Na jedné straně je téma dne šetřit, šetřit šetřit, na druhé straně jakmile se má šetření uvést kdekoliv do praxe, zvedne se vlna odporu.
Koukal jsem jak Česká televize hospodaří a nestačím se divit. Mzdové náklady a provozní a režijní náklady nechávám bez povšimnutí, neb do vnitřních procesů nevidím. Úsměv však ve mně vyvolává rozdělení nákladů na tvorbu pořadů.
Česká televize jako veřejnoprávní medium by měla zajišťovat především nestranné zpravodajské a informační služby a k tomu vzdělávací a osvětovou činnost. Vedle toho by měla nabízet to nejlepší z kultury a pokladnice lidské tvořivosti.
Takže 627 milionů na nákup práv na sportovní dění bych odepsal okamžitě bez mrknutí oka. To může zajišťovat kterákoliv soukromá televize. Nabízet profesionální sport není úkolem veřejnoprávního media. A aby se jednalo o největší položku z programové nabídky, to považuji za neuvěřitelný úlet. Jemně řečeno.
Na dramatickou tvorbu jde 471 milionů Kč. Mrknul jsem co si občan svými poplatky předplatil a zírám. Místo zločinu České Budějovice. Případy 1. Oddělení. Oktopus. Místo zločinu Zlín. Rapl. Slušně zhodnoceno – céčkové nebo déčkové imitace Šerloků, Columbů, Poirotů, drsných Harryů, Kožaků a dalších kriminálních es světových televizí. Proč máme koukat na mizerné kopie? Proč Česká televize investuje do programů, které neumíme? Proč přeplácí druhotřídní herce? Proč vytváří programy, ve kterých jsou nadhled, důvtip, logika a akce násilně nahrazovány vypjatými vztahovými emocemi a erotickým jiskřením? Odepsat bez mrknutí oka. Nechme filmovou tvorbu soukromým médiím.
Na zpravodajství 435 milionů. Můžeme mít různé výhrady, ale toto je úkol veřejnoprávního media, tady jsou zdroje nutné. Takže ponecháváme.
Nákup pořadů za 278 milionů Až na výjimky má Česká televize dobrou ruku. Nabízí kvalitní zahraniční filmy a pořady pro různé kategorie filmových nadšenců, Take bych ponechal nebo posílil.
193 milionů na publicistiku. V pořádku.
221 milionů na zábavní tvorbu. Děs běs. To je vice než na publicistiku! Zábavní programy nechme soukromým médiím. Takže odepisuji komplet.
Tak jak jsme na tom? Odepsaná částka činí 1.319 miliardy Kč. Podpoříme-li 300 miliony publicistiku, zpravodajství a nákup zahraničních filmových děl, pořád se Česká televise snadno vyrovná se sníženým rozpočtem. Navíc jsem přesvědčen, že odstraní-li se náklady na mizernou vlastní filmovou produkci a přenosy z profesionálního sportu, promítne se to I do snížení personálních nákladů a režijních nákladů.
Zrušení tzv. Sportovního kanálu považuji za samozřejmost.
Česká televize by se měla v mnohém inspirovat třeba u televize Noe. Tato televize dobrých zpráv vysílá bez reklam a nabízí celou řadu kvalitních programů, ať už v oblasti publicistiky, regionalistiky, vzdělávání, informací. Třeba moderator Maríán Pospěcha není srovnatelný s opěvovaným Václavem Moravcem. Je mnohem lepší. Jeho programy jsou kultivované a něco se dozvíme. Moravcovi programy jsou stále vice ukřičené a nedozvíme se nic.
Úkolem České televize není zásobovat diváky bombastickými pořady za bombastické peníze. Star Dance může být dobrý pořad, proč ne. Ale proč na České televizi?
Většina těch, kteří dnes hlasitě protestují proti změnám financování, tak činí pouze z důvodu neznalosti a nepochopení role, jakou by veřejnoprávní medium ve společnosti mělo hrát.
Pokud navržené změny ve financování povedou k zásadní transformaci vysílacího schématu a povedou k tomu, že místo utápění se v produkci mizerných pořadů vlastní provenience budeme objektivně informováni o dění u nás I ve světě a dostane se nám toho nejlepšího ze světové kulturní pokladnice filmových a dramatických děl, pak tyto ekonomické změny splní svůj účel a přinesou prospěch celé společnosti. A to je skutečnost, kterou bychom měli hlídat. Miliarda na nákup sportovních akcí a tvorbu mizerných kriminálek je totiž reálná facka do tváře nás všech. Určitě by vice pomohla třeba v nemocnicích, v ošetřovatelské péči nebo domovech seniorů.
