Pokud mají české farmy přežít i pro další generace, musí mít k půdě přístup především ti, kteří ji obhospodařují.

Toto jsme dnes řešili ve sněmovně na semináři:

Předkupní právo – cesta do pekel nebo k prosperitě. Jak zajistit přístup k půdě pro aktivní zemědělce a mladou generaci.

Debata o předkupním právu k zemědělské půdě otevírá totiž širší otázku, jak v českých podmínkách chránit půdu jako strategický zdroj a zároveň zachovat spravedlivé a vyvážené podmínky pro ty, kteří na ní skutečně hospodaří. Téma se dotýká nejen vlastnických práv a fungování trhu s půdou, ale také budoucnosti rodinných farem, postavení aktivních zemědělců a celkové struktury českého zemědělství.

Proběhla věcná diskuse o tom, zda je předkupní právo správnou cestou, nebo zda by mohlo přinést i nežádoucí dopady na vlastníky půdy, hospodařící subjekty i podobu zemědělského sektoru jako celku. Zvláštní pozornost byla věnována tomu, jaké podmínky dnes formují přístup k půdě pro mladou a nastupující generaci zemědělců a jak nastavit veřejnou debatu tak, aby se neopakovaly zahraniční zkušenosti spojené s příliš restriktivními nebo právně spornými zásahy do trhu s půdou.

Předkupní právo na zemědělskou půdu je jedním z největších zásahů do vlastnických vztahů od roku 89. Proto předkupní právo nepodporuji.