dovolte mi, abych se vyjádřila k bodu č.4, senátní tisk č.183, který obsahuje zvýšení zdravotního pojistného za státem placené pojištěnce, což se konečně podařilo současné vládě odborníků nastolit. Podrobně o tom hovoří zpravodajská zpráva pana senátora Janečka, předsedy Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR.
Tento příspěvek ze strany státu však představuje relativně malou a hlavně opožděnou položku, a to ve vztahu k převisu výdajů nad příjmy zdravotních pojišťoven, především pak VZP. Zvýšení pojistného za státem placené pojištěnce už prosazoval pan ministr Heger, který to však ve vládě Petra Nečase neprosadil, ačkoliv to dle mého soudu navrhoval opakovaně.
Dovolím si uvést několik poznámek, které vycházejí z dopisu ze dne 1.10.2013 od „krizového štábu“ AČMN v čele s předsedou Národní rady zdravotně postižených Václavem Krásou a místopředsedou Asociace českých a moravských nemocnic profesorem Petrem Fialou.
I když současné vládě Jiřího Rusnoka děkují, v dalším textu jsou obsaženy výtky, že vláda nevyužila legislativních nástrojů, které k dispozici má. V dopisu je i uvedeno, že jeden z významných členů vlády prohlásil, že zřejmě nebude jiné cesty, než aby ty nemocnice, kterých stejně máme hodně, zkrachovaly. A já se ptám? Jde o pouhou neinformovanost dotyčného a jemu podobných anebo nedomyslel, že může jít o cestu k laciné privatizaci nemocnic v ČR ?
To bude zřejmě nejsnadnější v případě těch nemocnic, které se staly obchodními společnostmi díky jejich zřizovateli – kraji. Mimochodem – Plzeňský kraj má v tomto směru nekalé prvenství, které bylo zavedeno před deseti lety, kdy v čele koalice v Zastupitelstvu Plzeňského kraje byla ODS.
Musím souhlasit s výrokem pana Jakuba Železného, který vedl dne 2.října politickou televizní debatu s lídry jednotlivých politických stran. Že totiž v každé problematice se vynoří jistý zástupný problém, který odsunuje daleko důležitější problémy jakoby stranou. To je vážný nedostatek, na který bychom neměli zapomínat.
Co se týče zdravotnictví, jde o poplatky, které zavedl v minulosti pan Tomáš Julínek. Ostatní, možná i důležitější problémy, zůstávají jakoby stranou, jako méně podstatné.
Když uvážíme, že za kvalitu zdravotní péče je odpovědný stát, jeho vláda, resp.ministerstvo zdravotnictví, pak je třeba tuto zásadu promítnout do všech důsledků. A jestliže máme v současné době na senátním Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k nahlédnutí audity o hospodaření některých významných, převážně fakultních nemocnic, které jsou v gesci státu, pak musí být v zájmu ministerstva, aby se podobná kontrola konala paušálně i v daleko početnějším množství nemocnic v rámci krajů, a to bez ohledu na jejich zřizovatele či zakladatele a právní formu. Je přece jasné, že všechna tato zařízení čerpají pro realizaci zdravotní péče prostředky ze společného solidárního fondu, do kterého dle zákona přispívají všichni občané tohoto státu. Je proto právo i povinnost ze strany gestora kontrolovat, jak jsou tyto centralizované prostředky využívány, jak vedení nemocnic umí hospodařit….
Existence jakéhokoliv centrálního orgánu, který by mohl kontrolovat hospodaření všech nemocnic, není.
Kontrolu může a má sice provádět jejich zřizovatel, resp.zakladatel v případě obchodních společností, ale při současné situaci, kdy
- je zřizovatelů několik typů a
- kdy mají sice legální, ale rozdílné způsoby hospodaření,
- kdy obchodní společnost ála nemocnice musí zachovávat obchodní tajemství a nezveřejňuje ani uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami,
- anebo kdy například ani není v zájmu zakladatele či zřizovatele kontrolu provádět, ačkoliv je to jeho právo a povinnost. Zdá se, že často zřejmě stačí, když hospodaření nemocnice naplňuje jeho zájmy, resp. vyhovuje v rozhodování o distribuci případných zisků.
- Zisk pak bývá rozdělován tak, že přednost má management, pak financování zdrav.péče a naposledy mzda „mravenečků“, kteří péči poskytují
Ale přesto :
- kdyby se kontrolovalo podle jednotného schématu hospodaření všech těchto nemocnic, jistě by se ozřejmila úroveň hospodaření včetně jeho nedostatků
- a komparace s ostatními by mohla ozřejmit případné podezření na nehospodárnost v daném zařízení.
Otázkou je, zda zřizovatel resp.vlastník umí tzv.přečíst a vyvodit z výsledků kontrol smysluplné závěry.
- Nesmíme zapomínat, že v moři nářků na špatné financování zdravotnictví může zaniknout například zavinění ze strany zřizovatele nebo poskytovatele,
- zkrátka může se skrývat i rozkrádání, korupce, nepřiměřené platy a odměny atp., například na straně velmi početného managementu.
Jak jinak si mj.vysvětlit rozdíly v solvenci nemocnic stejného řádu ?
Na chaosu ve financování zdravotní péče se podílejí i zdravotní pojišťovny. Nehledě na to, že by jich mělo být méně, anebo nejlépe jediná, neboť jejich zdravá konkurence nebyla nastolena a spíše vyniká nákladnost jejich provozu, jejich počet a nejednotné zaměření spíše zvětšuje chaos v celém systému.
Ale nejen to. Příčinou rozdílné potence těchto pojišťoven je i rozdílný vztah k demografické situaci, kdy VZP má nejvíce pojištěnců (přes 60%), a to především z kategorie seniorů a dětí. Tedy státem placení pojištěnci. Přitom jde o skupiny občanů, kteří jsou nejnáročnější na objem poskytované zdravotní péče : u dětí péče méně finančně náročná, ale opakovaně akutní, u seniorů péče relativně nákladná, neboť pro chronická onemocnění je nutná permanentní péče a LÉKY chronicky užívané jsou velmi nákladné…
U důchodců pak jde o občany s jasně limitovaným příjmem, bez možnosti přivýdělku, neboť na to dotyčný senior nemá buď zdravotní předpoklady, anebo je rozhodujícím faktorem existující nezaměstnanost, a proto trvalé zaměstnání na jakýkoliv úvazek připadá v úvahu jen výjimečně.
Nelze tedy tvrdit, že za špatné hospodářské výsledky nemůže vedení příslušné nemocnice anebo rozdílné platby pojišťoven, ale pokud je vydána úhradová vyhláška, která sníží příjem nemocnic od 5 do 15%, přičemž osobní náklady činí mezi 50 – 72%, pak jde o citelný zásah do nemocničního systému, který je v mnoha případech tím důležitým zařízením, které rozhoduje ono hamletovské „být či nebýt“….
Pokud tedy existuje asi 1/3 nemocnic s vyrovnaným hospodařením, pak jim nezbývá nic jiného, než zmrazení nebo snížení mezd pracovníků. Tam, kde není v kraji fakultní nemocnice, tj. zařízení v gesci státu, tam toto lze provést plošně ( např.Jihočeský kraj) bez rizika fatálního narušení personální situace s hrozícím odchodem části zdravotnického personálu.
Pokud však je na dosah nemocnice, kde příjmy není třeba krátit, pak tito lékaři přecházejí do těchto zařízení.
Pokud jsou nemocnice v plusu (rovněž asi 1/3), pak mají zřejmě jiné – nadstandardní úhrady, např. 4x vyšší než nemocnice vedlejší. Nahlédnutí do jejich smluv bohužel není legálně možné, neboť zachovávají tzv.obchodní tajemství. Báječné ustanovení !
V pořadu Václava Moravce se účastníci shodli na obecné zásadě, že smlouvy musí být zveřejňovány a že tzv.daňový správce musí kontrolovat v sídle provozovny dané firmy adekvátní náležitosti.
V některých krajích jsou nemocnice v chronickém propadu a nebýt v rozpočtu kraje na příští rok mnohamilionová rezerva pro předpokládané sanace v systému otevřené podpory ( SOHZ), tak by všechny takové nemocnice byly v hrozivé ztrátě a hrozil by jejich zánik. I těchto nemocnic je zhruba jedna třetina. Taková situace je například v Plzeňském kraji, odkud pocházím.
Zmiňovaný možný odkup pohledávek, jak bylo také zmíněno v pořadu Otázky Václava Moravce, je sice jakoby dobročinnou akcí, ale může jít spíše o závazek, který usnadní cestu k privatizaci dotčené nemocnice.
Zdravotní pojišťovny tedy mají moc nad uzavíráním smluv, poněvadž jsou v situaci jediného generálního zastřešujícího orgánu pro všechny typy nemocnic i ambulantních provozů s různými zřizovateli. Jednotlivce kontrolují a i sankcionují především v ambulantním segmentu.
U nemocnic de facto určují jejich zaměření, sdílenou péči, možná i likvidaci některých odborností, přičemž na „tapetě“ je t.č.plicní lékařství.
Nevadí ani TV zprávy o výskytu bovinního typu Kochova bacilu u našich sousedů. Infekční povaha mnoha plicních onemocnění nepředstavuje izolaci těchto nemocných a tito pacienti v duchu tzv.úspor jsou začleňováni mezi lůžka interní. A to doslova : ve zcela nové nemocnici , a to na stanici pro interní choroby, nemají nemocní s nakažlivými plicními chorobami ani samostatný pokoj, vyšetřovnu, výtah, ambulantní příjem apod. Mnohým z vás neříkám nic nového ! Vždyť na našem výboru byla řešena stížnost nemocných z nové klatovské nemocnice na tuto „novou situaci“. Nepomohly nesouhlasy České pneumologicko-ftiseologické společnosti ČLS JEP, vědecké rady České lékařské komory, krajského experta pro plicní lékařství prof.MUDr.Miloše Peška,CSc., některých členů Zdravotně-sociálního výboru Plzeňského kraje ( s politickým podtextem), všechno marné. A přitom nový monoblok klatovské nemocnice zahájil provoz loni na podzim (2012) a mohl se stát „výkladní skříní“ Plzeňského kraje v rámci krajských nemocnic.
Výrazný problém ve zdravotnictví představuje i zvýšení DPH minulou vládou, a to bez milosti. Skoro se to podobá nepřímé eutanázii právě v případě seniorů. S určitým sarkasmem lze konstatovat, že jde možná o IV.pilíř důchodové reformy z Drábkovy „kuchyně“.
V rámci nápravy nesrovnalostí se objevila nedávno novinka, a to žádost VZP o půjčku 2,5 mld. Souhlasím, i když nejde o systémové řešení. V této souvislosti jsem zaznamenala výrok jednoho významného pravicového politika, byť lékaře, že tento dluh musí být splacen! A já se ptám : kdy a z čeho ???
Novým faktorem, který zasahuje do finanční situace ve zdravotní péči je i zrušení zdravotnických, tzv. regulačních poplatků, které zavedl ministr Julínek pro skutečně nemocné občany ČR, asi za trest. Ústavní soud je nevyhodnotil jako jednoznačně užitečné a zaúkoloval vládu, aby nově nastavila poplatky v nemocnicích. Odstranění hospitalizačního poplatku totiž představuje miliónové ztráty pro menší nemocnici do té doby s vyrovnaným hospodařením, a tak bude muset přistoupit ke krácení mezd. Tím se můžeme dočkat akce „Děkujeme odcházíme II.“ s rozpadem zdravotnických týmů.
Ale aby moje vystoupení nebylo zakončeno pesimisticky, navrhuji, aby úkolem příští vlády bylo neprodlené prosazení následujících opatření :
- Je třeba zavést síť nemocničních zařízení neziskového typu v každém kraji dle doporučených kritérií z oboru „organizace zdravotnictví“
- Je nutné zachování veřejného vlastnictví nemocnic. Menší soukromé nemocnice ve smluvním vztahu se zdrav.pojišťovnami musí hospodařit podle zákona v neziskovém režimu, tj.nemohou být dále obchodními společnostmi
- Je třeba zavést pravidelné veřejné kontroly hospodaření nemocnic dle jednotných kritérií , dbát na zákonem stanovené podmínky jejich neziskovosti ( všech těch, které mají smlouvu s veř.zdrav.pojištěním), s jejich komparací a se zavedením sankcí
- Tyto kontroly však nemohou provádět dozorčí rady těchto nemocnic. Jednak nejsou obsazovány kompetentními odborníky, jindy jde o střet zájmů, jejich úlohu zpochybňují sporadické schůze, třeba 4x do roka, a de facto žádnou podrobnou a účinnou kontrolu neprovádějí, pouze zřejmě „berou na vědomí“ předložené výroční zprávy.
- Je třeba zrevidovat systém vzdělávání zdravotnických pracovníků a personální naplňování odborností v praxi
- Je třeba zrevidovat indikační spektrum koordinované rehabilitace ( včetně lázeňské péče)
- Je třeba prosadit znovu požadavek, aby změny v systému financování a v organizaci zdravotní péče byly prováděny jen se souhlasem odborných společností
- Je třeba omezení počtu zdravotních pojišťoven anebo dokonce ponechání jediné, s vyhraněním jejich kompetencí jako plátců zdravotní péče, nikoliv však realizátorů tzv.koncepce anebo reformy zdravotnictví.
- To je úkolem ministerstva zdravotnictví a jeho prodloužených rukou v rámci krajů, s účastí zdravotníků s adekvátním vzděláním a medicínskou praxí
- Je třeba zavést zveřejňování smluv se zdrav.pojišťovnami na internetu
- Je nutné zavést stejnou úhradu za stejný výkon ve všech krajích a jejich všech zařízeních.
Pokud by se nové vládě podařilo tyto zásadní kroky nastolit co nejdříve, mohla by být oživena koncepce zdravotní péče, kterou jsem předkládala v červenci 2005 ve Strakově akademii. Tam byla Paroubkovou vládou přijata a leží tam tzv. zaparkována…. Šlo o kolektivní dílo na moje politické zadání v duchu politiky ČSSD, které realizoval Institut pro zdravotnickou politiku a ekonomiku pod vedením MUDr.Petra Hávy a s účastí mého poradce profesora Petra Fialy, současného místopředsedy AČMN. Jak vzal vážně tento materiál můj nástupce, David Rath, o tom svědčí skutečnost, že tento institut zrušil.
Bez zavedení organizačního pořádku ve zdravotnickém systému se věčně budeme zabývat problémy jeho financování, neboť plýtvání finančními prostředky z vzp bude i nadále představovat „černou díru“. Kontroly by pak měly vést k důsledným nápravám a sankcím.
Na podporu mých návrhů cituji z odborného článku MUDr. Petra Hávy, pedagoga Fakulty sociálních věd, z katedry Veřejné a sociální politiky Karlovy univerzity :
„… malé a střední nemocnice se v ČR staly v posledních dvou letech cílem další redukce jejich činnosti (lůžka, pracovníci, oddělení, rušení celých nemocnic) díky aktivitám veřejných zdravotních pojišťoven. Nástrojem jsou smlouvy pojišťoven s nemocnicemi. Předchozí restrukturalizace v lůžkové péče v 90.letech byla v souladu s platnou právní úpravou řízena veřejnou správou. Současný reformní proces probíhá bez výchozích analýz a hodnocení ze strany veřejné správy na centrální a regionální úrovni. Veřejné a odborné komunikace tohoto procesu jsou nedostačující. Není naplněn zákonem stanovený postup. Současné technokratické zdůvodnění organizačních změn v nemocniční péči v duchu neoliberalismu má vést k finančním úsporám, ale ve skutečnosti vede k omezení veřejného sektoru služeb.“
Všechny tyto postupy mi silně připomínají nehumánní Drábkovu sociální reformu, o které i předseda TOP O9 prohlásil v pondělí dne 7.10. v TV rozhovoru s Danielou Drtinovou, že byla nepovedená…. Že chyběly dohody s opozičními poslanci, což mohu 100% potvrdit. Zcela na závěr lze konstatovat : je třeba obnovit demokratické mechanismy s cílem obnovy zdravotnického systému. Jde o veřejný zájem s respektováním lidských práv v kategorii zdraví, což bývá pro moderní společnost nejdůležitější podmínkou ekonomického růstu a zajišťování vymožeností sociálního státu, zajištění důstojného života nás všech a vymazání tzv.blbé nálady u našich občanů.
Dne 15.10.2013 doc.MUDr.Milada Emmerová,CSc.
senátorka PČR
