Z TV, médií a parlamentu se dozvídáme, kdo je větší zloděj. Zlodějině raději říkáme tunelování, majetky se neztrácejí, ale jen privatizují. Bakala si prý koupil tisíce bytů, aby se pak zjistilo, že si je vlastně nekoupil. Odborné posudky a odhady se ohýbají, jak větve ve vichřici. David Rath si prý přepočítával peníze, do kterých si pak zabalil víno. Ale otisky prstů chybí. U kmotra najdou kila zlata. Nejprve nikomu nepatří, a pak najednou patří a vše je v pořádku...
A v Pardubickém kraji? Ti, co dostali zdravotnictví do červených čísel, se dnes vytahují, že systém „zachránili“. Ve skutečnosti jen do systému nalili další prostředky z veřejných zdrojů. Lze popsat několik stránek, doslova kouzel s dotacemi a veřejným majetkem z posledních let. David, tentokrát Copperfield, by asi záviděl, co dokáže naše politická scéna. Jsem odpůrcem dotačních mechanismů. Utrácejí se miliardy, abychom zjistili, že stavíme rozhledny v údolí. Stavíme bioplynové stanice, které nefungují. Ekologické dotační tituly ve finále způsobují ekologické škody atd. Vše přece nakonec zaplatí daňový poplatník. Protože zase nikde nic nechybí a nikdo za nic nemůže.
Nový fenomén je rvačka o policii a soudy. Občan už přestává chápat, kdo je s kým a jaká kauza má být zametena pod stůl. I přes chladné podnebí mám někdy dojem, že žijeme v rovníkové Africe. Migranti se tu budou cítit jako doma.
Jednoduché řešení asi občan nemá, šanci ano, a to volit jen ty strany a seskupení, které dosavadní systém nevytvářely. Může doufat, že to nedopadne jako v případě Věcí veřejných. Letošní krajské volby jsou zaplaveny hesly, ale ve skutečnosti se můžou stát referendem o spokojenosti obyvatel se současnou politikou.
Ing. Miloslav Soušek
