Normální Turecko, české obranné výdaje a adopce dětí homosexuálními páry
Je to smutné, ale Turecko se vrací do normálu. Přiznám se, že jsem vojákům fandil, i když teď si zpětně nejsem jistý, jestli to celé nebyla rafinovaná bouda.
Tento profil není poslancem aktivně využíván
Je to smutné, ale Turecko se vrací do normálu. Přiznám se, že jsem vojákům fandil, i když teď si zpětně nejsem jistý, jestli to celé nebyla rafinovaná bouda.
Brexit je téma, kvůli kterému letošní evropské léto určitě není okurkové. Britové to myslí vážně. Éra Davida Camerona skončila mnohem dříve, než jsme si mohli myslet.
V pátek soudkyně Králová opět rozhodla, že v kauze Nagyová/Nečasová & spol. jsou všichni nevinni. Oficiální zdůvodnění svého rozsudku zatím nevydala.
S tím, jak se blíží termín britského referenda o setrvání v Evropské unii, narůstá nervozita eurounijních prominentů.
Z věznice v Uherském Hradišti se stala politická střelnice. A já se trochu divím, že se nestydí všichni ti, kdo si v poslední době skrze věznici dělají zářezy na pažbě a sbírají díky ní jen své další politické body.
Nejzadluženější ze všech krajských nemocnic v Česku je Zlínská nemocnice Tomáše Bati, která dodavatelům dluží neuvěřitelnou skoro jednu miliardu korun.
Všude se píše, že je Evropská unie v krizi, která může skončit i naprosto fatálně, jejím úplným rozpadem.
A je vymalováno. Vládní návrh o povinné elektronické evidenci tržeb nakonec podpořilo 105 poslanců – všichni přítomní vládní a pět opozičních.
Tak se nám v tom politickém rybníku usídlil pěkný dravec. Andrej Babiš se rozhodl, že to tady převálcuje – ať to stojí, co to stojí.
Prezident Miloš Zeman dělá všechno proto, aby byl svým lidem milován. Na svých spanilých jízdách republikou nevynechá jedinou příležitost pro zisk obdivného potlesku.
Někdy to tak bývá, že někdo ve své horlivosti vylije vaničku i s dítětem. Pěkným příkladem toho je současná situace kolem dvanáct let starého prodeje pozemků města podnikateli Pavlovi Pokornému.
Občas mám z některých politiků dojem, že se úplně zbláznili. Asi z nedostatku mediální pozornosti, aby na ně veřejnost nezapomněla, se někdy objeví skutečné politické perly.
Německem a vlastně celou Evropou otřáslo násilné chování mužů „severoafrického a blízkovýchodního vzezření“ v průběhu novoročních oslav v Kolíně nad Rýnem a dalších městech.
Tak tu máme rok 2016. Moc bych si přál, aby nám přinesl samé racionální věci. Jsem však realista, takže se obávám, že i letos zažijeme plno absurdna, takže vás budu opět nucen obtěžovat svými komentáři.
Přiznám se, že anketu Zlatý slavík už roky nesleduji, protože mě prostě nezajímá. Mám takový ten automobilový hudební vkus, protože muziku poslouchám nejčastěji v rádiu na cestách.
Reakce na článek "Co má společného Den boje za svobodu a demokracii s teroristickými útoky v Paříž" od kolegy poslance a zastupitele za ČSSD Antonína Sedi (http://bit.ly/1O7AJhI), který vyšel 19.11.2015 zde na Parlamentních listech.
Černý pařížský pátek 13. listopadu 2015 nám dal ten nejtemnější vzkaz: Islámský stát vítězí. Fanatičtí islamisté jsou ochotní zabíjet a umírat způsobem, který je pro nás naprosto šokující a nepřijatelný.
Tak už máme co jsme chtěli, dalo by se říci slovy jedné proletářské písně. Faktem je, že omezování svobody ze strany socialistické vlády na nás číhá na každém kroku. Ani uplynulý týden v tomto směru nebyl žádnou výjimkou.
Z událostí minulého týdne rozhodně musím jako první okomentovat tu naprosto neskutečnou situaci v Praze.
O vídeňských volbách, o naší obranyschopnosti a o slovenských hlídkách důchodců.