S takovými přáteli žádné nepřátele už ani nepotřebujeme
Analytička Tereza Spencerová: "Uplynulé dva tři dny přinášely opravdu zvláštní zprávy. Nejprve se EU odmítla podřídit Spojeným státům v kauze jaderné dohody s Íránem, pak tři státy včetně ČR odmítly společnou kritiku přesunu ambasád z Tel Avivu do Jeruzaléma, pak Angela Merkelová prohlásila, že se Evropa musí začít starat sama o sebe, protože jsou „pryč časy, kdy nás USA prostě chránily“, což je de facto výzva ke vzniku nového NATO bez USA, včera si šéf Evropské rady Donald Tusk povzdechl, že Trump připravil Evropu o veškeré iluze a že s „takovými přáteli žádné nepřátele už ani nepotřebujeme." Jak Vy v těchto souvislostech, včetně vývoje politické situace v Itálii, vidíte budoucnost EU i budoucnost vztahů mezi EU a USA.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
17.05.2018 14:52:22 - Ing. Antonín Seďa
Je třeba si uvědomit dvě základní geopolitické věci. Tou první je hodnota vzájemné spolupráce v rámci EU. Zde je zajištěna bezpečnost v Evropě, což je nejdůležitější podmínka jakéhokoliv rozvoje a budoucnosti. Proto je důležité setrvávat v pevném jádru EU, být aktivní a mít vliv na její rozhodování. S tím ovšem souvisí ekonomika, která je výraznou měrou spojena s národními zájmy té které země. Stačí se podívat do blízké historie, abychom pochopili vztah Francie a Izraele (vliv Francie na Blízkém Východě) či vstřícný vztah Německa k Ruské federaci. Proto je třeba posilovat jednotu v rámci EU. Sice ne za každou cenu, to jsme viděli v případě nesmyslných migračních kvót. Ale z pohledu ekonomických a politických vztahů mezi EU a USA rozhodně. Prostě Evropská unie by se měla stát silným partnerem v globálním světě a tím se stane svojí soudržností a hájením společných zájmů.Tou druhou hodnotou je transatlantická spolupráce mezi evropskými zeměmi a USA a Kanadou, a to v rámci NATO. Opět zdůrazňuji zajištění bezpečnosti v Evropě. Nicméně zde se ukazuje, že bez vojenské a vojensko-politické spolupráce v rámci EU, nebude zajištěna rovnováha mezi Evropou a USA. Je třeba si uvědomit nutnost spolupráce v rámci EU nejen na poli bezpečnosti a obrany, ale i obranného průmyslu, inovací, vědy a nových Hi-tech technologií. A tady je brzdou opět sledování a hájení národních zájmů. Ono se totiž daleko lehčeji a rychleji rozhoduje, když rozhoduje prezident, tak jako v případě USA či RF. Nicméně vztahy EU a USA se musejí prohlubovat s tím, že každá ze stran pochopí svoji spoluodpovědnost za vývoj světa. Ale souhlasím, že v současné době politický vývoj v evropských zemích nenasvědčuje podpoře integrace či federalizaci EU, ale spíše naopak. A opět je to způsobeno neochotou "kopat" za společné zájmy a jsou proto upřednostňovány zájmy jednotlivých zemí. Zdá se mi, že hranice mezi těmito zájmy není určena a existují snahy větších zemí EU, diktovat těm menším vlastní zájmy.
