětovně hlasovat a potvrdit legislativní nouzi. Toto hlasování je třeba vždy vyžadovat v souladu se zákonem. To není můj výmysl. Tento výklad vychází ze základního principu, že mimořádné postupy, včetně schválení zákona v legislativní nouzi, by se měly používat jen skutečně mimořádně.

Každý orgán je při mimořádném postupu vždy povinen neustále zkoumat, zda důvody pro mimořádný postup trvají, k čemuž slouží i opětovná potvrzení mimořádného postupu ve stavu legislativní nouze při vrácení zákona Senátem. Senát totiž svým hlasováním dal jasně najevo, že důvod pro přijetí vráceného zákona nevidí. Zpochybňuje argumenty vlády pro legislativní nouzi. My jsme se tímto vůbec nezabývali, protože jsme chtěli ušetřit čas debatou a obstrukcí SPD. Hrubým způsobem došlo k porušení zákona.

Já jsem obdržel i nějaké argumenty, že v minulosti se o tom nehlasovalo. Já vás chci ujistit, že po celé minulé volební období, po celou dobu, kdy jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny a především po celou dobu covidové krize, které se to týká, se vždy opětovně hlasovalo a potvrzoval se stav legislativní nouze. Někdy jsme to zvládli úplně bez jakékoliv širší diskuze, protože bylo jasné, že ten stav nouze trvá.

Já vám dám příklad. Mám tady třeba zápis z úterý 25. května 2021, což byla, teď nevím, jestli 111. nebo 114. schůze. V každém případě se hlasovalo usnesení: "Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze." Stejné usnesení mám například ze středy 7. července 2021. Dělali jsme to vždycky, nenajdete jedinou schůzi, kde by se o tom nehlasovalo.

Jestli tady někdo tvrdil něco jiného, tak v době covidové krize se nikdy nehlasovalo jinak.

K těm změněným okolnostem - přece nemůžeme přehlížet, že v současném stavu, dnes končí karanténa. Evidentně tedy pan ministr již nemá strach z šíření nemoci. Zastavilo se očkování. V zásadě se neočkuje. Za včerejšek ani ne 10 000. A většina jsou třetí dávky. Kompletně ministerstvo zrušilo podporu pro očkování prvními dávkami. V podstatě není tu obava ani z toho, že by se covid mohl vrátit. Jinak by se přece museli chovat jinak, ta vláda. To hlavní ale je, že zůstáváme na proočkovanosti někde na 75 % populace 18+ a 65 % celkové populace, tedy na číslech, která zařídila vláda Andreje Babiše. Zastavuje se očkování třetími dávkami. Téměř vůbec nefunguje registrace. Ministr Válek sliboval oživení očkování s příchodem nové vakcíny Novavax. Pan ministr Válek sliboval zájem až 800 000. Víte, kolik je zájem v současné době? 15 000. Ruší se testy zadarmo - od března. Tím pádem se vypíná další prvek, který fungoval jako prevence a měl za úkol snížit riziko šíření nákazy. Na rozdíl od okolních států, které také rozvolňují, tady ministr zrychlil tak, že zrušil i prokazování se očkováním nebo prodělanou nemocí do uzavřených prostor, kde je více lidí. Ministr ruší lidi na hygienách, i když to několikrát popřel, tak také škrty zdůvodnil tím, že už není třeba trasovat. Když jsme končili projednání druhého a třetího čtení, tak pan ministr Válek na závěr vystoupil a řekl, že pandemický zákon bere jako pojistku, která se nikdy nepoužije. Pan premiér v rozhovoru řekl, že doufá, že se pandemický zákon nikdy nepoužije.

Toto všechno jsou přiznání on-line ve veřejném prostoru, která usvědčují předkladatele z toho, že zde není stav legislativní nouze. A my nemůžeme pokračovat ve stavu legislativní nouze. Jestliže někdo namítá, že to nic neznamená, že jsme o tom hlasovali už několikrát, tak bych chtěl upozornit, že na to reagoval Ústavní soud také a uvádí: Pravidla legislativního procesu jsou obsažena v různých pramenech parlamentního práva, mezi něž náleží především Ústava České republiky, dále z ní konformně vykládané jednací řády obou komor Parlamentu České republiky, podrobnější pravidla jednání přijatá usnesením jednotlivých komor Parlamentu na základě § 1 odst. 2 jejich jednacích řádů, takzvaná autonomní usnesení, a rovněž - a teď to zdůrazňuji - ustálená praxe parlamentní komory a jejích orgánů, kterou lze díky dlouhodobému opakování považovat za nepsanou část legislativní procedury, lze-li ji shledat za souladnou s vyššími hodnotami tvorby práva.

To, že jsme si tady zvykli a dlouhodobě hlasujeme pro stav legislativní nouze a jeho potvrzení, znamená, že jsme povinni o tom hlasovat. A vy, abyste si ušetřili trochu času s panem Okamurou, tak jste to ignorovali.

Pandemický zákon už těch facek dostal poměrně hodně. A právník, který bude sepisovat návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu, bude mít dobrou práci, bude mít spoustu materiálů. Myslím si, že bude mít taky vysokou šanci na úspěch v tomto řízení. A vy to víte, co to předkládáte. A vám je to jedno. Vy vědomě porušujete zákon s tím, že potřebujete ten zákon od 1. března, a on stejně v lednu přestane platit. A než se k tomu dostane Ústavní soud, tak se nad tím zavře voda. Ale já si myslím, že nemůžu mlčet. Nemůže mlčet ani hnutí ANO k takovéto praxi. A musíme se důrazně ohradit, protože tímhle to začne, a kde to bude pokračovat? Je porušován zákon. Jsou porušovány zvyklosti.

Ještě vám přečtu, protože musím zkrátit své jednání, já mám bohužel za chvilku živé vysílání, mám pro vás připravené krásné ústavní nálezy. A možná ještě v besedě o pandemickém zákonu bude prostor, abych se k tomu vrátil. Ale našel jsem si příspěvek třeba jednoho bývalého poslance, který napsal: Několik vět k dění ve sněmovně z pozice parlamentního pamětníka. Z pohledu na současnou Sněmovnu jsem jako občan velmi smutný. Proč? Pětikoalice se rozhodla jít stylem vítěz bere vše. Od personálií, kde mimochodem ani pět koaličních politiků proti jedné opoziční místopředsedkyni za ANO nedokáže Sněmovnu odblokovat a jen přihlížejí tomu, jak opozice důsledně využívá jednacího řádu Poslanecké sněmovny, až po evidentní zneužití institutu stavu legislativní nouze, což v minulosti při podobných choutkách podobné pravostředové koalice jasně judikoval i Ústavní soud České republiky. Ukazuje se, že koaliční mistři - psáno v uvozovkách - politického řemesla odešli do exekutivy, a tím si koalice díky nováčkům v čele Sněmovny značně zkomplikovala své fungování, ale zejména fungování státu. Opoziční fachmani se činí, což je mimochodem jejich práce. Jsme totiž parlamentní republikou, a pokud parlament nefunguje i při robustní parlamentní většině 108 hlasů, je to na pováženou.

A teď pár slov pamětníka. Zažil jsem jako předseda největšího klubu jak vládní angažmá v koalici se 101 poslanci, tak roli opozičního klubu po volebním výsledku sto na sto. V obou těchto situacích Sněmovna fungovala, a to díky komunikaci vládních i opozičních klubů. Jednání byla někdy vyhrocená a tvrdá, ale na konci byl výsledek a dohody se ctily. Takto jsme například s Janem Kasalem, Jaromírem Talířem, Karlem Kühnlem, Vojtěchem Filipem, Pavlem Kovačikem, Ivanem Langerem, Vlastimilem Tlustým či Petrem Tluchořem byli schopni dohodnout se vždy. Konec citátu.

Tyto parlamentní mechanismy nám nyní naprosto schází. Vládnoucí koalice se snaží válcovat opozici. Ve výsledku tady trávíme už několikátou noc. A já nemám pocit, že bychom tady nějakým způsobem produktivně trávili čas.

Vzhledem k tomu, že v jednacím řádu je napsáno, že by se o stavu legislativní nouze mělo rozhodnout ještě před hlasováním o programu schůze, tak vás ještě jednou vyzývám z tohoto místa, abychom toto hlasování uskutečnili. A jestliže chcete o něčem hlasovat v této Sněmovně tak, aby to bylo legitimní, transparentní a aby byla potvrzena legitimita vašeho rozhodnutí, musí být vedena rozprava, protože volič chce vědět, proč jste tak hlasovali, jak jste hlasovali. Takže by měla být vedena rozprava, jako jsme ji doposud vždy vedli. Ačkoli přiznávám, a jsem opravdu objektivní a nejsem v tom nějak extra emočně zainteresovaný, tak ten komentář uvádí, že: proto je rozprava pravděpodobně přípustná.

Myslím si, že jsme si zavedli takovou praxi, že rozprava se vede. A proto vás znovu vyzývám, otevřete rozpravu. Nevím o nikom z hnutí ANO, kdo by v ní chtěl vystupovat. Odhlasujme si, že stav legislativní nouze trvá, či nikoli.

Já, abych mohl přednést tento svůj návrh, tak jsem ten bod, který má u sebe pan předsedající, nazval Návrh na zrušení stavu legislativní nouze. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o zrušení stavu legislativní nouze. Správný postup je otevřít rozpravu, debatovat, ukončit rozpravu, hlasovat. Jestliže dojdete k závěru, že máme hlasovat bez rozpravy, tak si myslím, že jste v rozporu s jednacím řádem a zvyklostmi, ale aspoň se bude hlasovat. Když mi teď nevyhovíte a nebude se stav legislativní nouze hlasovat vůbec, nebude se potvrzovat ani rušit, tak flagrantním způsobem porušujete zákony České republiky. A přitom si myslím, při vší úctě, jak říkal pan Faltýnek, k nám všem, je to zbytečné. Protože hlasy na to máte a stav legislativní nouze by byl potvrzen a my bychom se mohli pohnout dál a nedošlo by k takové minele, která bude možná ten pandemický zákon stát další body u Ústavního soudu.

Tak to je ten první bod. A říkám, nečetl jsem vám ústavní nálezy o tom, jak se tu k sobě máme chovat a co to je ochrana parlamentní menšiny vůči parlamentní většině a jak mimořádné musí být okolnosti, aby došlo ke zkrácenému řízení.

Druhá přihláška se týká mého tisku 1 a 2. Možná si vzpomínáte někteří na začátek předchozího volebního období, kdy jsme tu měli jednobarevnou vládu hnutí ANO. Ta vláda neměla podporu ani k prosazení programu v Poslanecké sněmovně. A my jsme tak museli postupovat, že jsme ty zákony projednávali tak, jak do Sněmovny přišly - jedničku, dvojku, trojku. To byly zlaté časy, kdo si na to vzpomíná.

To byly zlaté časy, kdo si na to vzpomíná. Dodržovalo se pořadí a všem se měřilo stejně. Já zde mám tisk číslo 1 a tisk číslo 2, zákon o lobbingu a související. A ačkoli je to tisk 1 a my se dneska věnujeme tisku 127, který už byl vrácen ze Senátu, tak doposud se na něj nedostalo. Já proto budu navrhovat, aby se zákon o lobbingu zařadil na pořad této schůze, aby se předřadil, aby byl zařazen. Jako první alternativní bod, navrhuji jako první v úterý 1. března. Jestliže tento návrh nebude přijat, prosím, vždycky mluvím o tisku 1 i 2, pro pořádek, takže první a druhý bod. Nebude-li vyhověno, pak navrhuji v úterý v 16.00 první a druhý bod. Nebude-li vyhověno, navrhuji ve středu 2. března jako první bod odpoledního jednání, 1. a 2. Nebude-li vyhověno, navrhuji pevné zařazení na 17.00 ve středu 2. března.

A teď jsem byl připraven číst celou důvodovou zprávu zákona o lobbingu, protože lobbing, jak je psáno, je v České republice na rozdíl od jiných států bez zvláštní právní úpravy v České republice. Oblast lobbování je velmi obtížně regulovatelná kvůli neochotě mnoha fakticky lobbujících aktérů se k lobbistické činnosti přihlásit, resp. ji za lobbování označit. To nicméně samo o sobě nemůže být důvodem se této oblasti z hlediska její potenciální regulace vyhýbat. V posledních letech se objevilo v souvislosti s kauzami netransparentní ovlivňování politických rozhodnutí několik snah o regulaci tohoto fenoménu. Jednalo se jak o legislativní návrhy poslanecké, tak vládní. Žádný z nich však nebyl přijat a styky politiků a vrcholných veřejných funkcionářů s lobbisty tak nadále nejsou výslovně regulovány. Samozřejmě je zde velký tlak různých organizací, abychom přijali tento zákon. Je to samozřejmě součást doporučení skupiny států GRECO. Je to samozřejmě věc, kterou se zabývají i jiné mezinárodní organizace. To vše je zmiňováno v důvodové zprávě včetně OECD.

Co je ale podstatné, lobbing je výslovně zmíněn jako jedna z podmínek čerpání prostředků Národního plánu obnovy. V případě, že nebudeme mít v téhle republice přijatý zákon o lobbingu, tak jsou ohroženy čerpání miliard z evropských fondů, evropských peněz. To je prokazatelný fakt, který už vám tu říkám potřetí. Já tady přicházím jako opoziční poslanec a prosazuji věc, na které by měla sedět vládní koalice dnem nocí a měla by ji prosazovat místo zbytečného pandemického zákona, který se stejně nikdy neužije, jak říkal pan ministr Válek, a který tiše zesne v listopadu tohoto roku.

Ohroženy miliardy. My v této sněmovně se vůbec nevěnujeme tomu, co je v téhle republice zapotřebí. Já vás proto ještě jednou žádám a těm, kteří pro to zvednou ruku a zmáčknou tlačítko, děkuji, že dojde k zařazení tisku číslo 1 a 2, které jsou tu s námi od samého začátku volebního období. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)