V těchto dnech si připomínáme osvobození naší země od fašismu. Možná se Vám zdá, že každý rok to probíhá trochu jinak... Je již málo přímých účastníků těchto dnů a tak vedle vybledlých a předělávaných pomníčků jsme svědky systematického přepisování dějin. Mnohdy to dnes vypadá, že II. světová válka byla střetem svobodného západního světa s totalitou Hitlera a Stalina. Ano, oslavy a oslavné filmy se týkají zejména hrdinů ze západní fronty a úloha východní fronty a Sovětského svazu je zamlčována či paušalizována, ba co více, vítězství nad fašismem je ve Východní Evropě bráno nikoliv jako vítězství, ale jen jako nahrazení nacismu totalitou Stalina… Ještě dále na východ jsou oslavovány národní fašistické bojůvky jako byly Hlinkovy gardy či jednotky SS….
Je důležité znát pravou historii. Nejen proto, aby se neopakovala. Je důležité znát fakta tak, jak byla, kdo nesl hlavní tíhu války, měl hlavní podíl na osvobození republiky a Evropy, proč válka vznikla a jaká byla role kapitalistických velmocí při zrození fašismu. A to nejen v případě II. světové války, vzpomeňme na Pinocheta, černé plukovníky v Řecku, vzpomeňme podporu Al-Kajdy a další desítky případů… Ano, v pravdě se objevuje nahost celého tzv. demokratického světa a i příčiny dnešní celosvětové krize. Vždyť právě proto je již od konce II. světové války Churchillem počínaje a našimi figurkami dnes konče pravda systematicky překrucována a upravována, neboť kdo ovládá historii, vládne v přítomnosti a formuje budoucnost…
Pro nás z toho vyplývá první úkol - nezapomínat a systematicky uchovávat a šířit skutečnou pravdu o II. světové válce.
Žijeme v míru a zdánlivém blahobytu. Netrpíme hlady, zatímco miliardy lidí jinde ano, mnozí z nich nemají ani přístup k pitné vodě a umírají na léčitelné nemoci. A mír mnohde taky nemají, stále probíhají konflikty, kde se za hesly jako lidská práva a svoboda skrývají tytéž úmysly, jako měl kdysi Hitler – boj o světovou dominanci a přístup k nerostným surovinám. To je ostatně i dnes aktuální případ Sýrie a role Spojených států, EU, NATO a i vlastně naší země, která se v posledních 20 letech postavila mnohokrát na stranu agresorů, vzpomeňme na Jugoslávii, Irák, Afghanistán, Libyi, Mali.
Pro nás z toho vyplývá druhý úkol - vytvářet a podporovat zde protiválečné hnutí, nejen ve jménu odkazu všech obětí II. světové války, ale i ve jménu nás a našich dětí.
Ano, u nás skutečně neumíráme hlady, zatím, ale sociální situace zejména některých skupin občanů – seniorů, nezaměstnaných, rodin s dětmi je napjatá jako struna. Máme navíc vládu, která další asociální kroky provádí a další plánuje. Přes nejmenší podporu veřejnosti v historii, za podpory korupčních metod a přeběhlíků prosadila důchodovou deformu, s-karty, zvýšení DPH, církevní restituce - vše na úkor obyčejných občanů a v zájmu mocenských skupin.
750 000 nezaměstnaných, bezvýchodná situace statisíců zadlužených rodin, to vše plodí zoufalství a hledání jednoduchých řešení v podobě podpory ultrapravice; podobně to plodí obavy vládnoucí třídy, aby lidé neotevřeli oči a nezačali hledat příčinu v samotném režimu… Kdysi podobná situace zplodila právě Hitlera…
A pro nás tedy z toho vyplývá třetí úkol - lidem oči otevírat a ukazovat jim příčinu dnešního marasmu. A nejen to, být vidět v každém zápase o lidskou důstojnost a obhajovat každé naše pošlapávané právo a svobodu, vydobyté v staletých konfliktech jednáními, stávkami ale i barikádami, předchozími generacemi. Ukazovat lidem, že jiný systém je nejenom možný, ale i nutný, a že právě komunisté mohou být silou, o kterou se občané mohou opřít.
Připomínáme si dnes výročí vítězství nad fašismem. Desítky miliony lidí, co v boji s touto bestií padli, si stejně jako ti přeživší mysleli, byť to zejména v počátcích konfliktu bylo téměř jen zoufalé přání, že vítězství nad fašismem jednou přijde, bude konečné a pak přijde nový, lepší svět. A že ti, co přežijí, nebudou zapomínat na své druhy, kteří obětovali svůj život, abychom my mohli žít. Že budou v boji pokračovat, když to bude nutné. A že nezapomenou, jak se vlády podobné té naší, a to nejen u nás, ale na celém světě, zachovaly za obdobných podmínek již opakovaně v historii a že se tak velmi pravděpodobně zachovají znovu, pokud půjde do tuhého a mohly by přijít o své pozice. Slibme těm mrtvým, ale zejména těm živým, že na to nezapomeneme…
Přál bych si, abych se dožil toho, že mimo tisíců pomníků obětí válek budeme jednou chodit ještě k jednomu pomníčku, na kterém by mohl být epitaf od Ladislava Dvorského. Jmenuje se:
EPITAF IMPERIALISMU
Zde odpočívá tasemnice světa.
A její hrob je udusán zástupy,
aby ani jeden článek,
ani krúpěj mrtvolného jedu,
nemohli krtci vynést na povrch.
Kdo přijdeš, postůj chvíli,
přemýšlej, a pro jistotu přidupni.
