Vážený pane premiére, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane ministře obrany a vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,
byl jsem požádán, abych se, pokud možno stručně, zabýval historií naší armády. Už pan generál Opata mluvil o těch světlých stránkách, to znamená o legionářích, kteří dokázali ovládnout Transsibiřskou magistrálu, ale já bych k tomu dodal ještě sokoly, kteří bojovali na Slovensku. A pak se postupně vyvíjela armáda moderní, vyzbrojená a nadšená, ale armáda zrazená. Francie sladká, hrdý Albion a my je milovali. Přemýšlel jsem mnohokrát o tom, zda jsme měli bojovat samostatně, je to těžká otázka. Po anšlusu Rakouska se domnívám, že při obnažení jižního boku naší obrany by tento boj byl pravděpodobně beznadějný. I když v opačném případě bych se k obraně asi přimlouval.
Závěrem bych rád popřál naší armádě zaprvé ona dvě procenta ze státního rozpočtu, mimochodem v letech 1998 - 2002 to byla naprostá samozřejmost a já nevím, proč se z toho teď dělají takové hrátky. Chtěl bych zdůraznit, že armáda by měla především investovat, a těch minimálně dvacet procent by mělo možná být i trochu vyšší.
S tím souvisí věc, která je tak trochu moje záliba a moje přesvědčení. Před dvěma lety jsem na Velitelském shromáždění doporučoval, aby se armáda vyzbrojila drony. Nesetkal jsem se s příliš velkým nadšením, zejména mezi vojenskými komentátory, jejichž vědomosti jsou nepřímo úměrné jejich sebevědomí. Nicméně praxe, nikoli naše praxe, ale praxe ve světě prokázala, že drony umějí bojovat. A já jsem proto rád, a oceňuji to, pane generále, že bude zřízen prapor, prapor dronů, a doufám, že to nebudou žádné hračky, ale že to budou plně bojeschopné drony. pozorovací, ale i bojeschopné, a že tedy bude šetřit naši živou sílu.
Co říci úplně na závěr. Jsem často kritizován, že podporuji mise a že dělám z české armády expediční sbor. Zaprvé to není pravda a zadruhé, v těchto misích, i když jsou výcvikové, našlo bohužel smrt čtrnáct vojáků české armády. A teď vám řeknu něco, co bude možná znít velmi cynicky. I tyto oběti ukazují, že naše armáda, traumatizovaná minulou historií, kdy nemohla bojovat, opět bojuje. A tento étos, ať je to boj v Afghánistánu, boj v Mali, nebo kdekoli jinde, tento étos ne jenom bojeschopné, ale bojující armády je, co bychom si měli do budoucnosti odnést.
Děkuji vám za pozornost.
