Zeman: Neúspěch má jednoho otce a tím je předseda

Milé kolegyně, vážení kolegové,

je jistě příjemné přicházet do sálu, kde vidíte zářící oči členů strany, která se dostala do Parlamentu ČR. Je o něco méně příjemné, ale o to užitečnější, přijít do sálu a pozdravit členy strany, která se vzdor veškerému úsilí do Parlamentu ČR nedostala. A smyslem mého projevu je společně s Vámi přemýšlet o tom, proč se tak stalo.

Ještě dva měsíce před volbami se preference Strany Práv Občanů pohybovaly ve výzkumech veřejného mínění mezi 6–8 %. Ano, samozřejmě nemusíme těmto průzkumům věřit, ale určitou orientační hodnotu přece jen mají. V průběhu volební kampaně většinou politické strany další body získávají, my jsme je ztratili. I průzkumy veřejného mínění to začaly ukazovat. Ptejme se, proč se tak stalo a hledejme vinu především sami u sebe, nikoli v kritice druhých. Je to snadné, ale jenom slaboch svádí svoje chyby na druhé. Silný svoje chyby sám přiznává.

Začnu sám u sebe. Považuji za svoji velkou chybu, že jsem nijak nebránil tomu, aby volební kampaň byla založena v podstatě jako druhá fáze podpory prezidenta republiky poté, co už prezidentské volby skončily. Chtěl bych Vám všem nesmírně poděkovat za Vaši podporu při organizaci prezidentských voleb. Už jsem Vám řekl, že bez této podpory a pomoci bych se prezidentem nikdy nestal. Ale když děláte totéž po druhé, a já jsem viděl plakáty v Praze s nápisem „Za Miloše Zemana“, mluvil jsem s lidmi, kteří říkali: „Co chcete, vždyť jsme Vám prezidenta zvolili. Teď ukažte, co umíte Vy, a postavte se na vlastní nohy.“ K této chybě se přiznávám a nechci ji omlouvat tím, že jako čestný předseda naší strany jsem se až úzkostlivě vyhýbal tomu, abych zasahoval do řízení volební kampaně. Jediná rada, kterou jsem tehdy vedení strany dal, která byla akceptována a kterou bych dal jakékoli jiné politické straně, kdyby mě o to požádala, byla rada: „Nestavte do čela kandidátek lidi, kteří neuspěli v minulých volbách.“ Což se dá poměrně snadno změřit například podle počtu preferenčních hlasů. Uvedu pro stručnost jen jediný příklad. V Praze vznikla komplikace, kdy se lídrem kandidátky měl stát člověk, kterého pokládám za svého dobrého přítele a výborného manažera, ale byl to člověk, který jako lídr komunální kandidátky v Praze dostal 0,6 % a 500 preferenčních hlasů, zatímco jeho největší konkurenti měli kolem 15 000 preferenčních hlasů, tedy třicetkrát více. Platí, že dobrý manažer nemusí být nutně i dobrý politik. To platí i u ostatních. Manažer může získat důvěru členů své strany, ale politik má získat důvěru voličů. A mnohdy tyto dvě funkce prostě nejsou slučitelné.

Přitom si myslím, že jsme měli v našem volebním repertoáru celou řadu programových bodů, které mohly a měly oslovit voliče. Jeden bod jsme si tak trochu nechali sami ukrást, a to byl bod zákona o majetkových přiznáních, chcete-li zákona o prokázání původu příjmu a majetku, včetně možnosti zabavení nelegálně získaného majetku. Tento bod si zahrnuly do programu i ostatní politické strany, i když jsme byli první. Vzpomeňte si na petici s tímto požadavkem, která získala více než 100 000 podpisů a byla organizována právě Stranou Práv Občanů. Co se stalo? Zákon o majetkových přiznáních se ani neobjevil v hlavních prioritách vlády v rámci vládního programového prohlášení, a když jsem teď listoval legislativním plánem vlády, zatím ani není na jejím programu. My si jenom můžeme domýšlet, proč a komu by tento zákon ve všech politických stranách více či méně vadil.

Strana Práv Občanů hájí práva hospodářská, práva sociální a samozřejmě i práva politická a v našem programu, jak si jistě vzpomenete, bylo hájení sociálních práv. Na prvním místě právo na práci, což je první článek Evropské sociální charty a což je zvláště důležité v situaci, kdy tady máme 630 tisíc nezaměstnaných, ale málo jsme opakovali, že nová pracovní místa vytvářejí pouze investice, zatímco všichni ostatní mluvili o aktivní politice zaměstnanosti, která při omezených prostředcích neznamená nic jiného, než že přesýpáte písek z jedné hromady na druhou, aniž by se tato hromada zvětšila.

Měli jsme ve svém programu zlepšení pozice důchodců a kladli jsme mimo jiné důraz na budování nových domovů důchodců, protože jsou oblasti, kde čekáte v pořadníku na toto místo až deset let. A byla by to investiční akce, která by rovněž pomohla zvýšení zaměstnanosti. Měli jsme ve svém programu hájení zájmů mladých lidí, například výstavbou startovacích bytů, protože pro založení mladé rodiny bez střechy nad hlavou nejsou potřebné podmínky. A konečně jsme měli ve svém programu i bod, který nám žádná strana nemohla ukrást, a to právo svobodně si zvolit svoji kandidátku tak, jak je to v komunálních volbách. Vím, že ten cizí název „panašování“ mnohé odrazoval. Zvolit si kandidátku z osobností napříč politickým spektrem výběrem skutečných osobností z kandidátek jednotlivých stran, proč nám tento bod nikdo nemohl a nechtěl ukrást? Protože každá strana se strašlivě obává, že při zavedení takového principu, který se velice osvědčuje právě v komunálních volbách, by zejména ty strany, které mají na kandidátkách neosobnosti, prodělaly, neboť by voliči touto kombinací část jejich kandidátů vyřadili ze hry.

Co tedy, kolegyně a kolegové, zbývá? Zbývá restart, zbývá nadechnout se, začít znova, vstát ze země a jít především do komunálních voleb a právě tam vytvořit svoji novou základnu z lidí, kteří ve svém programu nabídnou, jak zlepšit život ve své obci. To je těžká práce, která se nedá redukovat na několik frází typu „Za Prahu krásnější“, „Za Brno veselejší“, „Za Olomouc radostnější“, apod. Snažme se, abychom touto základnou zaplnili kandidátky do krajských voleb, které budou za dva roky, a úspěšné krajské kandidáty nasadili do parlamentních voleb. Protože jenom zbabělec se vzdává a i ve sportu máte tři pokusy.

Chtěl bych poděkovat dosavadnímu předsedovi Strany Práv Občanů Zdeňkovi Štenglovi za jeho práci. Velice si vážím toho, že jak je obvyklé v demokratických stranách, nekandiduje po volebním neúspěchu znovu. Bylo starořímské přísloví, které říkalo, že úspěch má mnoho otců a neúspěch je sirotek. Já jsem toto přísloví vždy modifikoval slovy: „Neúspěch má jednoho otce a tím je předseda.“ Ale na druhé straně by bylo nespravedlivé svádět všechno na předsedu. Uvědomte si, že už máme tři příklady, kdy hra na prezidenta republiky a zasunování ostatních kandidátů do pozadí a zejména zasunování do pozadí ostatních programových bodů se nevyplatilo. Václav Havel podporoval Stranu zelených. Kde je Strana zelených? Václav Klaus podporoval hnutí Hlavu vzhůru. Kde je hnutí Hlavu vzhůru? Máte-li tři příklady, včetně našeho, je čas změnit strategii a jak jsem již řekl, postavit se na vlastní nohy.

Věřím, že volbou, kterou jste dnes učinili a do které jsem samozřejmě nijak nezasahoval, jste učinili první krok k tomuto restartu. Chtěl bych blahopřát ke zvolení do funkce předsedy Strany Práv Občanů Janu Velebovi, protože je to člověk, který jako nezávislý senátní kandidát prošel ohněm volebního boje a v tomto ohni obstál. Chtěl bych samozřejmě blahopřát i všem zvoleným místopředsedům a chtěl bych jim popřát hodně práce a nic jiného než práci. Práci na programu, na budování nových místních organizací a samozřejmě i na pomoci s výběrem skutečně schopných kandidátů.

Jsou lidé, kteří alibisticky budou tvrdit, že za náš neúspěch mohou hádky uvnitř naší strany. Tvrdím, že tyto hádky měly pouze marginální efekt a neměly by se přeceňovat, i když možná jejich autoři by byli velmi rádi, kdyby přeceňovány byly. V každé straně se občas najde několik neúspěšných lidí, kteří v touze státi se poslanci a ve zklamání, že poslanci nebyli zvoleni, vyvolávají nejrůznější konflikty a pře. Tito lidé z naší strany odešli, přejme jim úspěch v jejich snažení, nepomlouvejme je, nekritizujme je, kritizujme přátelsky sami sebe, hledejme nedostatky ve vlastních řadách a věřme, že ti, kdo zůstali na palubě, prokázali svoji statečnost, zatímco ti, kdo z paluby odešli, spíše prokázali, že jim šlo opravdu jenom a jenom o ty funkce a ne o práci.

Závěrem mi dovolte, abych Vám sdělil, že od praporu se neutíká. Rád, budete-li si to přát, zůstanu i nadále Vaším čestným předsedou za dvou předpokladů. Za prvé, že tuto volbu teď tajně potvrdíte, nebo vyvrátíte, protože v každých personálních otázkách by měla být volba tajná. A za druhé Vás prosím, i když možná některé z Vás to bude bolet, abyste odstranili z názvu naší strany slovo „Zemanovci“, protože to, k čemu byla tato strana trvale a dlouhodobě vytvořena, bylo hájení práv občanů, nikoli hájení práva jediného člověka, byť by se náhodou jmenoval Miloš Zeman. A zcela závěrem Vám chci sdělit, že Vás budu volit letos v pražských komunálních volbách a budu Vás volit za čtyři roky v parlamentních volbách.

Děkuji Vám za pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Top Hotel Praha, 29. března 2014