já bych velmi stručně chtěl okomentovat vlastně oba dva tyto sněmovní tisky 85 a 88, které jsou tady předkládány ke schválení již v prvním čtení podle § 90, za klub KDU-ČSL. Stručně chci shrnout vlastně, proč celá ta agenda superdávky a revize sociálního dávkového systému vznikla. My jsme tady skoro třicet let byli v systému, kdy jsme vlastně měli základní nástroje státní sociální podpory a hmotné nouze, které se postupně tvořily, doplňovaly, navyšovaly se tam podle potřeby některé další dávky a vlastně došli jsme do stavu, kdy taková běžná domácnost, která měla například děti nebo někoho s handicapem a měla třeba vyšší náklady na bydlení, tak proto, aby mohla vlastně zvládnout tu svoji životní situaci, tak standardně obvykle žádala o dvě, tři, někdy čtyři dávky, někdy i případně ještě více.
A vlastně když jsme nad tím přemýšleli v těch minulých čtyřech letech, tak jsme si říkali, ten systém je komplikovaný za prvé pro toho žadatele. Část žadatelů vlastně vůbec nevyužila nabízenou sociální síť státu. Často docházelo k tomu, že v systému, který byl nastaven tak, že jej mohlo využívat zhruba 29 procent populace, tak vlastně přicházelo o tu podporu si říct někde mezi 7, 8 procenty.
A ten systém má být nastaven tak, že člověk, který takovouto podporu čerpá, nemá být nahlížen jako někdo, kdo je nějakým závislým subjektem, který čerpá nějakým způsobem nevhodně finanční prostředky daňových poplatníků, ale systém má být spravedlivý, transparentní a férový a má vlastně říkat, pomáháme těm, kteří si z různých důvodů objektivně v dané životní situaci pomoci nemohou a potřebují tu pomoc, tu solidaritu té společnosti prostřednictvím sociálního systému.
A vlastně my jsme dlouhé roky i jako politici i na půdě tady Sněmovny byli v mnoha diskusích. My jsme říkali, ten systém se ale zneužívá. Ale on se nezneužíval z pohledu toho, jak byl nastaven, pokud jde o samotný zákon a podmínky zákona, to zneužívání, o kterém jsme často my tady mluvili, bylo ve smyslu, že ty podmínky nejsou nastaveny správně a lidé, kteří by mohli sami vlastním přičiněním se o sebe postarat, tak vlastně tu motivaci nemají a špatně nastavený systém státu i v situaci, kdy to není nutné, posílá peníze jiných daňových poplatníků na tyto domácnosti nebo na tyto konkrétní žadatele.
Řeknu příklad. Úplně v klidu tady mohli čerpat finanční prostředky lidi, kteří měli kolem 55 000 korun čistého ve velkém městě, to znamená občan, který bere 55 000 korun čistého, tak přesto dostává peníze jiného občana, který třeba nemá ani polovinu, chodí do práce, odvádí daně, ale prostě není klientem dávkového systému z mnoha důvodů. Buďto to ani nezkusil, nebo prostě nepodal si jednu z těch čtyř žádostí, podal si třeba jenom jednu nebo dvě, ale na tu třetí a čtvrtou už nedošlo. Přesto přispíval na takovouto situaci. Nebo ten systém posílal finanční prostředky lidem, kteří měli poměrně velké majetky, nejenom příjem, ale měli celou řadu nemovitostí.
Ten systém k velkému údivu veřejnosti, když se ta debata v loňském roce otevřela, se v případě státní sociální podpory vůbec neptal, jaký má majetek ta daná domácnost nebo ten člověk. Na to jsme se ptali pouze v systému podpory u hmotné nouze, tam se opravdu ten systém ptal, kolik člověk má příjmů, kolik má na účtu a jaké má majetky. To znamená, u zhruba 60 000 klientů se ten stát na to ptal, u zhruba dalších více jak 500 000 klientů se na to ten systém vůbec neptal.
Takže my když jsme přemýšleli nad tím, jak vlastně udělat celou tu revizi dávkového systému, tak jsme si řekli, chceme to zjednodušit, chceme to zjednodušit pro klienta, aby to bylo srozumitelné, dostupné, chceme to zjednodušit pro ten systém a pro stát a chceme, aby to bylo motivační a aby to bylo efektivní. S tím jsme do toho šli, připravovali jsme to více než dva roky, počítaly se poměrně podrobně velké, opravdu robustní modely těch dopadů a jednali jsme o tom nejenom v koalici, ale také v opozici. Ten systém nejde dopředu namodelovat na 100 procent všech situací životních, které mohou nastat.
Tak já jsem tady i na půdě Sněmovny, když jsme to projednávali v loňském roce, říkal, že je nutné bez ohledu na to, jak dopadnou volby, přijít v roce 2026, poté, co budeme na závěr toho přechodného období, nebo budeme v závěru toho přechodného období a je potřeba ty žádosti, které přišly a kterých, jak zaznělo, je přes 400 000, tak je dobře zanalyzovat, vidět, které domácnosti, v jakých situacích to jsou a jaké částky finálně byly vypočítány a zaměřit se na doladění toho systému tak, abychom to zvládli nejpozději k 1. lednu 2027. Myslím, že to technicky, statisticky datově je úloha, která je zvládnutelná, i legislativně, si myslím, že to zvládnutelné je.
A to, k čemu směřujeme, je to, že ten systém opravdu ze čtyř dávek dneska nastavuje tu jednu, že je dostupný odkudkoliv, ten člověk dneska zvládne podat super dávku za nějakých sedm osm minut, nemusí vůbec nikam chodit. Samozřejmě pak je potřeba v rozsahu, který je nutný, podle té dané konkrétní situace doplňovat ty přílohy, kde zase ten systém to umí poměrně klientsky přívětivě přes klientskou zónu Jenda.
Já sám jsem si to vyzkoušel, kdy člověk vezme mobil a přes klientskou zónu to opravdu zvládne a pak mu chodí i případné výzvy na doplnění těch žádostí, takže není to úplně složitá materie. Ale neříkám, že někde třeba se nepodaří ten dokument načíst a ten člověk je opakovaně vyzýván, aby třeba ten dokument dodal v lepší kvalitě. A pak samozřejmě pro část klientů, a to tvrdím, že to bude dlouhodobě, je nutné, aby tady bylo asistované podání, že ten klient prostě přijde standardně na pobočku úřadu práce, tam tu svoji žádost podává s tím, že ten pracovník, pracovnice mu pomáhá do toho systému tu žádost v ten okamžik vložit. Tak to byla ta úloha zjednodušit to a zefektivnit ten proces.
Bavíme se o víc než 400 tisících žádostí, to znamená já si troufnu říct, je to změna, která u tohoto státu v takové míře ještě nikdy neprobíhala v novodobé historii. Nechci se tady srovnávat se stavebním řízením, ale stavební řízení se v jednom roce fakt netýká 400 000 klientů, takže ta úloha je opravdu jako hodně velká, robustní a to, že jsme v situaci, kdy potřebujeme jeden kvartál navíc, si myslím, že v zásadě není nic zásadně komplikujícího. Těm lidem, kteří pobírali předtím ty čtyři dávky, tak ty finanční prostředky budou přicházet i v květnu i v červnu i v červenci za měsíc červen a všem těm, kteří požádali nově od 1. října, tak se ty superdávky odbavují, tam je lhůta 90 dnů, a ti, kteří požádali od 1. ledna, tak se mají odbavovat tyto žádosti ve lhůtě 30 dnů. Takže nikdo není bez finančních prostředků a ty finanční prostředky k domácnostem jdou.
Viděl jsem titulky typu - měsíce nebudou mít klienti peníze. No, tak to asi psal někdo, kdo nepochopil, jak funguje přechodné období. Já děkuji panu ministrovi, že to tady vysvětloval opakovaně, že opravdu lidé nebudou bez prostředků. A pokud by přesto bylo potřeba nějakým způsobem ještě rychle reagovat v situaci, kdy třeba někomu vyšlo tady výpočet opravdu nižší a potřebujeme tady mít prostor do toho konce roku, než dojde, případně úprava toho systému, pak jsou tady nástroje, takzvané "mopky", mimořádné okamžité pomoci v tom režimu hmotné nouze.
Já bych chtěl ještě říci něco k těm klíčovým změnám z hlediska těch motivací a efektů, protože to je opravdu jako hodně velká změna. Majetkový test. Já jsem vždycky říkal, to, co děláme, je první krok. Určitě to není jako dokonalý finální výstup, určitě za rok, za dva se máme v detailu podívat na to, jestli tam má být parametr, který zohledňuje nemovitost k bydlení a motorové vozidlo, myšleno auto, anebo to máme rozšířit, protože jsou majetky typu pole, lesy, ze kterých ten občan, ta domácnost může mít také zajímavé zdroje příjmů. Mohou být jiná motorová vozidla. Já jsem dostával dotazy, proč tam nejsou zahrnuty třeba motorky, jednostopá vozidla, proč tam nezohledňujeme třeba i veterány a podobně.
Myslím si, že je opravdu fér, aby za ten rok dva proběhlo nějaké detailní vyhodnocení a zvážení, jestli případně ten majetkový test chceme upravovat, chceme ho rozšiřovat či nikoliv. A zase ten majetkový test je revoluční věc, ale má své pojistky, mechanismy, zase přechodná období. To znamená na tu druhou nemovitost je tam tři roky. Já chápu, že někdo zdědí, nějaká situace v rodině, takže chápu, že nemůže toho člověka vypnout z té podpory hned proto, protože proběhlo dědické řízení, proto jsou tam ty tři roky.
A zase, bavme se ze zkušenosti, která tady bude, jestli tři roky je dostatečně dlouhá doba, nebo není, jo. Jako já jsem tomu určitě otevřen. To znamená, to nebylo nastaveno dogmaticky, že to je ten nejlepší model majetkového testu, jaký známe. Jsou státy kolem nás, Německo, Rakousko, které mají přísnější majetkové testy. Takže to jsou věci, které prostě je potřeba analyzovat, doladit. Já jsem se snažil udělat tu reformu během svého čtyřletého mandátu, včetně do určité míry rizikového kroku jít a spustit to, protože mi přišlo důležité, aby se to opravdu rozeběhlo, aby to nebyl stav, kdy se to připraví legislativně a pak se to bude odkládat z roku na rok . A máme tady zkušenosti z mnoha zákonů, které se odkládaly. A některé z nich se odkládaly doteď, to je další část.
Pak je tam samozřejmě ta motivace pro ty rodiče, prostě za mě je normální rodičovská a občanská povinnost, že se řádně všichni staráme o své děti, že děti chodí do školy, že plní povinnou školní docházku. A myslím si, že nejvíc trestá děti ten nezodpovědný rodič, který toto nedělá. Já jsem v loňském roce poslouchal, že já chci trestat ty děti. Ne, já chci motivovat rodiče, proto jsme do superdávky tuto motivaci dali a myslím si, že je potřeba, aby tady opravdu toto začalo fungovat a bylo vymáháno. A aby byla daleko užší provazba mezi školami, oerpéčky a úřady práce v této věci.
A pak se chci dotknout té nejpodstatnější věci, která vlastně mění úplně jeden z klíčových principů, a to je, že z úřadu práce se stává organizace, která opravdu s tím klientem bude daleko více pracovat, individuálně pracovat. Protože doteď vlastně ten stát v tom klidu přistupoval tak: ukažte nám vaše příjmy, vaše výdaje, my vám to spočítáme a pošleme vám nějaké peníze. Já jsem chtěl, ať se toto změní, ať je tady opravdu nějaký charakter sociální práce s tím klientem, kdy v okamžiku, kdy vidíme, že ten klient má nějaké výraznější problémy v té domácnosti, třeba to, že je déle než půl roku bez práce, tak že tam nastavíme nějaký podpůrný plán, že se s tím klientem intenzivně bavíme a říkáme: co jsou tam za další problémy? Nemáte práci? Je v té domácnosti někdo, kdo má nějaký typ závislosti? Je potřeba řešit léčbu? Je potřeba řešit dluhovou poradnu, oddlužení, exekuce, insolvence? Je potřeba řešit bydlení?
To jsou všechno věci, které teď nově začne také úřad práce s těmi klienty, kteří toto budou potřebovat, ne se všemi, ale s těmi, kteří to budou potřebovat, tak toto začne dělat. A to je obrovská kvalitativní změna, to není ten kvantitativní parametr: děláme to rychleji, děláme to efektivně, dokážeme něco ušetřit. Ale pracujeme s tím klientem proto, aby ta síť fungovala opravdu jako trampolína, sociální trampolína. Ten člověk se nám dostal do nějaké složité situace a my jako stát tady máme říct ne, že my tě tady necháváme nějakým způsobem přežít, my tě nenecháme umřít. Ne, ten systém se má chovat tak: my ti pomůžeme, aby ses mohl vrátit zase zpátky, abys mohl důstojně žít ty, tvoje rodina, nejbližší, manžel, manželka, partnerka, partner, děti. Aby ta rodina opravdu mohla znovu začít dýchat.
Ano, ta cesta k tomu je někdy složitá, ale vlastně teď jsme dostali ten prvek do toho zákona, že se toto začne systematicky opravdu dít. A já netvrdím, že to je jednoduchá změna. To, co se děje na úřadech práce za poslední čtyři roky je obrovská revoluce. Kdybych byl v korporátu, kdyby to byla, jak tady se někdy říká, moje firma, tak řeknu, že ty změny, které se odehrály, si rozložím na osm let. Ale já jsem přišel jako politik před těmi čtyřmi roky a měl jsem zadání, kdy můj akcionář a občan této země chce vidět výsledek za čtyři roky. A snažil jsem se takto udělat ty změny, které jsme tam prováděli v případě zaměstnanosti, v případě podpor zaměstnanosti, v případě revize dávek, v případě změny práce s mimořádnou okamžitou pomocí, a doručit to tomu klientovi.
A ano, tady říkám, předal jsem tu štafetu ve dvou třetinách toho příběhu a já moc fandím panu ministrovi Aleši Juchelkovi, jeho týmu na MPSV, lidem na úřadech práce, aby se toto podařilo dotáhnout do toho, co jsme měli na začátku, ten cíl, úřad práce jako největší pomáhající organizace v této zemi. Kdy, když přišel Dan Kryštof na úřad práce, tak vlastně tuto myšlenku nastavil nejenom jako nějaký vzletný cíl, ale něco, co chceme opravdu v dennodenní praxi vůči klientům, občanům této země prostě naplňovat. To je to poslání, úřad práce, který pomáhá, který je tou sociální trampolinou, který dokáže ty lidi vracet do důstojného života, plnohodnotného života v oblasti vzdělávání, rekvalifikací, pracovního trhu, tíživé sociální situace, všech jiných aspektů, které v lidském životě mohou přijít, s kterými nepočítáme, povodně, tornádo a podobně.
Za ty čtyři roky se ten posun fakt podařil a já chci za to poděkovat, protože mnohokrát jsme seděli se zaměstnankyněmi, zaměstnanci, představiteli odborů úřadu práce (odborů, úřadu práce?) a řešili jsme celou řadu složitých úloh. A na co jsem hrdý, tak, že úřad práce, třeba když přišly povodně na Moravě, tak ta povodňová vlna ještě protékala Kroměříží, Uherským Hradištěm, a na Jesenicku jsme vypláceli v úterý a ve středu už finanční podporu domácnostem, které to potřebovaly. Takhle rychle jsme to nikdy v životě ještě nezvládli. A ten Úřad práce se takhle posunul, posunul se k nejrychleji vyplácejícím termínům v historii toho úřadu, má dneska prostě data, kdy každý týden vidíme přesně, kolik žádosti je zaevidováno, zadministrováno, v jaký lhůtách, komu je vyplácíme. A vidíme ten trend, jak se to zrychluje.
Nastavili jsme na to kápéíčka, dlouhá debata s odbory, jestli to je správné nebo není. A já tvrdím, prostě máme především odměňovat lidi ve státní správě za výkon, za kvalitní práci, nejenom za rychlost, ale za kvalitu, a jsem hrdý na to, že úřad práce je jedna z prvních institucí státu v této zemi, která má už třetím rokem, teď vlastně čtvrtým odměňování na základě kápéíček. Nejenom pro ten management, ale i pro další lidi v té struktuře.
Tak, já už budu končit. Ještě chci říct jenom něco krátce k tisku 88. Myslím si, že s tímto posunem, který nastává, je logické, aby se to posunulo na 1. července taktéž, aby se to dvakrát nepřepočítávalo, nedělala se zbytečně dvojí práce. Takže v zásadě já jsem rád, že vlastně tady je shoda, která je ve prospěch klientů, je bezpečná, fandím a přeji si, aby se podařil ten systém doladit.
Možná poslední můj apel. Nevím, jak to má pan ministr namyšleno, ale já třeba bych docela stál o to, kdyby mohl vzniknout nějaký širší tým, kde by třeba i opoziční strany mohly mít třeba po jednom z expertů právě k té debatě vyhodnocení výstupů ze super dávky a hledání dobrých parametrů, jak ten systém vyladit, protože to zase skončí tady. Budeme to muset tady i legislativně projednat, kdyby tady byla vůle, ochota se o těch věcech bavit společně, já bych to určitě uvítal.
Děkuju panu ministrovi a děkuju vám za pozornost.
