Podle mého názoru ten zákon je příliš kostrbatý. Je možná dobře míněný. Ten nadpis by každý z nás podepsal, ale jakmile se podíváme dovnitř, tak zjišťujeme, že se bude odehrávat především v oblasti byrokracie, celá podpora, a nikoliv faktické peníze, které by někam měly přijít. Myslím, že čím jednodušší ten zákon bude, tím lépe pro všechny. Ať si stát organizuje své, nechá kraje a obce na vlastní organizaci. My tím zákonem zasahujeme i do samostatné působnosti obcí, kde jim v rámci samostatné působnosti říkáme, že jsou povinni mít plán rozvoje sportu. To my tedy asi budeme u nás v obci, nás je tam sto trvale žijících obyvatel, tak budeme asi každý rok psát plány rozvoje našeho sportu. Garantuji, paní ministryně, u nás hlavní záležitostí rozvoje sportu je, že potřebujeme dva záchody na sportovišti. To je náš hlavní cíl a doufáme, že třeba jej docílíme. Bojím se trošku toho, aby se neobjevilo, že budeme potřeba vyměnit žárovku a to už nebude v plánu rozvoje sportu a tím pádem bude potřeba aktualizovat už aktualizovaný plán sportu, který už jsme tam měli předtím. A tak dále, a tak dále. Výsledkem bude, že se na to všichni vyprdnou a nic takového vůbec dělat nebudou.

Já bych moc prosil, aby tento návrh zákona šel i do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Tam snad bude řada komunálních politiků z praxe a pokusí se v tom zákoně nechat to, co je důležité, a vyndat ty nesmysly, které po obcích v tuto chvíli chceme a říkáme tomu rozvoj sportu místo toho, abychom tomu řekli že chceme další a další byrokracii.