No proč ne? Když támhle v Turecku hrozí chudáku panu Gulenovi podezřelému z osnování protistátního převratu nějakých 1000 let ve vězení, proč by český člověk nemohl pracovat do 100 let? Vydělá si, bude mít zajištěnu aktivitu ve stáří, nebude se nudit, nebude přesluhovat, nebude mít psychické obavy z odchodu do důchodu, když je v 90 letech teprve na vrcholu svých sil. Na záchod ještě dojde, do mísy se s větší či menší přesností trefí (a pokud ne, funguje přece úklidová služba), na velkou doběhne a pokud by už nezvládal, proč by se vložkami měly vybavovat jen naše drahé polovičky? Že špatně vidí na klávesnici nebo obrazovku? Ale to přece vůbec nevadí. Kolik zásadních textů (třeba tento, řekne si jistě mnohý čtenář) už dnes nemá valného smyslu, no tak jich ještě něco přibude. Vždyť stromů v jihoamerických pralesích roste ještě dost a tamní ekonomika se přece také potřebuje rozvíjet, potřebuje udržitelně růst. No ne? A sluch? Zbytečné, alespoň nebudou zaměstnanci trávit drahocenný pracovní čas zbytečným klepáním u dveří kanceláří. Chůze? Nač? U počítače stejně každý sedí nebo pospává a těch pár kroků na záchod a zpátky snad s hůlkou nějak zvládneme. Ubyde milostných avantýr na pracovištích, ušetříme na zbytečných pracovních cestách zkoumajících řešení délky přestávek na pracovišti v Demokratické republice Kongo, závodní jídelny snad konečně naplní všechny tužby svých strávníků nabídkou pravého tvrdého pečiva máčeného v hnědě zbarveném vývaru. Dovolené snad už také řešit nebudeme, vždyť nejlépe nám bude na pracovištích v kolektivu ostatních staříků a stařen a doma bychom se cítili osamělí a bezbranní. Výše mzdy nás už nás také nebude zajímat, protože budeme v nejlepších letech, dostaneme konečně rozum a nikdo z nás nebude vyhazovat peníze za absurdní dobrodružství někde ve vysokých horách nebo u dravých řek. Oblečení také řešit nebudeme, stačí si najít své tesilové sako a kalhoty, pečlivě uschovávané pro okamžik pohřbu, abychom ho ještě trošku unosili a až se některého odpůledne u počítače neprobudíme ani po silné dávce dvojitého kafe, může nás v něm zaměstnavatel přímo odvézt na cintorín.

No to budou zářivé časy, konečně chvíle, na kterou se tak těšili komunisté – každému podle jeho potřeb. A kdo nám to všechno zajistí? No přece Andrej Babiš a jeho impérium. Jiní zaměstnavatelé snad už v té době ani nebudou. Tak hlavu vzhůru, naši budoucnost konečně vidím v jasných barvách.