Mojí hlavní motivací je pomoci městu Ústí nad Labem. Mám naše město rád a bohužel často o něm slyším dost negativní názory. Vychovávám tu své děti, a tak chci, aby se jim v našem městě vyrůstalo co nejlépe. Moje děti byly asi největší motivací s tou současnou situací něco dělat. Ano, je spousta věcí, které v Ústí nefungují optimálně, ale město jako takové zas tak špatné není, jak se o něm často říká. Náš spolek vznikl na základě týmu lidí, kteří mají touhu a energii s tím něco dělat. Je povzbuzující sdílet tuto energii společně, protože jako tým máme mnohem větší sílu.
Jaký je podle vás největší problém Ústí nad Labem?
Největším problémem města jsou podle mého názoru jednoznačně vyloučené lokality. Je to také to první, co mi každý namítne, když někde řeknu, že jsem z Ústí nad Labem. Je to dlouhodobý problém. Je to již 20 let od kauzy v Matiční ulici a za těch 20 let jsme se z toho problému nedokázali vymanit. V některých lokalitách se to naopak ještě zhoršilo. Problém vyloučených lokalit je ožehavé a složité téma, a tak se do toho moc politikům nechce. Bohužel, tyto problémy pak zasahují celou škálu oblastí fungování města i za hranicí vyloučených lokalit. Proto by mělo být zlepšení situace ve vyloučených lokalitách pro město absolutní prioritou. Bohužel, nemám pocit, že tomu tak je.
„Některá řešení města mi připomínají střelbu do tmy, kdy se pak střelec
ani nejde podívat, co vlastně trefil“
Jak hodnotíte kroky města, které provedlo v této oblasti?
Kroky vedení města mi připomínají spíše takové výstřely do tmy. Chybí koncepční řešení, které by směřovalo ke konkrétním cílům. Navíc, pokud se již město rozhodne k tomu střílet do tmy bez toho, aby vidělo konkrétní cíl, tak po střelbě se ani nejde podívat, co se vlastně trefilo, případně jaké se napáchaly škody. V minulosti tady byly nějaké kroky provedeny, ale chybí jakékoliv vyhodnocení, jaký to mělo dopad, jestli je dobře v tom pokračovat, nebo ne.
Mohl byste to uvést na nějakém konkrétním případě?
Nemusím chodit daleko. Je to téměř rok, co byla vyhlášena na celé území města bezdoplatková zóna. Kritizoval jsem vyhlášení na celé město, protože je to populistický krok, který podle mého nemá vůbec žádný, či zanedbatelný vliv na boj s vyloučenými lokalitami. Navíc to škodí i lidem v těžké životní situaci, jako jsou například některé matky samoživitelky, vdovy v seniorském věku a další, na které rozhodně bezdoplatková zóna nebyla cílena. Klasická střelba do tmy. Bohužel, zatím za celou dobu platnosti tohoto opatření nevydalo město žádnou studii, či zprávu, která by hodnotila dopad tohoto opatření a doporučila následné kroky.
Co by podle vás situaci ve vyloučených lokalitách zlepšilo?
To je na hodně dlouhou odpověď. S naším spolkem SPOLEČNĚ z.s. se touto problematikou zabýváme. Připravili jsme naši strategii v roce 2017 a od té doby ji stále aktualizujeme a doplňujeme. Bereme si zkušenosti z jiných měst, kde se podařilo situaci zlepšit. Proč vymýšlet vymyšlené. Je potřeba pozitivní příklady z jiných měst upravit na podmínky našeho města, které jsou v lecčems specifické. Naše strategie počítá například se zapojením mnoha subjektů od školství, bytového fondu, technických služeb a dalších. Mezi hlavní cíle patří zlepšení vzdělání mládeže, změna bytové politiky města, nebo posílení pozice takzvaných nepřizpůsobivých na pracovním trhu. Současná situace s relativně nízkou mírou nezaměstnanosti ukázala, že někteří obyvatelé vyloučených lokalit jsou nejen nezaměstnaní, ale pro mnohé zaměstnavatele hlavně nezaměstnatelní, protože jim často chybí jakákoliv kvalifikace. Změnit to je složitá a dlouhá cesta, ale některé příklady ukazují, že tu situaci lze zlepšit. Bohužel, do složitých řešení se každému nechce, a tak se někteří politici obrací na prázdná a populistická hesla. To vidíme i u některých subjektů v ústeckém zastupitelstvu.
A jak se díváte na celkové vnímání města Ústí nad Labem?
Popravdě řečeno, není to moc dobré. Největší stigma města je v současné době právě zmíněné vyloučené lokality. Těch negativních zpráv z Ústí je ale bohužel strašně moc a násobně to přebíjí ty pozitivní. Příkladem je nyní často zmiňovaná situace v ústecké ZOO. Takové zprávy negativně ovlivňují vnímání města nejen ve zbytku republiky, ale co je mnohem horší, zhoršuje to vnímání města samotnými občany Ústí nad Labem, což je nebezpečné pro budoucnost města. K tomu, aby šlo město správným směrem jsou potřeba i patrioti. Lidé, co jsou na své město hrdí a kteří chtějí aktivně něco změnit k lepšímu. To byl i jeden z důvodů, proč jsme zakládali náš spolek. Bohužel jsou tu i lidé, kteří těmto spolkům spíše házejí klacky pod nohy.
„Město bych přirovnal k budově. Když zanedbáte údržbu, dojde to do
stavu, kdy je nevyhnutelná nákladná rekonstrukce“
Kde vidíte důvod této situace?
Tyto problémy nevznikly včera a nevznikly přes noc. Jedná se o výsledek dlouhodobého fungování města. Přirovnal bych to ke správě budovy. Pokud zanedbáte údržbu, začne se stav domu zhoršovat, až to dojde do fáze, kdy už je potřeba nákladná rekonstrukce, která vyžaduje velký objem peněz najednou. Tak to vidím i v případě Ústí. Vlivem nedostatečné údržby se mnoho věcí dostává do situace, kdy je již nezbytná kompletní rekonstrukce, která je velmi nákladná a často na ni chybí prostředky. Navíc mi chybí strategie, jak při rekonstrukci postupovat. Stejně tak u rekonstrukce domu je nesmysl nejdřív pokládat v podkroví parkety, když máte děravou střechu, kterou zatéká. Stejně tak ve správě města se nejprve musí vymezit priority, co je potřeba udělat jako první a čím pokračovat. Stejně by to šlo stáhnout například na již zmíněnou ZOO. Ta špatná situace má základ několik let zpátky a došla do takové fáze, kdy je potřeba mnoho milionů na záchranu ZOO. Pokud by se problémy ZOO řešily průběžně, nedošlo by to až do takového stavu. Stejně tak by to šlo použít na koupaliště na Klíši, nebo na Benešův most, který patří kraji. Těch příkladů je spousta.
Dobře, ale co s tím dělat nyní, když už jsou problémy tak velké? Minulost již nevrátíme.
Důležité je začít co nejdříve pracovat naplno. Čím déle budeme problémy oddalovat, tím horší budou v budoucnu. Pokud nemáme peníze na investice, musíme přikročit k provozním zásahům. Provozní náklady mají tu výhodu, že je lze financovat průběžně a není tak potřeba velká částka najednou. Údržbu je potřeba zlepšit i u věcí, kde rekonstrukce proběhla, protože bez provozních nákladů se brzy i tyto věci dostanou zpátky do kritického stavu. Já osobně jsem například odpůrcem externích technických služeb, protože externí firmy se mají využívat u služeb, které město nevyužívá neustále a měly by prostoje. V případě úklidu a údržby města je to každodenní rutina.
Zmínil jste také, že chybí pořádné vymezení priorit. Co udělat v této oblasti?
Co se týká strategie toho, co a jak se má opravovat, tak jsem rád, že se město rozhodlo jít cestou Kanceláře architektury města, která může v tomto směru velmi pomoci. Já osobně bych šel ještě dál a uvítal bych Kancelář projektů města, která by koncepčně řešila ještě širší spektrum problémů města. I v tomto případě je totiž vhodnější, aby různé studie řešilo přímo město a nezadávalo veřejné zakázky třeba pražským poradenským firmám, pro které většina prací na studií končí předávacím protokolem a následným uložením studie do magistrátního šuplíku. Studie a strategie města musí být živým dokumentem s kterým se pracuje, které se průběžně aktualizují a vyhodnocují, jinak ztrácejí smysl.
