„A pak přišel Fiala zadním vchodem.“ Byla na setkání s premiérem a Pazderkovou

Všimla jsem si, že jste byli s kolegy ze STAČILO! na předvolební debatě premiéra. Jaká byla atmosféra, kolik tam bylo lidí a jak reagovali? Jde vůbec o přátelské setkání s lidmi, nebo je premiér stále obklopený mnoha bodyguardy? Dostalo se na vaše dotazy?

Anketa

Žije se vám lépe, než před čtyřmi roky?

Ano

96%

hlasovalo: 24095 lidí

Na „debatu s občany“ jsme dorazili s předstihem. Už z dálky bylo jasné, že nejde o žádné přátelské setkání s lidmi – prostor byl obložený policií, bodyguardy a pečlivě vybraným komparsem. Nechyběli ani zástupci brněnské ODS, kteří zřejmě mobilizovali i širší rodiny, aby vytvořili iluzi podpory.

Dovnitř jsem šla s kolegou Davidem Moosem. Dusno ale bylo nejen obrazně. V sále se nedalo dýchat, a když mi bylo řečeno, že když půjdu ven, už mě nepustí zpátky, rozhodla jsem se zůstat raději venku. Atmosféra byla napjatá. Naše tváře už jsou známé a tak na nás někteří ukazovali prstem, jiní se šklebili. Také se ale objevily úsměvy a pozdravy od našich podporovatelů. Díky za to!

Napětí vyvrcholilo ve chvíli, kdy se „pan premiér“ rozhodl hrdinně dorazit zadním vchodem, aby nemusel projít kolem občanů. Jakmile jsme ho zahlédli, spustily naše píšťalky ostošest; měla jsem pocit, že mi z toho hučí v hlavě ještě teď.

Premiérovi jsme dali jasně najevo, co si myslíme o něm i o jeho vládě. Na skutečné dotazy samozřejmě nedošlo – lidé, kteří kladli dotazy, byli zjevně předem vybraní, a „nepohodlní“ hlasatelé jiného názoru se k mikrofonu nedostali. David zůstal uvnitř s nadějí, že bude moci položit otázku, ale byl cíleně ignorován. Asi ho také poznali.

Celé to působilo jako trapné divadlo. Uměle vytvořená debata bez skutečné diskuse, stále stejné otázky, stále stejné odpovědi. Premiér si jede svůj naučený scénář, ale občany, kteří by mohli narušit obraz „spokojeného národa“, raději vůbec nepustí ke slovu.

Tipla bych, že celkem bylo asi tři sta lidí – z toho desítky tajných policistů (jejich auta parkovala okolo). Na to, že jsme v Brně, ve městě plném tzv. „liberálů“, žádná sláva. Celkový dojem? Umělý, hlídaný, přísně kontrolovaný. Ale i přesto jsme tam byli. A budeme dál, protože nám na pravdě záleží.

Když jste byla nyní v Londýně, zastihla jste tam na výjezdu ministra vnitra Rakušana, který v Bohemia House měl setkání s potenciálními voliči. Přesvědčoval tam Čechy žijící v zahraničí, že mohou volit v korespondenční volbě, nebo dělal promo STANu? Jaké to, z vašeho pohledu, bylo? Na co jste se ho zeptala a jakou jste dostala odpověď? Byla jste s ní spokojená, a proč?

Ano, byla to zvláštní náhoda. V den mého pobytu v Londýně mi kamarád napsal, že tam míří ministr vnitra Vít Rakušan. Informace o přesném místě a čase jsem na jeho profilu nenašla, tak jsem pod jeden příspěvek napsala dotaz a překvapivě mi odpověděl jeho tým. Setkání se konalo v české restauraci Bohemia House, kam jsem před noční směnou dorazila. Byla jsem tam už kolem půl šesté, ministr přišel až v šest hodin. Hostů bylo pomálu, když jsem je zpětně počítala podle videa, asi třináct. Zbytek tvořili lidé z jeho týmu.

Petra Rédová

Anketa

Věříte, že „kauza bitcoin“ vznikla pouze nešikovností Pavla Blažka a dalších představitelů?

Věřím

Nevěřím

98%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 23620 lidí

Přišel dokonce i náhodný host ze Slovenska, který šel původně jen na pivo. Celé to působilo spíš jako promo akce STAN než setkání s krajany. Vít Rakušan je sice schopný rétor, ale na mě jeho projev nepůsobil autenticky. Jak jsem ale řekla i jemu, přesvědčil by pacienta v kómatu, aby se vzbudil.

Když jsem dostala prostor na otázku, zeptala jsem se ho na rozdílné zacházení s občany – proč politici a známé osobnosti, kteří vyzývají k násilí, jsou bez trestu nebo dostanou směšné tři měsíce, zatímco ti, kteří pouze vyjádří názor, končí ve vězení. Zmínila jsem také mazání webů, cenzuru a dvojí metr ve vztahu k Ukrajincům a k Čechům.

Jeho odpověď byla spíš naučený politický projev než skutečná reakce. Tvrdil, že za nic nemůže, že policii nic nenařizuje. Přitom jako ministr vnitra je za dění ve svém resortu odpovědný. Působilo to, jako by chtěl zodpovědnost přehodit na jiné, a sám zůstat čistý. Pokud někdo nezná souvislosti, mohl by mu uvěřit. Já ale některé věci znám z praxe a realita je jiná. Třeba v otázce kriminality, kde tvrdil, že klesá, ale podle oběžníků, které jsem viděla, a podle výkladu přímo od policistů je to přesně naopak. Čísla se upravují a skutečný stav se skrývá.

Mikrofon mi už pak nikdo nepředal, takže jsem neměla možnost na jeho odpověď reagovat. Před odchodem jsem ještě požádala o slovo, abych se rozloučila, a při té příležitosti jsem mu krátce vyjádřila svůj nesouhlas. Kdybych nemusela do služby, zůstala bych déle a ráda bych s ním otevřela i téma bezpečnosti ve školách a téma FF a paní Šimůnkové, kde skutečně cítím vinu, že jsme jako národ selhali a nechali ji v tom samotnou.

Celkově pro mě bylo setkání spíš potvrzením, že tahle vláda sází na obraz pro veřejnost, ne na skutečné odpovědi. Lidé by neměli zapomínat ani na kauzu Dozimetr, kde Rakušan figuruje a kde zůstávají lidské oběti, které čekají na spravedlnost.

Nedávno jste byla spolu s dalšími lidmi v Bruselu na semináři organizovaném europoslancem Ondřejem Dostálem (STAČILO!), zapojila jste se i do debaty. O co šlo? Jaký jste měla dojem z Bruselu i z Evropského parlamentu?

Šlo o důležitý seminář v Evropském parlamentu s názvem „The New Repression? Democracy and Disinfo Policy“, tedy „Nové represe? Demokracie a politika dezinformací“, který se konal pod záštitou europoslanců Ondřeje Dostála a Fidíase Panayiotoua. Mezi hlavními spíkry vystoupili Glenn Greenwald, Andrew Lowenthal a Clare Daly – osobnosti, které otevřeně mluví o cenzuře, manipulaci a zneužívání moci v rámci boje proti tzv. dezinformacím.

Anketa

Máte důvěru v Evu Decroix?

Mám

Nemám

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 16563 lidí

Byla to výjimečná příležitost – nejen kvůli obsahu, ale i kvůli atmosféře. Měli jsme možnost debatovat s Ondřejem ještě před samotnou přednáškou a osobně jsem se zapojila i do diskuse během akce.

Příjemně mě překvapilo, že i v Evropském parlamentu začíná vanout jiný vítr – pomalu, ale jistě se začíná mluvit o věcech, které byly ještě nedávno tabu.

V odpovědích řečníků na můj dotaz, což nyní koluje i na internetu, bylo cítit odvahu a zdravý rozum. Po debatě jsem měla možnost s některými osobně pohovořit, a bylo jasné, že naděje existuje. Jde ale o to, vydržet a nenechat se zlomit.

Před samotným seminářem jsme navštívili i Muzeum evropské historie. Musím říct, že šlo o silně manipulativní zážitek – tzv. „vymývání mozků za pochodu“. Po nasazení sluchátek, která nás měla provést expozicí, jsem je po pěti minutách sundala. Komentář byl plný sugestivních výkladů, které nás měly vést ke „správnému“ chápání dějin. Nebyla jsem sama, kolegové vedle mě udělali totéž, téměř ve stejnou chvíli. To o něčem svědčí.

Samotné budovy Evropského parlamentu působí chladně – sklo, beton, žádná duše. Energie uvnitř byla zvláštní, odosobněná. Přesto musím říct, že lidé, které jsme potkali, byli milí a vstřícní. Ondřej i jeho asistent se o nás postarali skvěle a díky nim bylo vše organizačně bez problémů.

Co mě ale hluboce zklamalo, byl samotný Brusel. Město je špinavé, páchnoucí, a v některých částech bych se skutečně necítila bezpečně, a to přesto, že jsem zvyklá se v cizím městě pohybovat sama. Není to místo, kam bych vzala rodinu na výlet. Jsou tam oblasti, kam se jednoduše neodvážíš jít. Ačkoliv jsem v Londýně poznala různé komunity, tady byla atmosféra jiná – napjatá a neklidná. Dokonce jsme byli svědky pokusu o krádež na jednom z kolegů, naštěstí zasáhl včas.

Brusel je město kontrastů, stejně jako Evropská unie - systém lidí, z nichž někteří bojují za svobodu, jiní slouží korýtkům. U nás se to týká třeba Zdechovského, Farského, Nerudové – lidí, kteří podle mého názoru vystupují proti vlastním občanům. Ale je dobré vědět, že se objevují i jiní – lidé, kteří chtějí věci měnit. A právě díky nim má smysl pokračovat. Děkuji Ondřeji Dostálovi za možnost být u toho. Není to konec. Je to začátek.

O STAČILO! se teď hodně mluví. Na poslední chvíli se k vám zřejmě přidá SOCDEM. Jak to uvnitř STAČILO! vnímáte? Může to spojenectví fungovat, nebo je jeho účelem čistě jen to, aby se levice spojila a dostala se do Poslanecké sněmovny a aby nepropadly hlasy jako v minulých volbách?

Tohle je otázka spíš na předsedu hnutí STAČILO!, protože já nejsem členkou žádné strany a nemám žádná rozhodovací práva – nikdo se mě na podobné věci oficiálně neptá. Mohu tedy mluvit jen za sebe.

Anketa

Souhlasíte s odsouzením učitelky Martiny Bednářové?

Souhlasím

Nesouhlasím

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 16550 lidí

Upřímně řečeno, nevím, co je skutečným cílem tohoto spojenectví. Na Sociální demokracii mám svůj názor, a ten není ve všem pozitivní, zejména pokud jde o některé jejich dřívější postoje a kroky.

Hnutí STAČILO! pro mě znamená především nový začátek, snahu vrátit zdravý rozum do politiky, postavit se zpět na vlastní nohy, obnovit potravinovou soběstačnost, vrátit důstojnost školství, dát lékařům možnost léčit, a ne jen poslouchat politické pokyny. To jsou hodnoty, se kterými do toho jdeme.

Některé body programu Sociální demokracie jsou mi osobně naprosto proti srsti. Pokud by ale skutečně ustoupili od těch částí, které jsou v rozporu s hodnotami STAČILO! a přijali by náš program nejen formálně, ale i v srdci a v duši, pak to spojenectví může fungovat. Otázka ale zní, jestli to myslí upřímně, nebo se jen přizpůsobují, aby se dostali zpět do hry. To ukáže čas.

Pro mě osobně nejsou tyto volby o levici nebo pravici, ale o zdravém rozumu versus chaos. Svoboda versus kontrola. Mír versus válka. A v takových chvílích se musí spojit ti, kteří to vnímají stejně – bez ohledu na staré barvy nebo nálepky. Každopádně věřím instinktům předsedy hnutí a zbytek ukáže čas.

Dneska se bohužel často rozhoduje o lidech bez nich. I v politice. Ale důležité je zachovat si vnitřní kompas a hodnoty, kvůli kterým jsme do toho šli. A pokud se má něco spojovat, mělo by to být jen tam, kde je shoda v zásadních věcech.

Byla o spojenectví se Sociální demokracií nebo o jiných možných spojeních nějaká debata uvnitř STAČILO? Jak u vás vůbec probíhá komunikace? Spolurozhodujete o věcech, nebo jen dostáváte info od vedení STAČILO! o tom, co se bude dít, a k tomu se pak vyjadřujete?

To je dobrá otázka na tělo. Ale je třeba říct to na rovinu – já nejsem členkou hnutí STAČILO! a nepatřím do jeho vedení. Jsem jen jedna z mnoha kapek v moři, které se před několika lety postavily proti systému, který umlčoval lidi, děsil je, nutil je mlčet nebo je úplně semlel. Vydala jsem se tehdy na dlouhou cestu a STAČILO! je další přirozený krok – značka, kterou jsem pomáhala od základů budovat, spolu s kolegy. Dala jsem do toho všechno – čas, energii, peníze a zaplatila za to i osobní cenu. Ale pořád v tom vidím naději.

Proto mě někdy lidé mylně vnímají jako někoho „uvnitř“ a ptají se na věci, na které já nemohu odpovědět. Žádnou oficiální funkci ve STAČILO! nemám. Nejsem součástí vedení, nikdo se mnou dopředu nekonzultuje rozhodnutí, nikdo mi nevolá s otázkou, co si myslím. Když se Dana na něco zeptám, informace vždy dostanu, ale spolurozhodovat nemohu. A rozumím tomu, jsem prostě řadový podporovatel. Ale s hlasem, který se nebojí mluvit.

Zajímavé. Jste jedna z tváří STAČILO! a známá osobnost a lidé si myslí, že jste součástí hnutí a že automaticky budete jedničkou nebo alespoň dvojkou v Jihomoravském kraji, odkud pocházíte a jste tam aktivní krajskou zastupitelkou. Zdá se to jako jedna z chyb při stavění kandidátních listin v případě STAČILO!, a ne jediná. Třeba Motoristé se tomuto vyhnuli. Ti své osobnosti rozprostřeli skrz kraje jako jedničky, a ony se tak podporují navzájem, fungují lépe jako tým a nemusí si konkurovat jako třeba vy s Vidlákem na jedné kandidátní listině. Jak se taková zásadní chyba mohla u STAČILO! stát?

Anketa

Jak hodnotíte práci Donalda Trumpa? (Ptáme se od 23.6.2025)

Výborný prezident, dle očekávání

53%

Zklamal mě

30%

Mizerný prezident, dle očekávání

12%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 13012 lidí

Ano, zpočátku jsem byla zklamaná. Ne kvůli egu, ale proto, že když se něčemu roky věnujete, jdete tou cestou od začátku, pomáháte budovat značku a dáváte do toho energii, čas i vlastní peníze, tak zkrátka nějaké očekávání máte. Ale ukazuje se, že v politice často neplatí ani skutky, ani vytrvalost.

Nicméně, jsem člověk, který už v životě zažil mnoho pádů, a vždycky jsem se zvedla. To platí i teď. Přijímám to, jak to je, a jdu dál. Jihomoravský kraj miluju. Mám tady kořeny, přátele, zkušenosti i závazky vůči lidem. A vždycky pro ně budu. Když přišla tornáda, byla jsem tam. Když severní Moravu postihly záplavy, jela jsem pomáhat tam. Neřeším, jestli je to „můj kraj“, nebo ne. Když mě lidé potřebují, jsem tam. Protože jsem vzešla z obyčejných lidí a jsem tady pro ně.

Není to jen o čísle na kandidátce. Je to o práci, kterou za sebou člověk má, o důvěře lidí a o tom, jestli si na vás vzpomenou u voleb. A já věřím, že ano. Že mi ten preferenční hlas, ten kroužek, dají.