Milada Horáková zemřela 27. června na dvoře pankrácké věznice. Šlo o brutální justiční vraždu, kterou zinscenoval po vzoru sovětských monstrprocesů tehdejší komunistický režim, který ovládal naši republiku. To, co se nepodařilo gestapu a fašistům, dokázala StB a soudci s předem připraveným scénářem, se kterým jim pomohli „odborní“ poradci ze SSSR.
Statečnost a odhodlání Mlady Horákové je cítit z každé její věty před zinscenovaným soudem. Je vidět její odhodlání a nezlomnost, přestože jí muselo být jasné, že je vše marné, že ji čeká rozsudek, který není možné nijak změnit. Její vystoupení je hrdé a obdivuhodné. Je to žena, kterou nezlomili ani fašisté, ani koncentrační tábor, ani komunistické vězení a tajná policie totalitního státu.
Kdyby každý z nás měl polovinu jejího odhodlání, mohli bychom změnit a zlepšit, cokoliv bychom chtěli. Třeba jednou ta doba nastane nebo se jí alespoň trochu přiblížíme. Zatím věnujme vzpomínku Miladě Horákové, bojovnici za práva žen i všech lidí, kteří se nevzdávají svých ideálů a vědí, co znamenají již zmíněná slova: svoboda a demokracie.
