Milá republiko,...

Ing. Kateřina Konečná

Jsem poslankyně - díky Vám, pro Vás, s Vámi

KSČM
europoslankyně

Milá republiko,...

Připomínáme si 105 let státu, který dnes už – za mě bohužel – neexistuje. Mohli bychom tesknit, že jsme přišli nejen o společný stát, ale i o velký díl suverenity České republiky.

Nejen vstupem do NATO a EU, ale zejména přijetím Lisabonské smlouvy nebo aktuálně ratifikací tzv. obranné dohody mezi USA a ČR, která v několika přímo zasazuje do oblasti svrchovanosti samostatného státu. Stojí před námi ale další zápas o to, abychom v naší zemi nepřišli o další část svébytnosti. Naprosto nesmyslně byla rozvířena prezidentem Pavlem debata o zrušení práva veta. A že tady ta hrozba je reálná, o tom svědčí nejen nedávné hlasování na jednom z výborů Evropského parlamentu, ale hlavně že o toto usilují i některé vládní strany a již zmiňovaný prezident.Když jsem vloni připomínala slova Tomáše Garriguea Masaryka, že „demokracii máme, ale chybí nám demokraté“, nevěděla jsem, že o rok později budou tato slova ještě aktuálnější. Doba přituhuje a dnes by se hodilo spíše použít citát Jana Husa, který se rovněž na formování české státnosti podílel, že ten, „kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí“. Jestliže původní idea samostatného Československa byla mj. svoboda projevu, o níž mluvilo Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou, známé též jako Washingtonská deklarace, pak musí zvláště v těchto dnech každého alarmovat, že dle průzkumů veřejného mínění se každý druhý člověk bojí vyjádřit svůj vlastní názor z obavy o kriminalizaci nebo ztráty zaměstnání.Nemyslela jsem, že to někdy řeknu, ale musím. Stydím se za ministryni obrany Černochovou, která kvůli svým vlastním chimérám a zástupným důvodům byla schopna škrtnout válečné veterány a podporu Českému svazu bojovníků za svobodu. Ale zašla dokonce tak daleko, že nařídila vojákům, aby na pietních aktech neposkytovali službu nosičů věnců. Je mi stydno, když váleční veteráni jsou nuceni nosit těžké věnce, případně jim musí pomáhat dobrovolní hasiči.Na závěr chci říct, že bych si moc přála, abychom za pár let nevzpomínali i na samostatnou Českou republiku jako na něco minulého a abstraktního, k čemuž bohužel kroky vlády Petra Fialy i prezidenta Petra Pavla dle mého směřují a budou v tomto ohledu velmi – opravdu velmi důležité – evropské volby v příštím roce.Milá republiko

, přeji Ti, abys i tyto těžké časy přestála ve zdraví a bez větších šrámů, budeme Tě potřebovat!