Přátelé, z mého diáře na mě v uplynulém týdnu nesvítilo jediné bílé místo. Byl to náročný týden. A o to více, že si na mě zasedl jakýsi moribundus, který mi nainstaloval na nohy těžká závaží, a ještě k tomu zákeřně brzdil mé reakce a úsudek. Ani nevíte, jak jsem byla ráda, že jsem se dostala včas domů a konečně mohla s úlevou zalehnout do postele, abych konečně vypnula tu žehličku, která mě zevnitř spaluje. Jenomže já blbec…
Místo abych dala prostor spánku a nenechala prevíta nad mým tělem vyhrát, začnu na mobilu brouzdat on-line prostorem. A na co nenarazím?! Deník! A rozhovor s tím pánem, který ve svých pětadvaceti letech vyjadřoval ve svém životopise svůj loajální postoj k Sovětskému svazu a k invazi vojsk Varšavské smlouvy…
Dovolím si krátkou citaci z článku, který se týkal budoucí jím jmenované vlády - cituji:
„Případnou stopkou pro případné kandidáty by ale byly i zprávy od
tajných služeb, které by napovídaly, že by byla ohrožena bezpečnost
republiky. Především to vychází z konzultací s našimi bezpečnostními
systémy včetně zpravodajských služeb, protože pokud by měl být navržen
kandidát, který má prokazatelně vazby na některou z nepřátelských
mocností nebo států, které nám nejsou nakloněny, pak je to zásadní
důvod, proč by takový člověk ve vládě být neměl…“
Tak to mě, přátelé, donutilo shodit peřinu, rozhýbat klouby, sejít k počítači a „obohatit“ již tolik zahlcený on-line prostor svým příspěvkem. Tedy…
Pane, který jste byl v pětadvaceti letech tolik mladicky nerozvážný, potřebuji vám položit tři otázky:
- Mohl byste mi sdělit, kde přesně obsahuje Ústava ČR ustanovení, které by výslovně vyžadovalo, aby kandidát na ministra prošel prověrkou BIS na určitou úroveň jako podmínku jmenování?
- Domnívala jsem se, že ministerská jmenování mají především politickou a ústavní povahu: kandidáta navrhne předseda vlády, jmenuje prezident. Tedy se v tomto mýlím?
- Nemělo by být v demokratickém zřízení samozřejmostí, že veřejné jmenování a výkon ministerské funkce musí odolávat podezření, že jde o výběr mimo veřejný rámec, či že by tajné služby měly rozhodující slovo bez veřejného dohledu?
Pane, který jste byl v pětadvaceti letech tolik mladicky nerozvážný, žijeme v době, kdy se minulost často posuzuje selektivní pamětí a moc působí na občany netransparentně. Právě proto bychom měli velice puntičkářsky dbát o to, aby ústavní tradice a principy byly něčím, co drží stát při životě. A vy, jako hlava státu, máte unikátní možnost podílet se na tom, aby veřejná správa byla nejen efektivní, ale i čitelná, spravedlivá a odolná vůči zneužití.
Pane, který jste byl v pětadvaceti letech tolik mladicky nerozvážný, dovolte mi vám připomenout, že již nežijeme v éře socialismu…
