- konec 2. světové války, konec ideologie založené na představě o nadřazenosti německého národa, jemuž Adolf Hitler vnutil představu bojovat na východě o nový životní prostor uskutečněním plánů rasové a společenské přestavby celé Evropy.
Vznikem Protektorátu Čechy a Moravy se moc dostala do rukou říšského protektora, ve skutečnosti jeho zástupců, jejichž politika důsledně směřovala k poněmčení, vykořisťování a k degradaci Čechů v občany druhé kategorie. Zvlášť po atentátu na Heydricha sáhly německé úřady ke krutému útlaku, přiostřila se situace v souvislosti s pronásledováním Židů.
Šikanování českých lidí bylo na denním pořádku i ve Frýdku a Místku. Ve Frýdku se od začátku okupace na městském úřadě stala úředním jazykem němčina. V Místku po rozpuštění městského zastupitelstva v lednu 1940 přísahal komisař Chwostek, že obnoví „německost“ města. Přesto v té době žil Místek hodně kulturně. Skoro každý týden se hrálo divadlo nebo konal koncert. Jen městská kina hrající německé filmy plné nacismu a rasismu měla slabou účast.
Nacisté nenáviděli činovníky Sokola, mnoho z nich bylo zatčeno a posláno do koncentráků. Podzim roku 1941 byl poznamenán událostí ze života místeckého reálného gymnázia. To bylo v říjnu 1941 uzavřeno, jeho profesoři a někteří žáci odvlečeni do Brna. Trnem v oku nacistům byl Národní dům, kde od 1. května 1942 umístili vojenské skladiště. Protože docházely suroviny na výrobu zbraní, nebyly ušetřeny ani kostelní zvony v našich kostelích.
Cílená likvidace evropského židovstva přinesla na jaře 1942 první pokusy s usmrcováním Židů v plynových komorách. Také frýdecko-místečtí Židé byli odvlečeni do terezínského ghetta. Úřady práce byly nenáviděnou institucí, neboť ze svých obvodů dodávaly pracovní síly do Německa. Koncem války zde pracovalo na 12 mil. lidí téměř z celé Evropy.
V lednu 1945 v západní Haliči začala velká sovětská ofenzíva proti německé východní frontě. V únoru se leteckým náletem spojenců Drážďany proměnily v sutiny. 25. dubna 1945 se u Torgau na Labi poprvé setkali vojáci Rudé armády a armády USA. Spojením obou armád bylo Německo rozštěpeno na dvě části. 2. května nad budovou Říšského sněmu zavlála sovětská vlajka a 7. května v Remeši byl podepsán dokument kapitulace německé branné moci.
Bilance války byla hrozivá. Kromě 55 mil. mrtvých také 35 mil. raněných a kolem 2 mil. nezvěstných osob. Ztráty na životech byly největší u sovětských vojáků - 13,6 mil. - a 7 mil. civilistů. Ještě nikdy nebyly ztráty na životech u civilního obyvatelstva tak vysoké jako v této válce. Její zavrženíhodný dopad byl dlouhý a bolestný stejně jako počty zmrzačených, zbídačených lidí vracejících se domů po prožitém utrpení.
Většina z nás naštěstí hrůzy války na vlastní kůži nezažila. Přesto chceme o svobodě hovořit vždy s úctou stejně jako o těch, jimž za ni vděčíme a na jejichž hrobech v těchto květnových dnech pokládáme květiny.
A v duchu naší krásné národní hymny, která provází každou oslavu osvobození, si znovu uvědomujeme, že česká zem je tím domovem, kam patříme, který máme zdokonalovat a kde se máme osvědčit jako občané, jako český národ.
