Dnes ale musím udělat výjimku - včerejší komentář Bohuslava Sobotky o „přeběhlictví“ směřující i k mé osobě je totiž nejen nesmyslný a alibistický tak, jak jeho výroky zpravidla bývají. Je zavádějící, pokrytecký a zcela mimo realitu.
Přístup lídra sociální demokracie bohužel vede ve výsledku k tomu, že si tato strana, které jsem byl členem dvacet let, sama odhání voliče. Je to snad záměr?
Je vhodné, aby demokratická strana sestavila kandidátky tak, aby byly výsledkem osobních zájmů stranického šéfa a fakt, že se na volitelných místech ocitly i skutečné osobnosti, byl spíše malým zázrakem? Typičtější je bohužel situace jako třeba ve východních Čechách nebo na severní Moravě, kde jsou v čele kandidátek lidé, kteří nemohou oslovit potřebný elektorát. Potupná jednání s Marií Benešovou, která měla jednoznačnou podporu v Ústeckém kraji, vedla po silném tlaku od pana předsedy k řešení, že se pro ni nakonec „našlo“ téměř nevolitelné páté místo na kandidátce. Nejde tedy o individuální pochybení ani o autonomní rozhodování na krajských úrovních, ale o dlouhodobé systémové selhávání vnitřní demokracie strany. Zdá se, že je pro předsedu Sobotku jednodušší sociální demokracii rozdělovat a následně manipulovat, než sjednocovat v konstruktivní, byť tvrdé diskuzi. Při diskusích, když se panu předsedovi něco nelíbí a není schopen prosadit svůj názor, dál nedebatuje, nehledá shodu. Uraženě z jednání odchází…
A připomeňme i další přístup tak typický pro Bohuslava Sobotku. Jako ministr financí i přes výjimečný hospodářský růst založený minulou prorůstovou hospodářskou politikou dokázal svojí fiskální a rozpočtovou politikou (bez jakýchkoliv analýz střednědobých a dlouhodobých dopadů) nastartovat nutnost nekoncepčních škrtů a fiskální restrikce v budoucnosti. Což vedlo k dalšímu prohloubení rozpočtové tenze, poklesu investic a celkové hospodářské recesi.
Rozumějme: k absolutnímu růstu státního a veřejného dluhu, k deficitnímu financování mandatorních výdajů, poklesu kupní síly obyvatel a jejich celkové životní úrovně. Svým výkonem jako ministr financí je Bohuslav Sobotka možná srovnatelný jen se škodlivým a nekoncepčním působením Miroslava Kalouska z doby nedávno minulé.
Dalším výrazným „úspěchem“ Bohuslava Sobotky je jeho osobní angažmá v privatizaci OKD. Její součástí bylo i 40 tisíc hornických bytů, z nichž je dnes téměř 6 tisíc volných a bez původních nájemníků. Nový vlastník totiž přitvrdil nájemní podmínky natolik, že na ně tyto sociální skupiny nedosáhnou, natož aby si je mohli koupit do vlastnictví za navrhovaných podmínek. Na jedné straně tedy ztráta bydlení pro sociálně potřebné a na straně druhé zisk z nájmu a prodeje bytů ve stamilionech ročně pro jiné „potřebné“, rozumějme bohaté… Dalo by se pokračovat dál ve výčtu „úspěchů“ pana předsedy Sobotky, ale tím se nic nevyřeší.
Důležité bude spíš vzpomenout si na tato fakta s optikou případných budoucích „úspěchů“ Bohuslavy Sobotky při řízení státu po volbách.
Bohuslav Sobotka velmi dobře ví, že jsem jeho oponentem, stejně tak jako jsem byl oponentem bývalého hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha, jemuž v té době věnoval mimořádnou přízeň právě předseda Sobotka, dnešní senátor Jiří Dienstbier, naprosto nedůvěryhodný a neprofesionální tehdejší předseda KVV Richard Dolejš včetně zástupce hejtmana Miloše Petery, mimochodem současného předsedy krajské organizace.
Na posledním sjezdu strany jsem pana Sobotku nevolil. Vždy měl totiž snahu obklopovat se lidmi, kterých jsem si nevážil a kteří slovy Plutarcha patří nikoliv do oné skupiny přátel, ale naopak do té druhé, tj. pochlebníků. Bohuslav Sobotka v minulosti i v současnosti v přímých konzultacích s jednotlivými krajskými strukturami pracuje s účelovými manipulacemi a sliby, které nejsou ničím jiným než vnitřní politickou korupcí. A právě tou si zabezpečuje těsnou většinu hlasů při rozhodujících jednáních pro svou podporu, mnohdy bez ohledu na názory grémia, krajů, okresních organizací či prostých členů.
Z těch všech důvodů jsem se rozhodl ČSSD opustit. Nikoliv kvůli kandidátce – byl jsem ochoten na ní být ve Středočeském kraji, nikoliv však s ambicí nastoupit jako poslanec. Pouze bych v případě potřeby a zájmu pomohl po volbách v exekutivě. Dnes ale musím konstatovat, že jsem v předsedu Sobotku a v podstatnou část vedení strany ztratil důvěru a nejsem ochoten ani schopen za ČSSD aktivně bojovat. I když už nemám průkaz této strany, sdílím ideové a filozofické hodnoty jejího programu. A i nadále doufám v trvající přátelství mnoha sociálních demokratů. V každém případě přeji ČSSD lepšího předsedu a hodně síly, odvahy a vůle, aby mohla v budoucnu lépe oslovovat ty občany, kteří ji potřebují a kteří jí dali nebo v nadcházejících volbách dají svůj hlas.
František Koníček
