To mne osobně mrzí a děsí zároveň, jako bychom v Deštné a všude jinde v Čechách neznali historii, jako bychom si nevážili těžce nabyté svobody, tržního hospodářství, demokracie a neomezeného množství možností, které se nám všem v této době nabízejí. Bohužel mnozí voliči podlehli falešně vytvářené iluzi, kterou nám servírují populisté a masmédia. Ona iluze je apokalyptickou báchorkou o nefunkčním státu na pokraji bankrotu, o zkorumpovanosti politiků, o podnikatelích-podvodnících, všichni házeni do jednoho pytle bez rozdílu, zkrátka o nesnesitelnosti žití v současné České republice. To vše v porovnání s komunistickým, pardon socialistickým rájem za minulého režimu.

Nic z černě popisované reality dnešní doby samozřejmě není pravda, nepodléhejme, prosím, těmto laciným, populistickým hlasům. Korupce, zlodějiny byly běžné za minulého režimu, jen se o tom nemohlo nahlas mluvit, ani psát, na rozdíl od doby dnešní. Nebudeme si přece namlouvat, že heslo „Kdo nekrade, okrádá rodinu“, tehdy vzniklo jen jako výplod českého lidového humoru. Vše přece podléhalo přísné cenzuře totalitní komunistické strany, která občany své země dnes a denně opíjela virtuálními úspěchy všeho druhu a připraveností bojovat proti zlým západním imperialistům. Přitom v jakém zuboženém stavu bylo Československo v roce 1989, po 40 letech totalitního experimentu komunistů, z hlediska hospodářského, ekologického, urbanisticko-architektonického a zejména morálního netřeba dodávat. Nechť jako příklad pro potvrzení těchto slov poslouží náš jižní soused Rakousko. To bylo ve srovnání s Československem (před komunistickým pučem v roce 1948) zemí o něco chudší a hospodářsky mírně zaostalejší, leč díky období svobody a tržního hospodářství se Rakušané dostali daleko před nás na úroveň, na níž jen tak nedosáhneme. Hypotetickou otázkou je, kde bychom už dnes mohli být, kdybychom nemuseli zažít devastačních 40 let. Let nesvobody, přetvářky, diskriminace, potlačování talentu, osobností, vyzdvihování průměrnosti, pošlapávání křesťansko-historických tradic, na nichž je vystavěn náš euroatlantický svět, a v neposlední řadě let pošlapávání lidských práv.
 Ačkoliv dnes máme stále určité zpoždění za západními zeměmi, které nemusely projít likvidační komunistickou totalitou, přesto si v ČR nemůžeme nijak naříkat, ba naopak. Máme nejnižší míru chudoby a jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v EU, jsme země s aktuálně nejrychlejším tempem snižování veřejného dluhu v EU (až v závěsu za námi je země jako Německo), čeští občané a podniky platí na daních méně než většina obyvatel ostatních zemí EU, máme špičkové a dostupné zdravotnictví, zrekonstruovanou většinu kulturně-historického dědictví, svědomitěji pečujeme o přírodní bohatství, rekonstruujeme náměstí, ulice, modernizujeme vybavení vědeckých a vzdělávacích pracovišť atd. Fakta, čísla jasně ukazují, že jsme na tom naopak v mnoha ohledech v rámci EU velmi dobře, dokonce jsme společně s Polskem nejúspěšnější země v hospodářské rovině ze všech bývalých sovětských satelitů. Máme možnost žít, cestovat, studovat a pracovat kdekoli se nám zlíbí.