Zdroje z Bílého domu mluví o tom, že Trump plánuje svolat mírová jednání do Budapešti, kde by mělo dojít k dohodě o zastavení palby podél současné frontové linie. Ať už si o Trumpovi myslíme cokoliv, jedno je jisté – jako jediný světový lídr se nebojí jednat, a to i s těmi, s nimiž se Západ běžně nebaví. Ostatně podobně už se mu podařilo zmírnit napětí mezi Izraelem a hnutím Hamás v pásmu Gazy.
Zelenskyj tlačí na zbraně, Trump tlačí na mír
Volodymyr Zelenskyj přijel do Washingtonu s očekáváním, že Amerika obnoví masivní podporu, jakou Ukrajina dostávala v době administrativy Joea Bidena. Místo toho narazil na tvrdý postoj: Trump dal jasně najevo, že americké daňové dolary nebudou dál téct do nekonečného konfliktu bez jasného výsledku. Podle zdrojů z jednání měl být prezident Trump vůči Zelenskému chladný a neústupný – a když Ukrajinec opakovaně naléhal na dodávky raket, schůzku po dvou a půl hodinách sám ukončil.
Je to signál, že nová americká politika pod Trumpovým vedením bude zcela jiná než za demokratů: žádné bianco šeky, žádné neomezené dodávky zbraní, žádné „proxi války“ vedené na účet západních daňových poplatníků.
Evropa zůstává v zajetí ideologie
Zatímco Spojené státy se mohou pod Trumpem vydat cestou diplomacie, Evropská unie a česká vláda Petra Fialy zůstávají věrné svému dogmatu – zbraně, sankce, a další zbraně. Brusel dál tlačí na členské státy, aby Ukrajině dodávaly techniku i munici, a český kabinet tuto linii poslušně následuje.
A to i za cenu, že český průmysl trpí, rozpočet krvácí a běžní občané platí stále vyšší účty. Místo pomoci seniorům, rodinám nebo mladým lidem, kteří si nemohou dovolit bydlení, proudí miliardy do války, jejíž konec není v dohledu.
Ukrajinci u nás, Češi na druhé koleji
Součástí této politiky je i štědrá sociální podpora pro ukrajinské uprchlíky. Ti dostávají dočasnou ochranu, přístup k sociálním dávkám, zdravotní péči i doplatky na bydlení. Mnozí z nich by přitom mohli bránit svou zemi – místo toho však zůstávají u nás, zatěžují veřejné rozpočty a zároveň ovlivňují trh práce i ceny nájmů.
Není tajemstvím, že v některých regionech Češi těžko hledají práci, zatímco firmy zaměstnávají levnější pracovní sílu z Ukrajiny. Výsledkem je tlak na mzdy i na bydlení, které se pro řadu mladých rodin stává nedostupným luxusem. Ale vláda mlčí – nebo hůře, tváří se, že vše je v pořádku a že „solidarita“ je důležitější než vlastní občané.
Mír z Budapešti? Možná naděje
Trumpův plán ukončit válku mírovou dohodou v Budapešti může být šancí, kterou by Evropa měla vítat. Jenže místo podpory slyšíme z Bruselu i z Prahy pouze skepsi a kritiku. Jako by někomu vyhovovalo, že konflikt pokračuje – že se točí peníze, zbrojní zakázky a politické body.
Zatímco Trump mluví o míru, elity EU mluví o „dlouhodobé podpoře“. A český premiér Fiala přikyvuje. Jenže český volič si začíná klást otázku: do kdy tohle všechno budeme platit?
Donald Trump ukazuje, že politika může mít i jiný směr – směr k míru a k ochraně vlastních zájmů. Česká vláda by si z toho mohla vzít příklad. Protože dokud bude slepě následovat Brusel, budou to právě čeští občané, kdo ponese důsledky – ať už v peněženkách, nebo v každodenním životě.
