Rubio se přihlásil ke konceptu národního státu, národních zájmů a národní suverenity. Zkritizoval nadnárodní a globální instituce, vyslovil se proti jejich posilování. Zpochybnil ekonomickou globalizaci a mantru volného obchodu. Odmítl klimatickou politiku a masovou migraci.

Podle jeho výkladu musí Západ usilovat o svou ekonomickou soběstačnost, obnovit svou průmyslovou základnu, vytvořit vlastní dodavatelsko-odběratelské řetězce, stát se méně závislým na zbytku světa. Což není nic jiného než ekonomický protekcionismus a ochrana domácího trhu. Západ v jeho představě je Západem národních států, které chrání své národní hranice i národní ekonomiky.

Rubio de facto vyhlásil konec globalizace a konec pokusu o univerzální světový řád. USA jsou v jeho podání dědicem a strážcem těch tradic, které sama Evropa postupně opustila.

Rubio k obraně: “Kolik vydáváne na obranu nebo kde a jak ji nasazujeme, to jsou důležité otázky, nejsou to ale ty zásadní. Zásadní otázkou je, co vlastně bráníme.” Co chce bránit Rubio, je konzervativní představa společenského řádu. Ne levicově liberální postmoderní agenda.

Shrnuto: Co jsme slyšeli od Rubia, je naprostá antiteze toho, co slýcháme z Evropské komise a Evropského parlamentu (možná od některých národních vlád už ano). Byla to antiteze Sorosovy “open society”. Nemyslím, že EU ve své současné podobě je schopna a ochotna to akceptovat.

Komu se Rubiův projev líbil, měl by si uvědomit následující: Vydat se tímto směrem znamená napřed vyměnit ve volbách většinu stávající evropské politické reprezentace, na národní úrovni i v institucích EU. Jinak nám Amerika zamává a půjde si tou cestou sama.