Vážený pane prezidente Slovinské republiky, milý Borute,

dovol mi, abych Ti úvodem ještě jednou poděkoval za udělené vyznamenání, které chápu jako výraz přátelství určený zdaleka nikoli pouze prezidentovi, ale všem občanům České republiky.

Za normálních okolností by hlavními tématy naší diskuze mohla být kulturní, ekonomická a politická spolupráce. Vážím si toho, že Slovinská republika v posledních dvou letech obnovila svůj ekonomický růst. Vážím si i spolupráce českých a slovinských firem, mimochodem jeden český manažer nedávno dostal ve Slovinsku cenu manažer roku. A samozřejmě, že jako první prezident byl Borut Pahor zaveden do knihovny, která je úzce spojená s dílem Josipa Plečnika.

Ale nebylo zbytí a devadesát procent naší diskuze zabrala migrační krize. Chtěl jsem se vyznamenat a předvést panu prezidentovi, že mám přesná data, tak jsem říkal, že přešlo přes vaše území čtyři sta třicet tisíc migrantů, a byl jsem taktně opraven, že už jich je čtyři sta padesát pět tisíc, což samozřejmě dokazuje, že migrační vlna není minulostí, ale naopak může být i hrozivou budoucností.

Plně jsme se shodli v závěru, že prvním a nejdůležitějším úkolem je, aby obě země usilovaly na různých fórech, například na dnešní Evropské radě v Bruselu, o to, aby se přešlo od slov k činům a aby konečně Evropská komise a Evropská rada začaly místo diskuzí také něco konkrétního dělat jak v přípravě hotspotů, tak v přípravě pohraniční stráže.

A poslední poznámka je možná ještě důležitější. Chtěl bych vyjádřit hrdost nad tím, že Česká republika byla první zemí Evropské unie, která měla tu čest nabídnout Slovinsku pomoc jak v oblasti policejní, tak v oblasti vojenské.

Pane prezidente, ještě jednou, vítejte na Pražském hradě.