Fialu zkrátka nakonec porazilo opojení jeho vlastním profesorským egem. Kdyby si to jako politolog lépe zanalyzoval, připravil by si vlastní “exit strategy” loni v létě, kdy se rozdělovaly funkce v EU, a mohl už pohodlně a proevropsky sedět v Bruselu, třeba ve funkci předsedy Rady EU coby odměny za svoji servilitu během českého předsednictví. Tohle prokoučoval a bude muset čekat až na eurovolby 2029.

Takže vstali noví bojovníci. Rakušan si přečetl průzkumy, zjistil, že v popularitě docela slušně Fialu válcuje a rozehrál velkou hru. Na jejím konci se po pár měsících můžeme dočkat, navzdory všem proklamacím, vlády STAN s ANO, protože přece bude třeba se obětovat ve jménu demokracie, aby ve vládě neusedli “proruští extremisté”. Tuhle argumentaci nakonec vládní volič se skřípěním zubů spolkne.

Takže bude zajímavé sledovat, jak mediální mainstream začne v následujících pěti týdnech k této možnosti Rakušanovi umetat cestičku a pomalu pouštět horký (ve skutečnosti již spálený) brambor Fialu.

Stay tuned.