Ponecháme-li stranou, že žádná oficiální garance cenového stropu na povolenky (45 €) dosud neexistuje (eurokomisař pro klima a emise Hoekstra, který mimochodem v minulosti uvedl, že ani tehdejší cenu 64 € za tunu nepovažuje za zvlášť vysokou, pouze neurčitě konstatoval, že „EK se bude iniciativou členských zemí zabývat a případně navrhne změny”), je tu ještě jedna o něco důležitější věc, na kterou poukázal ekonom Lukáš Kovanda.

Slib trvalejšího zastropování cen povolenek je z podstaty věci nonsens, který jde rovnou proti samotné pointě tohoto utopického rozmaru, totiž dosažení uhlíkové neutrality v EU k roku 2050. Právě kontinuální šponování ceny povolenek, s nímž návrh prosazený za českého předsednictví Radě EU počítá, totiž má všechny podniky nakonec k plné dekarbonizaci „dotlačit”. V opačném případě půjde prostě jen o „evropskou daň”, která navíc dosažení cíle s nanejvýš pochybným přínosem pro kohokoliv nebo cokoliv ani nedokáže zajistit a pouze vytáhne další významné prostředky z kapes daňových poplatníků.

Zastropování cen emisních povolenek je maximálně alibistickým oddalováním řešení problému, který zde vznikl v okamžiku schválení balíčku Fit for 55. Systém ETS2 ztělesňuje jednu z největších absurdit, pomocí níž jsou „vznešené klimatické cíle”, které v globálním měřítku neřeší absolutně nic, zneužívány EU pro tahání dalších a dalších peněz z občanů.

A tvrdit, že zrušení celé této „evropské šílenosti” už není možné, kterak zaznívá od koaličních politiků? Dá-li se něco politicky zavést, zcela logicky musí být možné to i politicky zrušit! Možná komplikovaně, po těžkém vyjednávání a za cenu potenciálních sporů, ale rezignovat na tento postup odpovědná vláda (byť celý problém z důvodu své nepozornosti či nekompetentnosti způsobila) prostě a jednoduše nemůže!