Česká republika vykonává prostřednictvím Státního fondu kinematografie autorská práva ke starším českým filmům vytvořeným v letech 1965 až 1991 ve filmových studiích Barrandov či Zlín. Fond inkasuje finanční prostředky za obchodní licencování těchto filmů a vyplácí řadu uměleckých profesí. Mimo jiné autory hudby, scénáře, režiséry, kameramany a podobně. Přehlíží ale poslední dvě autorské skupiny, které se na vzniku starších českých filmů podílely. Umělecké střihače a mistry zvuku. Tyto dvě umělecké profese uznalo Ministerstvo kultury jako dosud poslední za autorské a umožnilo kolektivnímu správci správu jejich autorských práv. Sám fond si nechal vypracovat znalecký posudek od FAMU, který konstatoval, že střihači a mistři zvuku skutečně autorsky tvoří, měla by jim tedy být vyplácena odměna za užití filmů.
Fond za zhodnocené užití starších českých filmů inkasuje nemalé částky za poslední tři roky takřka 250 milionů korun. Ředitelka fondu odlišný přístup ke střihačům a mistrům zvuku odůvodňuje tím, že potřebuje oficiální razítko, že může vyplácet podíl i těmto profesím. Přitom zamlčuje posudky, které si sama objednala a z nichž tato nutnost vyplývá. Jak dlouho bude Ministerstvo kultury tuto zjevnou diskriminaci přehlížet? Proč se nevybere typově několik nejvýznamnějších děl, která se odborně posoudí a výsledek bude pro fond závazný? A opravdu musí naši významní umělci, držitelé Českého lva a dalších ocenění, podávat žaloby na státní fond, aby se svých práv domohli?
Děkuji.
