Místo odolné společnosti máme přesocializovanou a přeregulovanou společnost nároků, z níž se vytrácí pravda, odpovědnost, morální hodnoty i ochota bránit naši kulturu a způsob života. 

Všichni přijímáme tvrzení, že naše společnost je rozštěpená. Za hlavní nástroj k jeho překonání je považována bezbřehá ekonomická solidarita. Solidarita s lidmi a entitami, jejichž zájmy jsou odlišné, v řadě případů dokonce protichůdné. Měli bychom se naučit žít s tím, že společnost bez rozporů a konfliktů nelze vybudovat i přes sliby demagogů a populistů, že to možné je. Východisko vidíme v posilování mechanismů, kterými bude demokracie schopná vstřebat více rozdílů, než v současnosti identifikujeme.

Rozhodujícím psychologickým momentem, bránícím stabilitě naší společnosti, je pocit ublíženosti. Neřešme, co s námi dělají krize, ale hledejme řešení, jak na ně budeme reagovat. Ublíženost je nejhorší možnou reakcí. Ublíženost, jak ukazují historické zkušenosti i reakce na aktuální dění, s sebou přináší vzdorovitost, váhavost při rozhodování i politickou nerozhodnost. Ublíženost mění společnost v demagogickou, netrpělivou, bolestínskou a vzpurnou.

To vše se promítá do našeho každodenního života – demagogie postavená na nepravdách, nereálné sliby a špatně volené nástroje na zvládání krizí, nebo dokonce pokusy o nebezpečná řešení problémů. Resentiment na doby, kdy bylo líp (i když nikdy nebylo), a bezmocná zloba přerůstá v podporu politiků opojených mocí. 

Budeme zbrojit? Ano, dnešní mezinárodní situace to vyžaduje. Žádné zbraně nám ale při naší velikosti a ekonomickém potenciálu nepomohou ochránit naši zemi, pokud za nimi nebude stát lidství, vlastenectví a občanská odpovědnost.

Před osmdesáti roky naši předchůdci porazili velké zlo, které se nezastavilo před žádnými představitelnými praktikami násilí. Porazili ho nejen silou svých zbraní, ale i svým odhodláním a odvahou položit svůj život za budoucnost svou i svých nástupců. A ti, kdo dnes bagatelizují, nebo přímo ignorují, rizika dnešního světa by si měli uvědomit, že vítězné zlo se neptá, kdo ho dříve podporoval, nebo s ním koketoval, a kdo ne. Dodnes nevypořádané dědictví éry vlády komunistů nám ukazuje, kolik ze strůjců vítězství tohoto zla se následně stalo jeho obětí.