V těchto dnech se na mě obrátilo dopisem několik ředitelek mateřských škol napříč republikou s žádostí o pomoc.

Jde o to, že – v zastoupení šesti stovek dalších ředitelek našich předškolních zařízení – již delší dobu vyjadřují silný nesouhlas se slučováním školek, které navštěvuje méně než 180 dětí (žáků). Tento počet, toto kritérium, které nastavila poslední novela školského zákona, považuji pro naše předškolní vzdělávání doslova za likvidační.

Zároveň se cítí být v rámci jednání se státem a exekutivou dlouhodobě „na vedlejší koleji“. Což je o to horší, že úloha mateřských škol v našem vzdělávacím systému, i ve společnosti, je naprosto nezastupitelná. Navíc mateřské školy mají zcela odlišná specifika než všechny ostatní typy našich školských zařízení.

Říkají, a dokládají to jasnými argumenty, že předškolní vzdělávání v České republice zažívá největší krizi za poslední dekády.

Dovoluj si proto nabídnout čtenářům text, jehož autorkami jsou Mgr. Jaroslava Kotačková, ředitelka Mateřské školy U Obůrky Třebíč a Mgr. Ivana Krčmářová, ředitelka Mateřské školy Kojetín.

Rozhodně stojí za přečtení.

Pedagogové, zřizovatelé i odborné asociace příslušné rozhodovací orgány varují, že pokud nebude arbitrární slučování školek zastaveno, čeká nás nevratná likvidace kvality předškolního vzdělávání.

Mýtus o hlídání dětí vs. tvrdá data expertů

V očích mnoha odpovědných úředníků zůstává mateřská škola pouhou sociální službou, která má rodičům umožnit rychlý návrat do práce. Moderní věda a ekonomické studie přitom hovoří jinak: investice do vzdělávání a výchovy dětí v nejranějším věku mají nejvyšší finanční
i společenskou návratnost. V „mateřinkách“ se nerozvíjí jen motorika, ale pokládají se zde základy sociální inteligence, emoční stability a budoucího studijního úspěchu dětí.

„Nejsme žádná odkladiště dětí ani pouhá přípravka na základní školu,“ zní unisono z tohoto terénu. Přesto společenská prestiž předškolních pedagogů a jejich platové ohodnocení vůbec neodpovídají obrovské odpovědnosti, kterou na svých bedrech nesou a důležitosti jejich společenského poslání

Mezinárodní organizace OECD ve své zprávě „Education at a Glance“ například konstatuje,
že kvalitu předškolního rozvoje určuje stabilita prostředí a interakce mezi učitelem a dítětem. Samotná velikost organizace (školky) pak má na pedagogické výsledky nulový vliv. Přehledová studie Univerzity Karlovy navíc potvrzuje, že pro plošná rozhodnutí o slučování školek neexistují žádná robustní empirická data.

Likvidační limit 180 dětí

Posledním hřebíkem do rakve samostatného předškolního školství je dle ředitelek školek plánované povinné slučování těchto subjektů. Podle nových pravidel musí totiž mateřské školy, které nedosáhnou limitu 180 dětí, ztratit svou právní subjektivitu a spojit se s jiným zařízením – včetně sloučení se základní školou.

Ředitel základní školy může být dobrým manažerem pro chod základního vzdělávání, ale zcela určitě není odborníkem na předškolní vzdělávání, které je zcela odlišné. Bohužel lidé, kteří
o slučování rozhodují, často neznají každodenní realitu vzdělávání v mateřské škole.

Pro většinu českých mateřských škol je tento limit, odpovídající zhruba devítitřídní obří instituci, naprosto nereálný. Historicky nejčastěji budované čtyřtřídní mateřské školy byly záměrně vždy koncipovány pro menší sociální skupiny, ve kterých se děti cítí bezpečně.

Výsledkem této unifikace bude mj. ztráta pedagogické autonomie. Výroční zpráva České školní inspekce navíc jasně prokazuje, že užší vedení samostatných škol monitoruje úroveň kvality vzdělávání výrazně lépe než management velkých sloučených subjektů.

Argument, že slučování právnických osob v oblasti školství uleví ředitelům od papírování, je podle expertů z praxe zcela mylný. Sloučení nesmaže žádnou povinnou agendu. Pouze ji přenese na ramena managementu, který bude muset koordinovat několik geograficky odloučených pracovišť s odlišnými potřebami. Slučováním škol a školek tedy administrativní zátěž neklesne, ale management se vzdálí dětem i rodičům.

K tomuto administrativnímu tlaku se navíc přidává enormní podfinancování nepedagogického personálu.

Zřizovatelé v pasti

K odporu pedagogů vůči slučování se masivně připojují také samotní zřizovatelé – starostové měst a obcí. Právě na jejich bedra je totiž přenášeno technické a logistické řešení nuceného slučování. Podle samospráv je novela ukázkovým příkladem decentralizace odpovědnosti bez finančního krytí.

Zřizovatelé navíc varují, že administrativní úspory jsou spíše chimérou. Náklady na právní transformace, sjednocování IT systémů a koordinaci vzdálených pracovišť nakonec zaplatí samy obce ze svých již tak napjatých rozpočtů.

Zástupci školek tedy nyní požadují pozastavení účinnosti ustanovení o povinném slučování
do doby, než vzniknou relevantní nezávislé dopadové studie. Systém předškolního vzdělávání musí být organizován především podle potřeb dětí, nikoli podle administrativních tabulek.

Hazardovat s nejmladší generací kvůli úspoře několika úřednických míst je nebezpečný experiment, který se státu vrátí v podstatně dražší podobě na vyšších stupních školského systému.

Tolik text Mgr. Jaroslavy Kotačkové, ředitelky Mateřské školy U Obůrky Třebíč
a Mgr. Ivany Krčmářová, ředitelky Mateřské školy Kojetín.

Postoj hnutí SPD ke slučování škol – i školek – je rovněž dlouhodobě odmítavý.

Kromě odborných argumentů, které uvádějí pedagogové a školští manažeři, vnímáme
i širší společenský rozměr celé záležitosti – tzn. např. riziko, že administrativní sjednocování školských zařízení a jejich vedení může postupně vést k nenávratným odchodům špičkových profesionálů z oboru, k hromadnému odchodu dětí do větších městských škol a školek, k finančnímu tlaku na rodiny s dětmi – a v posledku třeba i k dalšímu prohlubování neblahého trendu vylidňování venkova.

Proto se jako součást vlády a vládní koalice budeme snažit o změnu tohoto trendu.