Zahrnuje 28 bodů a propojuje bezpečnostní, politické, ekonomické i humanitární otázky do jednoho rámce. Spojené státy tak po dvou letech válečných otřesů dokazují, že přicházejí s návrhem, který počítá s realitou, nikoli s ideologickými představami bruselských institucí.
Zatímco Washington jedná, Evropa se jeví jako vyčerpaná, roztříštěná a neschopná předložit vlastní strategii. Evropská unie se zmohla pouze na politická prohlášení, navyšování sankcí a opakované výzvy k dalším dodávkám munice. To je však po několika letech konfliktu naprosto nedostatečné. Chybí ucelená mírová iniciativa, chybí realistický plán, a především chybí odvaha přiznat, že současný postup nikam nevede.
Tento fakt nelze přehlížet ani v souvislosti s Českou republikou, která se na evropském politickém chaosu podílí. Vláda Petra Fialy se stala lídrem muniční iniciativy, která už stála české daňové poplatníky 1,7 miliardy korun. Tyto peníze byly vydány bez transparentních výběrových řízení, bez efektivní kontroly a bez jakéhokoli viditelného dopadu na situaci na bojišti. Konflikt se nekrátí, ale prodlužuje, a česká vláda pouze opakuje, že „musíme pokračovat“.
Je přitom stále zřejmější, že pouhé dodávky zbraní mír nepřinesou. Americký plán naopak ukazuje, že je možné kombinovat bezpečnostní garance, limity pro obě strany, ekonomickou spolupráci a humanitární opatření tak, aby vznikl rámec, který poskytne všem stranám důvod k jednání. Zahraniční politika USA v této situaci působí pragmaticky a s jasným cílem, zatímco evropské vedení se zmítá mezi zbožnými přáními a nepružnými byrokratickými mechanismy. Je paradoxní, že o ukončení války dnes usilují především Spojené státy, zatímco Evropská unie, která má být údajně garantem míru, nedokáže přispět ničím než neefektivními iniciativami.
Pro Českou republiku to má jedno zásadní poučení. Nemůžeme spoléhat na to, že naši bezpečnost zajistí Bruselu oddané vlády nebo nekontrolované nákupy munice, které ve výsledku jen zatěžují státní rozpočet a nepřinášejí žádné konkrétní výsledky. Česká republika musí začít hájit své vlastní zájmy, a především posílit svou obranyschopnost, ale musí to učinit efektivně, transparentně a s jasnou koncepcí.
Zbrojní zakázky nesmějí probíhat bez výběrových řízení, v režimu „kupujeme cokoliv, za jakoukoliv cenu“, jak se to děje za vlády Petra Fialy. Obrana státu není položka k experimentování ani k politickým gestům. Je to zásadní pilíř bezpečnosti národa a musí být řízena tak, aby každá koruna byla vynaložena smysluplně.
Český národní zájem musí stát na dvou pilířích: na aktivní snaze o diplomatické řešení konfliktu a na rozumně koncipovaném posilování vlastní obrany. Mír a stabilita nejsou jen prázdné pojmy – jejich nedostatek dopadá na naše občany v podobě inflace, rostoucích cen energií, bezpečnostních rizik i celkového napětí v Evropě. Když Spojené státy ukazují, že jsou připraveny jednat, neměla by Evropa předstírat, že jedinou cestou je pokračovat v současné militantní politice, která nevede k ničemu jinému než k dalšímu zbrojení a ekonomickému vyčerpání.
Je čas, aby Česká republika přestala slepě následovat Brusel a konečně začala hledat vlastní cestu. Mír nevzniká z drahých nákupů munice ani z politických frází. Vzniká z odvahy říkat pravdu, z ochoty jednat a z odpovědnosti vůči vlastním občanům. A Česko si zaslouží bezpečnou budoucnost, nikoli bezhlavé utrácení peněz a nefunkční evropské experimenty.
