Dohoda známá jako Joint Comprehensive Plan of Action (JCPOA) měla omezit íránský jaderný program výměnou za zmírnění sankcí. Po odstoupení Spojených států od této dohody v roce 2018 však její efektivita zásadně poklesla. Mezinárodní agentura pro atomovou energii opakovaně upozorňuje na omezený dohled nad některými íránskými zařízeními a na rostoucí úroveň obohacování uranu. Současně pokračuje vývoj balistických raket, na němž se významně podílejí Islámské revoluční gardy. To vše zvyšuje riziko širší konfrontace v regionu.
Pro Českou republiku nepředstavuje Írán přímou vojenskou hrozbu. Skutečná rizika jsou však nepřímá a o to závažnější. Prvním z nich je energetická bezpečnost. Jakýkoli rozsáhlejší konflikt v oblasti Perského zálivu by mohl ohrozit přepravu ropy a vyvolat prudký růst cen na světových trzích. To by znamenalo zdražení pohonných hmot, další inflační tlak, zvýšené náklady pro průmysl i domácnosti a celkové ekonomické oslabení. Česká republika sice disponuje strategickými rezervami, otázkou však zůstává, zda jsou krizové scénáře pravidelně aktualizovány a zda je stát připraven na delší období nestability.
Další oblastí je vnitřní bezpečnost. Zkušenosti z minulosti ukazují, že vyhrocení konfliktu na Blízkém východě může vést ke zvýšení napětí i v evropských zemích. Symbolickými cíli se mohou stát židovské instituce a objekty spojené s židovskou komunitou. Česká republika má povinnost zajistit bezpečnost všech svých občanů a v případě zvýšeného mezinárodního napětí věnovat zvláštní pozornost ochraně potenciálně ohrožených míst. Vedle fyzické ochrany nelze podceňovat ani riziko kybernetických útoků či dezinformačních kampaní, které mohou doprovázet mezinárodní konflikty a snažit se o destabilizaci společnosti.
Případná eskalace by ale měla nejen ekonomické, ale i politicko-bezpečnostní důsledky v rámci alianční koordinace a reakce EU. O to důležitější je mít jasně vyhodnocenou situaci a mít připravené vlastní scénáře dalšího postupu.
Právě v tomto kontextu dává smysl svolání Bezpečnostní rady státu. Nešlo by o projev paniky, ale o standardní preventivní krok. Cílem by bylo prověřit stav strategických rezerv, připravenost krizového řízení, úroveň ochrany měkkých cílů včetně objektů židovské obce, odolnost kritické infrastruktury vůči kybernetickým hrozbám a připravenost státu komunikovat s veřejností v případě zhoršení situace.
Stát, který čeká na plné propuknutí krize, jedná pozdě. Stát, který situaci vyhodnocuje včas a koordinuje své bezpečnostní složky, jedná odpovědně. Česká republika nemůže přímo ovlivnit vývoj vztahů mezi Teheránem, Washingtonem a Jeruzalémem. Může však ovlivnit svou vlastní připravenost. A právě proto je na místě otevřít debatu o svolání Bezpečnostní rady státu dříve, než budeme řešit důsledky místo prevence.
