Tento veterán americké politiky se vrhnul znovu do boje o prezidentské křeslo, a to s dvěma hlavními požadavky: zdravotní péči dostupnou pro všechny a spravedlivé zdanění miliardářů a velkých korporací. Kromě toho odmítá také války na Blízkém východě a jinde a chce snížit americké výdaje na zbrojení. Sympatický program. Navíc sám sebe nazývá demokratickým socialistou, který chce zatočit se sociální nespravedlností, který současné Spojené státy prostupuje.
Jeho kampaň provází dvě věci. Zaprvé je to silné hnutí, které organizuje jeho kampaň a podporu. Své stoupence má mezi všemi, ale zejména mezi mladými Američany. Na ty také nejvíce doléhá současný americký kapitalismus. Buď se jako vysokoškoláci zadluží na půl života a když budou mít štěstí, tak svoje dluhy splatí na vrcholu své kariery (jak se to podařilo např. Baracku Obamovi, když byl prezidentem), nebo budou s dluhy žít do konce života a mořit se v prekérních zaměstnáních. Sanders pro ně nabízí program zavedení bezplatného univerzitního vzdělání na veřejných univerzitách a odpuštění všech studentských dluhů ve výši 1,6 bilionu dolarů. Kromě tohoto bezprostředního zájmu působí na své stoupence také obrovskou energií, která vychází z jeho celoživotního přesvědčení o nutnosti sociální spravedlnosti. Ne nadarmo se čas od času objevují fotografie, na kterých ho zatýká policie při protestech za občanská práva Afroameričanů. Sanders je zkrátka konzistentní a neuhýbá.
I proto ho na začátku tzv. primárek, tedy voleb v rámci demokratické strany, považovali všichni za výstředního kandidáta, který se bude držet až do konce, ale bude spíše na okraji zájmu. Opak je ale pravdou. Sanders přesvědčivě vyhrál zatím všechny nominační střetnutí až na to v Jižní Karolině, kde ho předehnal Joe Biden, veterán americké politiky a zastánce vojenských intervencí. Pro Sanderse to bylo varování, ale pro Bidena to bylo záchranné lano. Bez tohoto vítězství by asi musel kampaň úplně vzdát, jak to konec konců udělat právě po výsledcích z Jižní Karoliny další představitel demokratického středu Pete Buttigieg (získal 8 % hlasů).
Veškerá pozornost se tak nyní upírá k volebnímu superúterý, kdy budou stoupenci demokratů hlasovat ve 14 státech a bude se rozdělovat více jak jedna třetina všech delegátů k těm, které už uchazeči získali předtím. Může se tak stát, že budeme mít už brzy jasno, kdo se utká na podzim s Donaldem Trumpem o místo v Bílém domě.
Nebo také ne. Nesmíme zapomínat, že celý demokratický establishment má hrůzu z toho, že by se Sanders stal vítězem primárek. Mnohá z opatření, která navrhuje, totiž ohrožují i jeho zájmy. Kromě daňové progrese se chce také zaměřit na transparentnost voleb a zastropování příspěvků na volební kampaně. To považují totiž i mnozí středoví voliči za problém, který v podstatě podkopává americkou demokracii. Kandidáti prakticky na jakoukoli volenou funkci nedělají většinu času nic jiného, než že shánějí peníze na svou další předvolební kampaň. Logicky tak jsou na ruku těm, kteří peníze mají, tedy mocným a bohatým. Sanders by v tomto mohl přispět k pozitivnímu obratu. Děsí ty, kterým současný systém vyhovuje. Pro nás ostatní je inspirací a světlem na konci tunelu americké politiky.
Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu a místopředsedkyně ÚV KSČM
