Pan ministr mně odpovídal v únoru k environmentálnímu vzdělávání. On v závěru té odpovědi píše: „Dovolte mi vás ujistit, že environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu považujeme za důležitou součást vzdělávacího systému. Zvláště v oblasti podpory kontaktu dětí s přírodou vnímáme úzkou vazbu na jednu z priorit vlády, kterou je péče o duševní zdraví dětí.“

Chci poděkovat za tu odpověď, ale zároveň vlastně ta odpověď nenaznačuje úplně řešení. Z toho důvodu, pane ministře, jsem dneska chtěl vést tu debatu, kam se vlastně – protože už máme červen – posunula debata se sítí Pavučina ve smyslu financování. Hodně mě zajímá aktuální situace, to znamená, zda a kdy budou vypsány pilíře EVVO a zda na ně bude alokováno těch předpokládaných 70 milionů. A zajímá mě i budoucnost, to znamená následující roky. Především mně jde o institucionální podporu, o to, jestli síť environmentálního vzdělávání bude moci být zachována nebo rozšiřována její kapacita.

Jenom připomenu, že nějakou formou environmentálního vzdělávání v České republice kdysi prošla tak třetina dětí a postupně tím cílem bylo, aby se to dotklo alespoň poloviny dětí ve školním věku, a to ještě napříč Českou republikou, protože ten problém trošku máme v některých krajích, v Ústeckém, Karlovarském a na severní Moravě není taková kapacita environmentálního vzdělávání, jako je třeba na Vysočině, v Pardubickém nebo v Jihomoravském kraji.

Tak budu rád, když možná povedeme tu debatu a odpovíte, pane ministře, na konkrétní otázky směrem k pilířům environmentálního vzdělávání a institucionální podpoře. Děkuji.