Dobrý den, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Nejprve je nutné paní ministryni za tento zákon poděkovat. Měli bychom si to uvědomit všichni, že tenhle zákon jsme potřebovali. Je vidět, že je na něm odveden velký kus práce.
Při diskusi na zdravotním výboru, zda přijmout tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nebo s pozměňovacím návrhem z ostatních výborů, dostala přednost varianta první, to znamená ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tuto variantu jsem podpořila, podpořila jsem tento původní návrh. Vedlo mě k tomu několik argumentů.
Především to byla obava z toho, že veškerá práce odvedená na tomto zákoně přijde vniveč, protože až se tento zákon vrátí s pozměňovacími návrhy zpátky do Poslanecké sněmovny, přičemž veškeré poslanecké iniciativy z tohoto návrhu budou vlastně vyndány, že se tento zákon zaparkuje, nebo se vůbec neschválí v Poslanecké sněmovny.
Zadruhé – témata, o kterých se nejvíc hovoří. Dvouleté děti ve školce. Již nyní máme na obcích, menších obcích, samozřejmě nemluvím o velkých městech, kde ten přetlak je veliký, ve školkách děti 2,5leté.
Je to proto, že boom porodnosti ustává, a obce, které se zodpovědně chovaly a zajistily kapacity ve školkách, chtějí mít třídy naplněné. Otázky jsou v tomto případě dvě. Jak se o tyto dvouleté děti jinak starat a kdo to zaplatí. Paní ministryně mi dala uspokojivé odpovědi na obě otázky.
Možnost získání dotací na chůvy, což jsou pomocnice pedagogů, přičemž jedna chůva na dvě děti je dostatečné z hlediska bezpečnosti dítěte. Finanční zajištění pro obce dále v tom, že vlastně dostáváte klasicky příspěvek na dítě na pedagogického pracovníka formou platby na žáka jsou, myslím, dostatečné.
Již nyní jsou nejen dvouleté, ale mnohem mladší děti v dětských skupinách. Bohužel v těchto dětských skupinách jsou měsíční platby v řádech tisíců, někdy i desetitisíců. Je to samozřejmě především věcí rodičů, zda takhle malé, třeba roční dítě svěří na více než 8 hodin nějakému zařízení. Dvouleté dítě je již schopné akceptovat vzdělávací pokyny, to mladší se samozřejmě podrobuje pouze péči. Proto si myslím, že je správné i dvouleté děti zařadit již do vzdělávacího programu předškolského zařízení.
Chápu maminky dvouletých dětí, které ne z důvodů kariérních, ale z pragmatických důvodů, např. splácení hypotéky, nastupují do práce. Pokud jim dáme možnost využít cenově příznivých zařízení, mezi které se samozřejmě mateřské školky dají počítat, a zabezpečení vzdělání, velmi tím pomůžeme mladým rodinám.
Druhým problémem byl povinný rok před nástupem do školy. Nechápu, co se vlastně v tomto případě jako problém řeší. Zaprvé se tím naplní ubývající kapacity školek, zadruhé je to zajištění návyků a zvládání českého jazyka. Zaprvé u dětí ze špatného sociálního prostředí, těch se týká to zajištění těch návyků a zvládnutí českého jazyka, to je u národnostních menšin. Vždyť kolik romských dětí umí dobře česky, když nastupují do první třídy. A de facto podle tohoto zákona není ten poslední rok vlastně povinný. Záleží na rodiči, jak už to tu řekla paní ministryně, jestli tam dítě dá a bude ho denně do školky vodit, nebo jestli v podstatě oznámí školce, že nebude jejich služeb využívat.
Hovořili jsme také o důležitosti a prospěšnosti nultého ročníku základních škol. Zde jsem poprosila paní ministryni o uvolnění pravidel z hlediska vyjádření pedagogicko-psychologických poraden. Nulté ročníky řeší především odkladové děti, tedy ne děti šesti-, ale sedmi- i osmileté. To, že paní ministryně chce udržet a zajistit zákonem kapacitu školek, si myslím, že je jedině správné. Velmi to ocení jednou generace příští. Vzpomeňme na 90. léta, kdy se školky rušily, předělávaly na hotely, ubytovny. A na dobu před 3 nebo 4 lety, kdy jsme zoufale tyto kapacity potřebovali.
Dnes jsem zrovna hovořila, byl tu náš pan starosta, my jsme předělávali kuchyně v obou školkách proto, abychom zajistili dostatečnou kapacitu školky. Zvolili jsme centrální vyvařování ve školní jídelně a denní zásobování. Trvá to tak dodnes, ale získali jsme tím 56 míst ve školkách.
K jiným diskutovaným problémům tohoto zákona už jenom velice krátce.
Přijímací zkoušky určitě ano, maturita z matematiky na gymnáziích rozhodně, hovořili jsme na výboru také o tom, že matematika se často spojuje s logickým myšlením, logika je však vyučována třeba na filozofických fakultách, které můžeme považovat za ryze humanitní, protože vzpomeňme třeba Aristotelskou logiku.
Určitě bych mohla o dalších částech tohoto zákona hovořit. Ale vím, že pro ředitele škol i ředitele předškolních zařízení organizovalo ministerstvo i příslušné kraje mnoho školení. Proběhlo mnoho diskusí, což je nutné ocenit, a poděkovat za to ministerstvu, že se snažilo opravdu na tento zákon všechny dotčené připravit.
Jak už jsem řekla, budu hlasovat pro původní návrh Poslanecké sněmovny. Už jen proto, že chci, aby mladé matky u nás měly možnost volby.
