Občané jsou dnes krmeni mediálními interpretacemi různých čísel, které zhusta neumí dát do souladu se svou vlastní zkušeností. Je třeba rozlišovat krátkodobé očekávání domácností a firem a hlubší trendy vycházející ze stavu hlavních faktorů rozvoje, jako je domácí kupní sila, možnosti odbytu na cizích trzích, akumulační potenciál soukromého sektoru či zdroje na vládní výdaje. Kromě oficiálních statistik pak ekonomické poměry ovlivňuje tzv. stínová ekonomika, jak ta černá (nelegální, kriminální ekonomická činnost), tak šedá (nezachycená statistikami – např. samozásobitelství, melouchářství).

Např. v případě řeckého bankrotu (stát tedy bude oficiálně „playte“) se lze nadít, že se sice smrskává oficiální ekonomika (rating Řecka - člena EU je horší než Pákistánu), ale spousta aktivit se přelije do té stínové, v této oblasti poměrně tradičními kořeny. Bonmot prezidenta Klause o Řecích válejících se pod cypřiši v tomto ohledu moc nesedí. Ostatně v evropské dluhové krizi začínají ztrácet špičkové ratingové hodnocení i klíčové země EU. Zkrotit tenhle fenomén nelze pouhou vlasteneckou rétorikou apelující na nové utahování opasků. Takovéhle úvahy jsou na míle vzdálené kompetentní ekonomické debatě.

Debaty na ekonomická témata v roce 2011 jsou v určitém ohledu podobné těm v roce 2008. Za prvé, představitelé vlády sice uznávají, že přijdou problémy, protože však nejde přesně říci jak velké, nemá smysl proti nim něco dělat. Za druhé, regulační opatření státu na podporu sociální stability a rozvoje ekonomiky jsou nesprávná, protože se lidé i firmy jakékoli regulaci přizpůsobí po svém a stát je ani není schopen provést včas a přesně. A tak trvají na minimalizaci jakýchkoli pravidel a regulí. A to nejen na domácí, ale i evropské scéně, kde prezident Klaus opět pozvedá hlas proti EU jako transferové unii a mluví o evropském sociálním modelu jako o systémovém defektu a viníku současné krize.

Co je nám dnes vládnoucí pravicí vnucováno jako nepřekročitelné dogma? Součástí hospodářské politiky je tzv. mix politiky rozpočtové a měnové. U té první je prosazována konsolidace veřejných financí na základě pouhé politiky škrtů, ať to stojí co to stojí, u té druhé je rozhodování o ceně peněz a měně ponecháno na expertní autoritě centrální banky, i když měnová suverenita v malé a otevřené ekonomice je spíše iluzí. Ekonomické poměry v ČR přitom dávají manévrovací prostor pro různé kombinace hospodářské politiky.

V posledních dnech přicházejí různá čísla o aktuálním a očekávaném vývoji českého HDP. Dubnová prognóza MF ČR na příští rok ještě predikovala růst HDP +2,3 %, listopadová odhad snížila na +1%. ČNB na příští rok už pracuje i se stagnačním scénářem pro eurozónu a s poklesem českého HDP o -0,4%. Před několika dny vydala svoji čerstvou predikci Raiffeisenbank, kde předpokládají pro eurozónu recesi a u českého HDP na rok 2012 hovoří o poklesu o -1,2%. Ekonomové NERV pracují na katastrofickém scénáři s propadem českého HDP dokonce o -5%. Občan si jistě může klást otázku, jak spolehlivá jsou všechna ta čísla.

K tomu lze připomenout, že za léta 2001-2010 se nyní podle požadavků Eurostatu také prováděla další revize národních účtů, která korigovala údaje o skutečném ekonomickém výkonu ČR. Korigované hodnoty HDP znamenají mj. vyšší odvody pro EU za rok 2011, ty zase zhorší aktuální deficit veřejných financí. Předmětem revize bylo zejm. započtení vlivu individuální bytové výstavby a přepočet služeb u vlastnického bydlení, také se měnila tzv. akruální metoda zápočtu daní z příjmů. Šlo také o zpřesnění odhadů jak šedé ekonomiky (od melouchářů až po spropitné), tak černé ekonomiky (kriminální činnost jako drogy či prostituce).

Rozdíly hodnot HDP před revizí a po ní činí desítky miliard. To vše posouvá nejen politické komentáře o plnění Konvergenčního programu ČR, ale mění i časové řady klíčových údajů jako analytický základ pro strategické rozhodování. A spolu s úpravou ekonomických prognóz na příští rok vzniká otazník i nad postupem plnění programového prohlášení vlády v návrhu státního rozpočtu na příští rok, pokud jde o pokles rozpočtového deficitu na 3,5 % HDP. Nebylo by tedy lepší dát karty na stůl a místo mlžení začít na domácí, ale i evropské půdě seriozní a otevřenou debatu? Nebo nám po novém roce podstrčí ministr Kalousek nějakou úpravu právě projednávaného státního rozpočtu opět bez diskusí a jako další jediné správné řešení?