Například v sousedním Německu mají pro takové případy záchytné nádrže, které pojmou při přívalových deštích vodu, která by jinak působila škody. Z těchto nádrží se voda potom postupně uvolňuje do přírody a podzemních vod.

Dalším příkladem mohou být silnice nebo chodníky, které byly dříve dlážděné a voda mezi kostkami prosakovala do půdy. Dnes vidíme pro vodu neprostupné betonové či asfaltové povrchy silnic, neprostupné plochy zámkové dlažby a všude kanály s přímým odvodem vody do řečišť vodních toků.

Při průtrži mračen lidé pláčí nad škodami, které vodní živel působí na jejich majetku a mnohdy i na zdraví či životech.

Odvodnění obrovských ploch, namísto, aby voda z nich prosákla do půdy a zvýšila tak hladinu spodních vod, je prováděno tak, že je povrchová voda nelogicky odváděna nejkratší cestou z naší země i za cenu potop a lidského neštěstí.

Kde zůstal lidský rozum? Kdo ví.

 Každopádně ti, co si myslí, že mají patent na rozum, hledají nelogická řešení nedostatku vody, namísto aby se snažili o nasycení přírody vodou přirozeným způsobem.

Tito lidé chtějí dokonce problém s vodou řešit „Janošíkovským způsobem“ tak, že si vodu od těch, co se starají a mají ji, vezmou pod pohrůžkami násilí a pokut! A to dokonce formou zákona.

Žádný vládce ani režim si nedovolil bez náhrady svým občanům brát a jiným zdarma dávat. Voda patří všem a není možné „boží dar“ zpoplatňovat bez práce. Za zajištění dodávky vody se platí, ale platí se za práci s dodávkou spojenou.

Nikdo nemá právo, byť je zvolen občany ve volbách k jejich zastupování, aby jedněm bral bez náhrady a druhým dával zdarma. Takovým lidem se říkávalo loupežníci, ale to se týká jiného tisíciletí.

Lidé vědí, jak správně hospodařit nejen s vodou, ale i s ostatními přírodními zdroji. Vědí, co jak dělat, aby to bylo pro ně přínosem. Proč si takové informace neopatří i lidé, kteří mají přírodu chránit?