Už od podzimu 2022 bylo zřejmé, že ne všichni kandidáti na prezidenta dostávají stejný mediální prostor. Např. o kandidátovi SPD, poslanci Jaroslavu Baštovi, se dlouho vůbec nemluvilo, nepsalo. A to ačkoli měl řádně podanou kandidaturu už od října, a dokonce Ministerstvo vnitra na jeho podání nenašlo žádné pochybení a řádně jí zaregistrovalo.
Letos se ukázalo, že mainstreamem nepodporovaní kandidáti se vlastně ani nedostanou k tomu, aby byla jejich kandidatura připuštěna. Záhadným způsobem vyhodnocované nasbírané podpisy. Ty vyhodnocoval dokonce software, ačkoli k tomu není důvod, lidí má Ministerstvo vnitra dost a nemusí se přece počítat všechny podpisy, jen menší množství. Jen vzorek je přece stanoven, aby to šlo zkontrolovat lidmi. Kdyby zákonodárce předvídal, že to budou dělat stroje, tak by mohli prověřit všechny odevzdané podpisy, technicky to jistě není problém.
Takže občanští kandidáti Tomáš Březina, Karel Janeček a Karel Diviš byli Ministerstvem vnitra vyřazeni. Karel Diviš byl následně soudem vrácen „do hry", ale jistě ho to poškodilo. Navíc soud vyřadil i Denisu Rohanovou, která ale splnila všechny podmínky dané zákonem, a tak šlo spíš o převážení politologického hlediska na věc nad striktně právním, doslovným, výkladem zákona. Je otázkou, do jaké míry je tohle v pořádku, i když je jasné, že je třeba nastavit nějaké rozumné limity, jak dlouho dopředu mohou poslanci a senátoři podepsat kandidátovi na prezidenta nominaci. Bylo by daleko vhodnější, kdyby to soud určil spíš do budoucna a vyzval k legislativní úpravě sporné otázky.
Tedy první problém byl už u filtrace „nepohodlných" občanských kandidátů. Rozdílná chybovost „těch správných" občanských kandidátů, Petra Pavla a Danuše Nerudové, může naznačovat, že jim s předběžnou kontrolou chybovosti pomohl někdo s přístupem k databázím občanů (cca 3% chybovosti proti 30% chybovosti není zjevně náhoda). Už to vypadá nespravedlivě.
Protože se podobné potíže předpokládaly, bylo pro kandidáta SPD Jaroslava Baštu zjevně lepší mít nominaci od poslanců, zase ale byl z hlediska času ochuzen o kontaktní kampaň v ulicích, nicméně lze si představit, jak by asi vypadal sběr podpisů právě pro kandidáta SPD. Kolik schválně falešných podpisů a údajů by se tam pak našlo? A kolik by jich vyřadilo Ministerstvo vnitra svým outsourcovaným softwarem? Podobné riziko zřejmě vytušil i kandidát ANO Andrej Babiš a raději se také nechal navrhnout poslanci. Mimochodem vypadá dost nefér, že podpis jednoho senátora má hodnotu podpisů dvou poslanců a vlastně 5 tisíc lidí - běžných občanů. To je značně elitářský způsob volby. Do prezidentské volby byli tedy nakonec připuštěni jen dva "ti správní" prezidentští kandidáti a dále kandidáti nominovaní poslanci (nejméně 20) nebo senátory (nejméně 10).
Tím ovšem diskriminace kandidátů neskončila. Docházelo k zamlčování jména kandidáta Jaroslava Bašty např. v novinových článcích, což se dělo ještě počátkem prosince. Až se poslanec Bašta ozval, že si připadá jako ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. Pak ovšem média zvolila ještě jinou taktiku. U poslance Bašty záměrně používali co nejstarší a nejméně lichotivé fotografie, i když měli k dispozici aktuální fotografie z kampaně. Nebo vizuálně ukazovali jen několik kandidátů na prezidenta (těch správných). Z devíti jich ukazovali buď jen tři (Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Andreje Babiše) nebo k nim přidávali ještě další dva, obvykle kandidáty Pavla Fischera a Marka Hilšera. Nejzávažnější pochybení médií ale nastala v samotném lednovém závěru kampaně, v posledních dvou týdnech před 1. kolem volby. Tehdy televize rozčlenily kandidáty do dvou oddělených skupin 3+6. Tedy „nesvatá trojice" a pak ostatní kandidáti. A takhle byli zváni do televizí. Petr Pavel, Danuše Nerudová a Andrej Babiš dostávali ty nejlepší večerní vysílací časy, ostatní kandidáti si mohli pohovořit jindy. Všichni se v televizích nepotkali nikdy, teoreticky k tomu byla možnost na ČT, ale tam nepřišel A. Babiš a věděl jistě proč, pouštěli se do něj i v nepřítomnosti.
Pana poslance Jaroslava Baštu tam také moderátor Řezníček trápil odlišným přístupem než k jiným kandidátům. Navíc když z „nesvaté trojice" jeden nepřišel, dával moderátor o to větší slovo Petru Pavlovi a Danuši Nerudové, a ostatní tam byli pouze jako stafáž. Bylo to tak nefér, takže byly podány stížnosti na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a také Radu ČT na tento způsob dramaturgie a vedení způsobu debat. Televize Nova také vůbec nenechala setkat se všechny kandidáty, Prima také ne. Barrandov by to zřejmě umožnil, ale tam zase další kandidáti kromě p. Bašty a p. Diviše nepřijali pozvání. Tedy celkově to bylo nepřípustné ovlivňování voleb médii v nebývalém rozsahu a nemůžeme se divit, že volby dopadly tak, jak dopadly. Lidé, kteří pravidelně nesledují politiku, jen večer kouknou na televizi, se o některých kandidátech ani nedozvídali, byl jim předložen jen úzký výběr, a bylo naznačeno, koho si mají nejlépe vybrat. Takhle tedy objektivní a neovlivňované volby nevypadají. Ale je konec a ten „správný chlapík“, který dlouhodobě byl miláčkem všech pro vládních médií a vystupoval ve všech možných interview a fokusech veřejnoprávní televize, je na Hradě. Demoblok tleská ale všeho do času. Problémy teprve přijdou jenom co euforie opadne. A ty bude potřeba řešit!
