S odstupem necelého měsíce se vše jeví již zcela jasně. Změnila se politická mapa. Ti, kteří mluvili o zásadní změně, slaví. Jako by slavnostní ohňostroje měly přehlušit skutečnost, že ideologická a morální mapa zůstává zoufale stejná. 

Vítězné strany se třesou na posty, které obsadí, a na vliv, jenž z nich získají. Některé strany, konrétně STAN a Piráti, se už stihly i zhádat o to, zda je férové vést kroužkovací kampaň. A dosavadní vládní strana, tedy lépe řečeno její jediný důležitý představitel, se usilovně snaží přehodit výhybku své rétoriky na opoziční kolej.

Volební hesla slibující skutečnou zásadní změnu? Na ta zapomeňte. Volby skončily – a s nimi uplynula i záruční doba každého předvolebního slibu.

Kdo se zachoval jako odpovědný volič a občan a provedl si sám pro sebe důkladnou racionální analýzu myšlenek, na nichž kandidující strany staví svoji politickou praxi, mohl k závěru dojít dlouho před volbami: změna nepřijde. Mainstreamové, velké strany se vzájemně liší v nepodstatných, kosmetických aspektech, zatímco tu základní premisu sdílejí. Premisu silného dohližitelského a pečovatelského státu, premisu kolektivu nadřazeného jednotlivci, premisu ničení svobodného trhu bezpočtem regulací a v neposlední řadě premisu našeho státu jako vazala velkoevropské říše.