ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,17. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

07.08.2015 10:54:58 - chromozom

Proč jste byty Bakalovy vůbec kdy prodávali?

A překvapilo vás, že Bakala porušil svůj slib? Mě rozhodně ne. A věříte, že dobro v tomto případě může zvítězit nad zlem a zákon dá za pravdu nájemníkům, kteří měli mít předkupní právo?

Odpověď

09.08.2015 12:43:57 - Ing. Ladislav Šincl
Vážený pane,

netuším proč se ptáte zrovna mne.  V době, kdy vznikla skutečná příčina dnešního stavu jsem pracoval v Poldi Kladno jako referent za 2.150,- hrubého a určitě jsem nic neprodával neboť jsem nic nevlastnil.  a zvláště ne žádné byty a tak jsem nemohl ani prodat  "byty Bakalovi".  

Tuším, že jste pod vlivem informace, že "byty Bakalovi" prodalo ČSSD  atd. Celý příběh kolem "bytů Bakaly", které byly jen malou součástí majetku OKD je mnohem složitější než je popisován zejména v bulvárních médiích. Pokusím se to vysvětlit:Málo kdo to ví, ale celý příběh ostravských bytů začal  dříve, než se k nim dostal Zdeněk Bakala. Bylo v roce 1990, kdy tehdejší ministr hospodářství Vladimír Dlouhý (OF - dnešní prezident Hospodářské komory a jeden z minulých kandidátů na prezidenta ČR a možná i na budoucího ...) rozhodl o tom, že se bytový fond státního podniku OKD vloží do nově vzniklé akciové společnosti OKD a.s.  Učinil tak přesto, že hospodaření s byty nijak nesouviselo s provozováním dolů, a v jiných podobných případech, jako například v Mostecké uhelné, se byty spolu s majetkem neprivatizovaly.

Jednalo se o zhruba čtyřiačtyřicet tisíc bytů, ve kterých dodnes žije přibližně sto tisíc nájemníků. Byty jsou na Ostravsku, především v Ostravě, v Havířově a v Karviné a byly postaveny před rokem 1989 jako byty státní. Pak přišla kupónová privatizace. Čtyřicet procent akcií OKD nabídla vláda Václava Klause občanům už v její první vlně v roce 1992.  Klíčový moment ale nastal až v roce 1997, kdy stát ztratil v ostravských dolech většinový podíl. Akcionáři snížili totiž kvůli útlumu těžby základní jmění společnosti, ale nikoli plošně, nýbrž jen na úkor podílu Fondu národního majetku. Tak stát vlastním přičiněním ztratil v OKD většinu. Ve Fondu národního majetku zůstalo jen necelých šestačtyřicet procent akcií. A dalších pět procent klíčových akcií držely obce (např. Karviná, Orlová, Havířov...)

Ostravský podnikatel Stanislav Pros začal skupovat akcie OKD od drobných akcionářů, a to prostřednictvím společnosti Eurobrokers. Ta zároveň začala vyjednávat s obcemi o skoupení jejich akcií. 

Když Roman Češka, tehdejší ředitel Fondu národního majetku, zjistil, že firma Eurobrokers skupuje i akcie obcí, pokusil se je získat pro stát. Najal si společnost Patria Finance Zdeňka Bakaly, aby přemluvila zástupce moravských měst a obcí k prodeji svých podílů OKD. Podle dalšího vývoje se zdá, že učinil bohužel „pytláka hajným“.

Starosty totiž jednání zástupců Patria Finance nepřesvědčilo, k prodeji nedali souhlas. Místo toho se dohodli s firmou Eurobrokers, která je kupovala pro firmu Prosper Trading Stanislava Prose. Podle odhadů za to zaplatil zhruba dvě miliardy korun.V roce 1998 nastává další zvrat. Většinový podíl akcií ve společnosti OKD získali podnikatelé Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla, respektive jejich společnost K.O.P., a nově založená Karbon Invest, která patřila neznámé kyperské společnosti Lagur. 

Pro transakci si OKD v té době už ovládaná lidmi kolem Viktora Koláčka, které tam dosadil Stanislav Pros, půjčila od IPB dvě a půl miliardy. Ve středu 14. října 1998 obnos v průběhu pár desítek minut oběhl několik účtů. 

Stalo se toto: 
  • OKD zaplatila z půjčených peněz a vlastních zdrojů 3,9 miliardy korun za prakticky bezcennou firmu K.O.P. 
  • Koláček s Otavou a Pryzbylou si koupili od Prose za takto získané 2,4 miliardy majoritní podíl v dolech, a to včetně předtím draze koupené své vlastní firmy K.O.P. 
  • Zbývající 1,4 miliardy poslali na účet kyperské společnosti Lagur, což byla pravděpodobně odměna Stanislavu Prosovi za zprostředkování. 
Manažeři Koláček, Otava a Pryzbyla tímto manévrem získali majoritní podíl v OKD a zároveň i majetek své K.O.P, aniž by investovali vlastní peníze. Popsané technice se někdy v té době začalo říkat tunelování.

Ve chvíli, kdy manažeři Koláček s Otavou a Przybylou, neboli v tu chvíli už společnost Karbon Invest, získali většinový podíl, chtěli koupit i menšinový podílu od státu. Zároveň začali vůči němu jako menšinovému vlastníkovi postupovat tvrdě a zbavili ho podílu na rozhodování. 

V létě 2002 představitelé Karbon Investu nepustili na valnou hromadu OKD tři zástupce Fondu národního majetku, kteří do té doby byli členy dozorčí rady. Valná hromada pak všechny tři státní úředníky v nepřítomnosti odvolala a na jejich místa zvolila Koláčkovy lidi, mezi nimi i jeho dceru Martinu. 

Měla to být reakce na to, že vláda tehdy uvažovala o prodeji OKD konkurenční nizozemské firmě. Státu se pak už nikdy nepodařilo své zástupce do OKD znovu vrátit a Karbon Invest tak fakticky celou společnost ovládl. V roce 2003 byli Koláček s Otavou obviněni ze zneužívání informací v obchodním styku. Trestní stíhání se netýkalo způsobu, jakým nabyli většinu v OKD, ale údajně nevýhodných smluv, které uzavřely OKD a Českomoravské doly s Karbon Investem. Škoda se měla pohybovat okolo dvou miliard korun. 
Byli ovšem vyšetřováni na svobodě a v roce 2009  (vláda M. Topolánka - ODS ) bylo jejich trestní stíhání za podivných okolností definitivně zastaveno. Mezitím se jim podařilo dotáhnout do konce privatizaci OKD. 

Už někdy během snahy Koláčka, Otavy a Przybyly vykoupit menšinový podíl od státu, tedy v roce 2002 nebo 2003, vstoupil podle všeho do jednání Zdeněk Bakala. Otava z Karbon Investu ho o úmyslu informoval a řekl, že na to potřebují financování. Bakala na tom začal podle vlastních slov pracovat. 

Nabídl se, že peníze na nákup zbytku zprostředkuje. Nabídl také, že by OKD koupil celé, ovšem teprve až se podaří získat od státu jeho podíl. Stát tak tehdy pod vlivem Zdeňka Bakaly prodal své akcie společnosti Karbon Invest, jejíž kroky už tehdy ale také řídil Zdeněk Bakala. A rozhodně neměl v úmyslu se přitom nějak poškodit.

A tak se stalo, že Česká republika prodala svou majetkovou účast, přesně 45,9 % akcií (menšinovou), ve společnosti OKD a.s. bez výběrového řízení na základě exkluzivity společnosti KARBON INVEST a.s. za 4,1 miliardy korun. O prodeji rozhodla vláda Vladimíra Špidly v březnu 2004. 

Faktem je, že vláda pokračovala v exkluzivním vyjednávání s Koláčkem a Otavou, přestože je policie začala stíhat za nevýhodné smlouvy krátce poté, kdy vláda o exkluzivitě rozhodla. Dalším faktem také je to, že zde sehrály důležitou roli odbory OKD, jejichž představitelé stáli za Koláčkem s Otavou. 

Prodej státního podílu v OKD Koláčkovi s Otavou měl zajistit „klid v regionu“, což byl důležitý argument v tehdejších vnitrostranických sporech sociální demokracie. Když byli totiž manažeři OKD zatčeni, představitelé odborů považovali jejich trestní stíhání za účelové. Domnívali se, že jeho smyslem je poškodit OKD a zabránit Karbon Investu v nákupu zbytku akcií. 

„Aby po tolika letech různých vyšetřování přijela pro Koláčka zásahovka a takhle ho vláčeli před kamerami, to je fakt nechutné," prohlásil krátce po zásahu policie ředitel odborů OKD Miroslav Syrový (člen dozorční rady OKD a. s.) a dodal: „Pokud někomu vadí způsob, jak Koláček přišel k OKD, pak by v této zemi měli být pozavíraní všichni poslanci, všechny předchozí vlády a dvě třetiny všech podnikatelů." Při pohledu na výsledky Klausovy privatizace se s odstupem času zdá, že to možná nebyl úplně nerozumný nápad. 

Ministerstvo financí na argumentaci odborů přistoupilo. Odůvodňovalo záměr prodat akcie OKD Koláčkovi s Otavou tím, že prodej majoritnímu vlastníku, na rozdíl od jiných způsobů privatizace, umožní vládě požadovat v následujících pěti letech splnění podmínek, které mohou zmírnit negativní dopady případného útlumu těžby na zaměstnanost a životní úroveň v regionu.

Do prodeje však zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a cena se zvýšila z 2,4 miliardy na 4,1 miliardy korun. Za ně OKD definitivně prodala společnosti Karbon Invest až vláda Stanislava Grosse v září 2004. 

O prodeji rozhodla celá vláda (Stanislav Gross), která prodávala již jen menšinový - minoritní akciový podíl v této společnosti, jejich obsahem byl z důvodu rozhodnutí z r. 1990 i předmětné byty.
Cena vycházela z tehdejšího posudku, který zpracoval znalecký ústav Vox Consult společně s Komerční bankou z pověření Fondu národního majetku.

Domnívám se, že v této době došlo k trestnému činu podvodu ze strany znalce, který při prodeji byty OKD ocenil znalec posudkem paušálně na absurdně podhodnocenou částku čtyřicet tisíc korun za jednotku. Další majetky znalci neocenili vůbec, například dvanáct set bytů OKD na Kladensku, početné nebytové prostory, hotely, komerční nemovitosti, rozsáhlé pozemky: jedná se o tisíce hektarů často v lukrativních zónách. Noví vlastníci je tedy získali zadarmo. Znalci totiž ocenili jen tři z dvaatřiceti dceřiných společností OKD. 

Smlouvu připravoval a podepsal bývalý výkonný místopředseda Fondu národního majetku Pavel Kuta, který v devadesátých letech šest let pracoval v Bakalově Patria Finance. V současnosti je v souvislosti s prodejem trestně stíhaný a spolu s ním i další náměstek fondu Jan Škurka. Protikorupční policie je viní z toho, že tehdejší vládě nechali připravit znalecký posudek, který podhodnotil cenu OKD. 

Trestně stíhaný je dnes i znalec Rudolf Doucha ze společnosti Vox Consult, který v roce 2004 vypracoval posudek na ocenění státního podílu v OKD, ve kterém vyčíslil hodnotu státní části firmy na dvě miliardy osmdesát tisíc korun. Byl obviněn z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. 
Počátkem listopadu 2004, devět dní po zaplacení a převodu akcií státu, vystoupil za nové vlastníky Zdeněk Bakala a oznámil, že ovládl Karbon Invest. Novým vlastníkem se stala kyperská společnost RPG Industries, která koupila prostřednictvím dceřiné společnosti Charles Capital, jejímž jediným vlastníkem byl Bakala, majoritní podíl v hlavním akcionáři OKD, firmě Karbon Invest. Charles Capital skoupila všechny akcie Koláčka a část akcií Otavy. 

Zdeněk Bakala nikdy neprozradil, kolik přesně původním majitelům Karbon Investu zaplatil, říkal však, že za akcie vydal stejnou částku jako stát. Odhady sumy, kterou měl zaplatit, se pohybují mezi deseti a dvanácti miliardami korun. 

Na otázky, jak potřebný kapitál získal, Bakala odpovídal, že část peněz mu půjčily banky a že zbytek si našetřil. Stav jeho majetku v době rozvodu jeho manželství, jen rok před touto transakcí, však napovídá, že si nenastřádal dost. 

Zdeněk Bakala tak na investici, o jejíž výhodnosti v tu dobu musel mít už velice jasnou představu, protože na koupi pracoval víc než rok, zjevně nalákal další investory. Neví se přitom přesně, o koho se jedná, vlastnická struktura jeho firem není přehledná.
Na Vaši druhou otázku "zda-li mne překvapilo, že pan Bakala porušil svůj slib" odpovídám, že nepřekvapilo neboť jsem pana Bakalu osobně poznal a pochopil jsem o koho ve skutečnosti jde. Jen pro ilustraci dodávám, že v bytě OKD jsem bydlel cca 17 let a jako ostatní nájemníci jsem i já chtěl, aby splnil svůj veřejný slib.
Já jsem tzv. doživotní optimista a věřím, že "dobro zvítězí nad zlem", ale jen se mu musí někdy trošku pomoci - např. i tím, že nebudeme (nebudete ) pasivní a např. u voleb nebudete sedět doma či v hospodě a zkusíte s tím něco udělat, ale to už  je jiný příběh...
V této souvislosti  jsem narazil na komentář na https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/08/07/kalousek-okd-bakala-a-byty-okd/ a nezbývá mi než z autorem, kterého opravdu neznám, souhlasit - je to sice o hodně delší než ten můj komentář, ale doporučuji k přečtení. 

L.Š