Nicméně chtěl bych vám připomenout několik dat. 23. leden 2018, 8. březen 2019, 8. březen 2019, 24. září 2019, 6. listopadu 2019. Čtyři data v tomto volebním období, kdy jsme tady hlasovali o zrušení daně z nabytí nemovitosti. Jinak v předchozím období to bylo poprvé v dubnu 2015. Tyto čtyři dny v tomto volebním období jsou data, kdy jsme tady přímo z úst paní ministryně slyšeli nesouhlasné stanovisko k návrhům na zrušení daně. Jsou to také dny, kdy tady v diskuzi vládní poslanci bojovali jako lvi za zachování této daně, ale stačí si přečíst stenoprotokoly z diskuzí, které se tady vedly, nebo si například přečíst stanovisko vlády k návrhu, ke sněmovnímu tisku 20 - jedno z prvních, které jsme podávali. To je z dnešního pohledu zajímavé čtení.
A já to říkám, protože já jsem skutečně rád a oceňuji, že paní ministryně, vláda, vládní strany změnily názor a předložily samy návrh na zrušení této nespravedlivé, nelogické a absurdní daně. Z mého pohledu je pikantní, že paní ministryně používá při obhajobě toho návrhu - i dnes jsme to slyšeli, vlastně stejné argumenty, které my jsme tady říkali od začátku. Jen mě mrzí, že skutečně třeba jedno z toho hlasování již v minulosti nebylo úspěšné. Ale v některých věcech se stále lišíme. A na tom je vidět rozdílnost přístupu k bydlení. A já to považuji za velmi důležité, co vám chci říci, takže bych poprosil o možná větší pozornost.
Protože na tomto návrhu je skutečně vidět ta rozdílnost přístupu k bydlení. Pro vládu je to víceméně technická a daňová záležitost, kde já postrádám skutečně tu hlubší ideu podpory bydlení. Naopak my vlastnické bydlení považujeme za velmi důležitou hodnotu. My totiž chceme, aby další, i další generace našich občanů, bydlela ve svém.
My chceme, aby se tato generace postavila na vlastní nohy a zajistila bydlení sobě a svým potomkům. A zároveň forma vlastnického bydlení je i forma určitého majetkového zabezpečení. A to je ona občanská zodpovědnost, kterou by stát měl podporovat a vytvářet podmínky. A na první pohled se může zdát, že se vláda konečně k takové podpoře střední třídy přihlásila. Ale na pohled druhý tomu tak úplně není, paní ministryně. Vláda sice chce udělat krok vpřed, ale zároveň dělá krok vzad. A tím vlastně přešlapuje na místě. A ten krok vzad je zrušení daňových odpočtů úroku z hypoték. Na jednu stranu stát přestává trestat pořízení vlastnického bydlení, protože pro mě daň z nabytí nemovitosti byla trestem za pořízení vlastnického bydlení, ale na druhou stranu ruší tuto daňovou podporu pořizování vlastnického bydlení. A de facto jedinou faktickou podporu bydlení, kterou občané mají.
Dopad tohoto zrušení pocítí nabyvatelé nových nemovitostí, kterou jsou dnes od daně osvobozeny, ale podpora odpočtů hypoték tam je. V době nedostatečné nabídky bytů jsou to třeba pro ně horší daňové pobídky pro pořizování nemovitostí. Z mého pohledu to tak vypadá, že zrušení daně si tím lidé zaplatí. Fakticky se totiž bavíme o tom, že pro ty, kdo financují koupi hypotékou, tak místo jednorázové velké daňové zátěže, se jim tam daňová zátěž rozloží v čase, díky tomu, že už si nebudou moct odpočítat hypotéky. Já říkám tady, paní ministryně, je to o něco lepší - neříkám, že levnější pro ně, ale je to o něco lepší, protože nebudou muset mít našetřeno spoluúčast na daň. Ale právě na tom je vidět ten rozdíl toho našeho přístupu.
Vy rozkládáte daňovou zátěž v čase, my bychom chtěli, aby pořízení bydlení bylo levnější a naši občané nebyli tak daňově zatíženi. Dalším krokem vzad je to prodloužení daňového testu z pěti na deset let. Paní ministryně říká, že se tím zamezí spekulacím, a tím se vlastně rozhýbe trh. To je, dámy a pánové, ekonomicky absurdní zdůvodnění, a které je naprosto nepravdivé. Už někdy někdo viděl nějaký trh, který se rozhýbal větší regulací nebo vyšší zdaněním? To je skutečně absurdní. Při prodloužení daňového testu totiž, paní ministryně, dojde k tomu, že si investoři, o kterých jste tady mluvila, byty budou nechávat ve vlastnictví o to déle. A ti, kteří dnes už obratem byty nakoupí a ihned je prodají, tak si daň z příjmů už do ceny započítávají.
K žádnému rozpohybování trhu s byty v konečném důsledku nedojde. Nedotkne se to tedy těch, na které to zvýšení daňového testu míří. Ale představte si, paní ministryně, takovou situaci, že někdo vlastní jeden takový byt, bere to jako zabezpečení na stáří nebo pro budoucí děti nebo něco podobného, platí za něj hypotéku, vlastní ho sedm let, plánuje rodinu například, ale najednou přijde taková krize, kterou jsme teď zažili. Nebude mít příjem a bude muset ten byl prodat. Tak na takového člověka dopadne to zvýšení daňového testu. A nikoliv na ekonomicky silné subjekty, které to mají jako hlavní zdroj příjmů a skutečně si jenom prodlouží ten čas držby nemovitosti.
Já musím říci, že mě mrzí, že ten dobrý návrh na zrušení daně z nemovitosti, se kterým souhlasíme - samozřejmě, protože jsme s ním přišli několikrát, se komplikuje těmito dodatky. Je škoda, že to nemůže být jednoduché a v tom přítmí se schovávají návrhy, které mohou i v očích veřejnosti tento návrh devalvovat. My přijdeme v dalších čteních s návrhy, jak se s tímto vypořádat, a které budou mířit na tyto dva doplňky tohoto návrhu, o kterých jsem teď mluvil. Protože cílem toho návrhu, tím principiálním cílem, by měla být podpora silné střední třídy, která vlastní své domy. O tom třeba já sním, když náhodou spím, abychom měli společnost, ve které lidé budou vlastnit své domovy. Ne o přehazování daní z jedné hromádky na jinou.
Ale přes svá kritická slova k těm dalším částem návrhu, tak bych chtěl poděkovat vůbec za předložení, za gró celého vašeho návrhu, a to je to zrušení daně z nabytí nemovitosti. A jak říkám, my v dalších čteních přijdeme s návrhy, které budou mířit na ty dva doplňky, které se nám nelíbí. Já bych chtěl poděkovat na závěr své řeči i občanům, protože veřejné mínění - a myslím si, že v tomto případě zejména veřejné mínění přispělo ke změně postoje vlády. A držme si palce, ať to konečně vyjde.
Děkuji za pozornost.
