k této materii bych chtěl říct stručně, protože dneska tady strávíme hodně času k jiné materii, tolik, že pomoc vlád, podnikatelům, kteří jsou opravdu v nouzi, do které se nedostali vlastním zaviněním, je naprosto nedostatečná. Situace v této společnosti, co se týká vývoje pandemie, je špatná. Ale také je špatná ekonomicky, co se týká podpory. Ta podpora je nesystematická, nelogická a často velmi selektivní.
Problémem je, že každý subjekt má strukturu nákladů odvíjející se od struktury tržeb. To znamená, že ten, kdo má větší tržby, tak si náklady strukturuje jiným způsobem než ten, kdo má ty tržby malé. A tak, jak jsme s panem prezidentem Prouzou konstatovali, ta podpora skutečně zasahuje jenom určitou část nákladů. Některé skutečnosti vůbec nekompenzuje, jako hypotéky, úvěry. A systém Covid Nájemné funguje jenom pro úhrady nájmu, který není provázán mezi spřízněnými osobami.
Situace – postavíte dům, firemní sídlo, pronajmete ho vlastní společnosti, máte velký 19milionový úvěr, splácíte ho, ale ten zájem od té své společnosti nedostanete, protože na tenhle nájem se nevztahuje pomoc Covid Nájemné. A takových výjimek a takových situací, kdy tím sítem podpory propadá více a více podnikatelů, bychom tady našli desítky. Mohl bych je tady jmenovat, nicméně bych tím asi nic nezachránil. Ale situace se dostává i do takového stádia, že firmy, které fungovaly 30 let, a nikdy si nemyslely, že budou řešit jakékoliv finanční problémy, si podle toho nastavily své hypotéky, své leasingy. A ti podnikatelé, ti jednatelé těchto společností avalovali směnky. Avalovali směnky v dobré víře, že sami jako manažeři nedopustí, aby se společnosti dostaly do insolvence, do finančních problémů, do ekonomických problémů.
A to si myslím, že je situace, která otevře katastrofu. Protože najednou podnikatelé, kteří nejsou správným způsobem sanováni ze státního rozpočtu, budou přicházet o veškeré své majetky, o své domovy, o své movité věci, protože nikdy nečekali, že za nimi přijde banka a tento směnečný aval, toto směnečné rukojemství na nich začne uplatňovat.
Banka je samozřejmě oprávněná uplatnit nárok u ručitele, což ten, kdo avaloval, nebo se ručitelsky za tu směnku zaručil, je ručitelem a ta situace nastane. Tato vláda vždycky řeší něco, až už je požár v půlce. Tohle nastane, oni o tom vědí, a žádným způsobem se nesnaží, tak, jak to dělali na Západě, pomoci podnikatelům.
Pan Havlíček se, jako už mockrát, ve sdělovacích prostředcích vyjadřuje podivným způsobem. Třeba i k tomu nálezu Ústavního soudu, kdy říká: „Ale my jsme přece udělali to samé, co udělaly západní státy.“ Neudělali, protože v nálezu Ústavního soudu jsou odvolávky na Ústavní soud Spolkové republiky Rakousko, která říkají, ano, opatření byla v pořádku, protože byla odůvodněná. Takže Spolková republika už při přijímání těch opatření je řádně odůvodnila. Ale Spolková republika Rakousko, Německo, Francie skutečně jakýmsi způsobem kompenzují procenta z tržeb. O tom naše vláda nechce ani slyšet, ale je to jediná možná varianta. Nechce asi o tom slyšet proto, protože s tím nepřišla sama.
Ale proč v těch západních zemích takovýmto způsobem postupují? Protože jenom takhle mohou zachránit většinu ekonomiky. Bavme se o 50 %, bavme se o 40, je to politická záležitost, bavme se o 60. Ale co dokážeme tím, když podnikatelům poskytneme kompenzace, které jim pomohou přežít? Udržíme ekonomiku na nule. Udržíme ekonomiku nezadluženou na nule a v okamžiku, kdy ta hrůza přes nás přejde a ekonomiku otevřeme, najednou se ekonomika nastartuje, protože podnikatelské subjekty nebudou zadluženy. Ony budou mít nulu, ony s tím umí přežít. Ale v okamžiku, kdy jdou do velkých mínusů, velkých rizik, kdy ti lidé nespí. Máte 30 autobusů na leasing, a nemůžete provozovat soukromou dopravu, výlety, nic, těch 30 autobusů vám tam stojí, nikdo vám to nekompenzuje, případně je máte na úvěr, nikdo vám úvěr nekompenzuje a vy přijdete o všechno, protože jste úvěr, případně leasingové smlouvy zaručili směnkou, kterou jste avalovali.
Vědí to, a nechtějí o tom ani slyšet. Jak pan předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu dlouhodobě tlačí na ministerstvo, tak o tom nechtějí slyšet. Já jsem se nikdy nedozvěděl proč. Jestli to slovo „tržba“ je tak hanlivé, tak nepřijatelné, proč ten západní svět tímhle způsobem zachraňoval ekonomiku? Nedokážu si to vysvětlit, nikdo na to nikdy neodpověděl, a proto i vzniklo tohle usnesení. Proč by naše společnosti nemohly přežít? Protože když nepřežijí maloobchody, české značky, český retail, tak přijde někdo z Německa, Rakouska, Francie, tam, kde to přežili, a takhle jim jen odevzdají klíče. A kdo bude platit tyhle platy? Kdo bude platit tu státní správu, ty úředníky? My přece žijeme z daní podnikatelů. A podnikatelé vytvářejí pracovní místa, kdy se od těch zaměstnanců odvádějí další daně. Ten ze závislé činnosti je podstatným příjmem státního rozpočtu.
A pokud pracovní místa zaniknou, pokud zaniknou podnikatelé, tak budeme jenom platit náhrady přes úřady práce a nebudeme mít výběr. Znovu říkám, apelujme na vládu, pokud udržíme ekonomiku na nule, všichni podnikatelé v okamžiku, kdy je otevřeme, se rozjedou na 100 %. Jsou na to připraveni. Ale v okamžiku, kdy budou zoufalí, zničení a razantním způsobem zadlužení, tak už nemají co nastartovat.
Mám pocit, že si toto nikdo pořád neuvědomuje, i když na to neustále upozorňujeme. A proto ta debata kolem toho usnesení byla velmi věcná, nebyla emotivní, ale byla smutná. Protože nám ukazuje to, co se stane, když nebudeme tlačit na vládu, když nebudeme chtít, abychom naši ekonomiku zachránili.
Kromě těch všech tragédií, které jsem tady popsal, samozřejmě se roztočí spirála druhotné platební neschopnosti. To znamená, firmy, které nebyly dotčeny přímo opatřeními, tak nedostanou zaplaceno od svých odběratelů. Nedostanou zaplaceno, protože jim nebudou mít z čeho zaplatit. A tahle situace by nenastala, pokud by se kompenzovalo racionálně prostřednictvím tržeb. Může kdokoliv tvrdit, že by to mohlo být zneužito, já nevím, jakým způsobem? Protože tržby jsou vykazovány. Ti, co je nevykazovali správně a krátili je, by měli méně. Naopak by to bylo spravedlivé. Tržby jsou dohledatelné, tržby jsou viditelné u finančních úřadů. Já nevím, co by na tom bylo nespravedlivého.
Připadá mi, že tento stát a tato vláda chce zachraňovat zaměstnance, státní zaměstnance, a vy, podnikatelé, jak dneska řekla paní ministryně Schillerová, jste neuvěřitelně silní a vy si nějak poradíte. Ale ono se to věčně kupit nebude.
Další možnost je kompenzace formou všech nákladů, všech daňově uznatelných nákladů, případně krácená nějakým koeficientem. To jsou také částky, které jsou finančnímu úřadu velice dobře známy. Nic takového se neděje a nejhorší na tom je, že se nikdo nad osudem lidí a nad touto situací vůbec ve vládě ani nezamýšlí. Pak tu máme takové extrémy, jako když pan ministr Havlíček, ať se nediví, že potom řeknu v televizi, že by měl raději mlčet, řekne, my vám, milí podnikatelé, dáme 100 % nájmu, my vám budeme kompenzovat 100 % nájmu. A zase tam někdo vidí už nějakou tu hvězdičku, tu jitřenku, že už začíná svítat na lepší časy, a pak řekne, je to 50 %. Pan ministr Havlíček řekne: Otevřeme v pondělí 1. března obchody, aniž to s někým ve vládě konzultoval. A pak řekne: Neotevřeme. A teď si představte, že obchodníci se na to začali chystat, dali pokyn jít do práce, řekli: Tady to připravíte a všechno. A za týden se dozví, že se zavře. Rozumím tomu, proč se zavře. Ta situace, čísla jsou špatná a zdraví lidí je na prvním místě. Ale vláda by měla zvážit, aby racionálně podporovala podnikatele, aby racionálně komunikovala a aby komunikovala oficiálněji prostředky. Většina zpráv se podnikatelům donáší prostřednictvím sdělovacích prostředků. A to tak, že jeden řekne tohle, za dva dny někdo popře něco jiného. Musíme si uvědomit, že bez podnikatelského prostředí, bez krásné diverzifikace jednotlivých nabídek nebudeme mít to kouzlo demokracie, pokud nás ovládnou jenom koncerny a pár nadnárodních společností. A to já nikdy jsem nebyl odpůrcem nadnárodních společností, nikdy jsem toto téma neotevíral, protože je to populistické, nicméně k tomu směřujeme. Směřujeme k tomu, aby velké společnosti ovládly celou ekonomiku. Myslím si, že to není v zájmu nikoho. Proto ještě jednou tady, opakuji, poprosím o podporu usnesení, tak jak ho tady na konci obecné rozpravy načtu.
Děkuji vám za pozornost.
