Na pořadu dne musí být nejen přehodnocení kontraktu F-35, ale i modernizace krizové legislativy a reforma řízení celého ministerstva.

Ministerstvo obrany těsně před svým koncem oznámilo, že uzavřelo smlouvu na nákup 24 obrněných vozidel IVECO LMV v hodnotě přes 650 milionů korun. Zakázka byla zadána bez otevřeného výběrového řízení, formou tzv. vertikální spolupráce se státním podnikem Vojenský technický ústav (VTÚ).

Ačkoli je tento způsob zadání zákonem umožněn, fakticky znamená, že se o veřejnou zakázku vůbec nesoutěží. Neprobíhá žádné porovnání nabídek, žádná konkurence, žádná cenová kontrola. Jinými slovy – stát utrácí stovky milionů korun bez jakékoli jistoty, že nakupuje nejlépe, jak by mohl.

Zakázky na poslední chvíli a vláda v demisi

To, že takto zásadní kontrakt vzniká v době, kdy je vláda v demisi, považuji za zcela nepřijatelné. Kabinet, který už nemá plný mandát, by se měl omezit pouze na nezbytné provozní záležitosti – nikoli uzavírat dlouhodobé smlouvy s finančním dopadem na další roky.

V tomto kontextu je těžké ubránit se dojmu, že jde o snahu uzavřít kontrakty „na poslední chvíli“, než dojde ke změně vedení resortu. Takový postup je politicky i morálně neobhajitelný.

Trestní oznámení a kritika NKÚ

Není to první případ, který vzbuzuje pochybnosti. Na některé obranné zakázky už byla podána trestní oznámení a Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve svých závěrech opakovaně upozorňuje na nedostatky v hospodaření ministerstva obrany, neprůhledné převody prostředků a neefektivní řízení státních podniků.

To vše naznačuje systémový problém – slabou kontrolu, složitou strukturu a nedostatek osobní odpovědnosti. Pokud má mít obranný rozpočet smysl, musí být spravován s maximální průhledností.

Audit, revize F-35 a konec nekoncepčních nákupů

Podle mého názoru je nezbytné, aby nová vláda provedla hloubkový audit všech zakázek Ministerstva obrany z posledních let. Tento audit by měl odhalit, zda byly peníze vynakládány efektivně, a zda se neopakovaly schémata přímých zadání bez soutěže.

Součástí této kontroly by mělo být také přehodnocení nákupu amerických letounů F-35. Jde o nejdražší zbrojní kontrakt v historii České republiky, který bude mít dopady na rozpočet po desítky let. Je potřeba realisticky posoudit, zda jde skutečně o prioritu pro obranu státu, nebo spíše o politické gesto, které zbytečně zatěžuje veřejné finance.

Pokud se má česká armáda modernizovat, mělo by to být v souladu s reálnými potřebami obrany území, nikoli s tlakem zahraničních dodavatelů.

Ministerstvo obrany potřebuje přehlednější strukturu

Dalším nutným krokem je změna organizační struktury ministerstva. Dnešní systém je přebujelý, s množstvím překrývajících se agend a zdlouhavým rozhodováním.
Zefektivnění a zjednodušení řízení by odstranilo duplikace činností, zrychlilo rozhodovací procesy a zvýšilo odpovědnost jednotlivých složek.

Ministerstvo obrany by mělo fungovat podle zásady, že každá agenda má jasného nositele, cíl a měřitelný výsledek. To dnes často chybí.

Koncepční změny armády: drony, protivzdušná obrana a krize

Česká armáda musí projít i hlubší koncepční a organizační změnou. Současná organizační struktura je nevyhovující a je poplatná době, kdy jsme vysílali jednotky do mírových operací. Samostatnou kapitolou je výsadkový pluk. Výstavba ozbrojených sil se dále opírá hlavně o těžkou techniku a alianční projekty, zatímco moderní konflikty ukazují, že klíčovou roli hraje schopnost rychlé reakce, kybernetická ochrana, dronové technologie a zejména obrovské zásoby munice ale i lidských zdrojů, pro průběžné doplňování. Tyto kapacity dnes chybí a nejsou.

Je nutné výrazně posílit oblast protivzdušné obrany, investovat do bezpilotních systémů a vytvořit skutečně funkční síť včasného varování a elektronické ochrany území.
Stejně tak je nezbytné zmodernizovat krizovou legislativu, která by měla jasně stanovit, jak stát přechází do válečného nebo krizového stavu a kdo za co nese odpovědnost.

Revize státních hmotných rezerv

Změny by se měly dotknout také Státní správy hmotných rezerv (SSHR).
Zásoby, které dnes stát drží, jsou často zastaralé a neodpovídají reálným potřebám moderní krize či konfliktu. Je potřeba přehodnotit skladbu strategických zásob tak, aby zahrnovala nejen klasické komodity, ale i technologické a energetické komponenty, které jsou pro chod státu klíčové v době ohrožení.

Závěr: Odpovědnost místo automatismu

Případ zakázky na IVECO je symptomem širšího problému: ministerstvo obrany už dlouho funguje spíše setrvačností než podle jasné strategie. Na místo promyšlené obranné politiky často nastupuje administrativní automatismus a politická setrvačnost.

Pokud má mít Česká republika moderní a funkční armádu, je nutné změnit přístup. Audit, koncepční reforma, modernizace legislativy a přehodnocení priorit nejsou otázkou politické vůle – jsou nezbytností. A čím déle se to bude odkládat, tím dražší a bolestivější to nakonec bude.