Validní data, srovnatelné časové řady, realistické predikce, skutečné příjmy, skutečné výdaje, skutečný deficit. Mezinárodní organizace Open Budget, která dlouhodobě monitoruje transparentnost veřejných financí jednotlivých zemí napříč kontinenty, přišla v loňském roce v případě České republiky s mimořádně závažným zjištěním. Zatímco trendem v této oblasti je, že vlády své rozpočtování ztransparentňují a přibližují odborné i laické veřejnosti, tři země vykročily přesně opačným směrem. Kvůli Tálibánu Afghánistán, kvůli ruské agresi Ukrajina a třetí zemí, která vykročila proti proudu času a standardy, jakými o veřejných financí informuje své obyvatelstvo zhoršila, se stala Česká republika. To, co by za normálních okolností probudilo jakéhokoliv zodpovědného premiéra z letargie a donutilo ho sjednat se svým ministrem financí pořádek, v České republice ale na úrodnou půdu nepadlo. Naopak rozpočtový proces na rok 2026 znamenal další bezprecedentní zhoršení všech myslitelných měřítek toho, co si představujeme pod pojmem transparentní veřejné finance. Aby vláda před veřejností zatajila připravované rozpočtové triky, v řádném termínu na konci srpna odmítla zveřejnit většinu nejen obvyklých, ale také zákonných příloh státního rozpočtu.

Povinné přílohy zákona roku tak měsíc tajila. Chybělo druhové i odvětvové členění příjmu, chyběly výdaje na programové financování kapitol, chyběla obvyklá analytická předkládací zpráva, zatajen byl i objem platových prostředků organizačních složek státu a příspěvkových organizací. Zkrátka chybělo vše, co bylo nutné pro kritické posouzení úplnosti státního rozpočtu a jistě shodou okolností to chybělo téměř až do samotného dne sněmovních voleb. Ano, dámy a pánové, tato vláda je první vládou v novodobých dějinách České republiky, která se není připravena zpovídat ze skutečných výsledků svého hospodaření, která se nechce zpovídat z toho, jestli je její politika příliš restriktivní nebo expanzivní, jaký je skutečný fiskální efekt jejích kroků. Tato vláda jde od počátku jinou cestou, cestou rozpočtových machinací, triků a zlepšováků, které mají jediný cíl. Lakovat její tristní výsledky na růžovo.

Tato vláda se nechce zpovídat z reálných čísel, a tak si čísla uměle vylepšuje a důsledky přehazuje z roku na rok systémem letadlové hry. Tak jako se stal italsko-americký podvodník Charles Ponzi symbolem investičních podvodů, stal se symbolem nekorektního rozpočtování, státního rozpočtování, Zbyněk Stanjura. Stanjurova nečistá hra začala ve velkém už v roce 2023. K 288,5 miliardám deficitu, které by samy o sobě stačily na naprosto nejhorší nekrizový výsledek v historii České republiky, přibyla první mimorozpočtová půjčka za 18 miliard a také 16 miliard dodatečných dividend vytáhnutých ze společnosti ČEZ na úkor jejího budoucího potenciálu. Nejprve k mimorozpočtovým půjčkám. Právě v tomto roce byla zahájena jejich nebezpečná tradice. Tradice úvěrů, které jsou namodelovány tak rafinovaně, že se nepromítají do deficitu státního rozpočtu a rozhodně nejde o to, že by půjčka od EIB byla pro stát výhodnější než dluhové financování prostřednictvím dluhopisu, jak se to snaží prezentovat ministr financí v demisi. Nemám nic proti úvěrům od EIB, ale vadí mi, že je následně Ministerstvo financí přepůjčuje SFDI neboli Státnímu fondu dopravní infrastruktury, čímž si vytváří pohledávku a fakticky tak uměle snižuje vykázaný deficit.

Neexistuje žádný důvod, proč tato půjčka na dopravní investice nevstoupila do státního rozpočtu, ostatně potvrdili to opakovaně samotní Stanjurovi náměstci na rozpočtovém výboru. Za stejných podmínek mohl být úvěr přijat způsobem, kdyby do rozpočtu řádně vstoupil. A věřte mi, s šéfkou EIB Nadiou Calviňo se osobně znám a vím, že banka opravdu žádnou bonifikaci za netransparentnost neposkytuje. A nyní k triku s ČEZem. Ono se totiž rádo zapomíná. V roce 2024 státní rozpočet původně počítal s mimořádně vysokou dividendou 38 miliard korun, která již počítala s vysokou ziskovostí ČEZu a dividendou okolo 100 až 117 korun na akcii a schváleným výplatním dividendovým poměrem společnosti 60 až 80 procent zisku. Místo toho ministr financí v demisi Stanjura v červnu téhož roku rozhodl, že si z ČEZu vezme 54 miliard korun při dividendě 145 korun na akcii a dividendový výplatní poměr tak dosáhnul neuvěřitelných 99,5 procenta, zisku. Takto Zbyněk Stanjura získal do svého děravého rozpočtu dalších 16 miliard korun na úkor investičního potenciálu ČEZu, na úkor výstavby nových bloků. Byla to de facto skrytá půjčka, kterou si z ČEZu vzal, aby mu to musela vrátit příští vláda v rámci spolufinancování výstavby nových bloků. Každý snad chápe, že když si firma rozdělí 100 procent zisku a nic si nenechá na investice a rozvoj, je to vždy na úkor budoucnosti. Jenže o to ministru financí v demisi Stanjurovi nešlo tehdy ani teď. Vždy sledoval jen jediný cíl. Technicky v daném roce vykázat co nejnižší deficit za jakoukoliv cenu.

Pojďme do roku 2024. V tomto roce si Ministerstvo financí pomohlo mimorozpočtovou přepůjčkou, tentokrát za 20 miliard. Přestože půjčka není vidět v deficitu, její osmnáctiletá splatnost je neúprosná. Až ji budou dnešní novorozenci při dosažení plnoletosti splácet i s tučnými úroky. Jistě si na rozpočtově odpovědnou Fialovu vládu vzpomenou. Asi nevzpomenou, ale pocítí to všichni.

Novinkou a doslova kolosálním podvodem pak bylo, a nebojím se říct to slovo, zneužití peněz na povodně. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu bylo z 30 miliard korun, které Poslanecká sněmovna dodatečně schválila vládě na řešení povodňových škod do vládní rozpočtové rezervy, a připomínám, že i hlasy poslanců ANO, na dopady povodní a obnovu majetku utraceno pouze 3,5 miliardy. A co hůř. Celých 14 miliard korun bylo převedeno do jiných rozpočtových kapitol, kde byly utraceny za výdaje, které neměly s povodněmi nic společného. Z 30 miliard korun, které měly zamířit k obcím, firmám a domácnostem v postižených oblastech, aby se co nejrychleji vzpamatovaly z nepředstavitelného a nečekaného řádění životního živlu, k nim zamířila pouhá desetina. Povodňová novela státního rozpočtu se tak stala tmelem na evidentní nedostatky a závažné nesrovnalosti ve státním rozpočtu roku 2024.

Místo povodňové pomoci látání rozpočtových triků Zbyňka Stanjury. Toto je realita této vlády v demisi. Takovým způsobem nakládala s důvěrou Poslanecké sněmovny. A kdo si myslí, že se její způsoby změnily, musí být buď dětinsky naivní, nebo jejím spolupachatelem. Nenechme se mýlit, dámy a pánové, tato vláda, tato končící vláda, si žádnou důvěru už nezaslouží.

Bez triku a závažných problémů se neobešel ani rozpočet na letošní rok. Kromě mimorozpočtových půjček, vysátí státních podniků a majetkových účastí státu - letiště nevyjímaje - došlo i na chybějící mandatorní výdaje, a to hned v několika rezortech: ve školství, spravedlnosti, zemědělství i na Ministerstvu práce a sociálních věcí, takže je vláda musela hasit rozpočtovým opatřením v průběhu listopadu. Všichni si to můžete ověřit v příslušném systému usnesení vlády. To opravdu nesvědčí o dobrém plánování mandatorních výdajů, o jakém mluví končící vláda v souvislosti s děravým rozpočtem na příští rok. Právě naopak. Rok 2026 je pak pomyslným nárazem do zdi. Letadlo, které Fiala se Stanjurou sestrojili na matení veřejnosti, definitivně spadlo.

Minulou středu jsme museli přerušit jednání rozpočtového výboru poté, co jsme se společně s nezávislými vysokými úředníky jednotlivých rezortů dopočítali čísla 95 miliard korun, 95 miliard korun mandatorních, kvazimandatorních a klíčových investičních výdajů, na které končící vláda nezajistila rozpočtové krytí. Opakuji a zdůrazňuji, my nehovoříme o žádných nadpožadavcích, které by snad požadovala ministerstva navíc, ale hovoříme o zákonných výdajích, které musí být státním rozpočtem zabezpečeny.

Podle vysokého státního úředníka Ministerstva práce a sociálních věcí, který má tuto problematiku v gesci, chybí minimálně 32 miliard korun zákonných výdajů v kapitole MPSV, a to na ty nejcitlivější oblasti, jako jsou důchody, nemocenská, příspěvky na péči nebo podpory v nezaměstnanosti. U některých položek se lehce dopočítáte i bez aparátu. Že to nedává logiku, když se tady zvedl v minulém volebním období příspěvek na péči a všichni jsme pro to hlasovali a ty peníze tam prostě nejsou; když nám rostou platy, mzdy, takže nemocenská nám asi logicky nebude klesat; když nám podle všech renomovaných pracovišť má mírně růst nezaměstnanost, tak je nelogické, že podpora prostě neroste v adekvátní míře. A tak můžu pokračovat.

Super dávka. Zajímalo by mě, jak hlasoval ministr práce a sociálních věcí v demisi Jurečka, představitel KDU-ČSL, jak si rádi říkají sociálního svědomí vlády, jak hlasoval pro tento rozpočet, pro tuto díru? Sám připustil veřejně na mikrofon České televizi, že to nebude tolik, že to bude možná 10 až 14. Co to je? Co to je? Jak tohle může říct ministr vlády? Bavíme se o zákonných mandatorních výdajích, my se nebavíme o žádných nadpožadavcích, jak se snaží bagatelizovat ministři dosluhující vlády. A nevěřím, že úředník by poslal a verifikoval něco, za čím by si nestál. A já tady říkám z tohoto místa: to je minimální propočet. Samozřejmě existuje i verze maximalistická, stejně tak jako se dopočítal toho, že za rok 2025 Ministerstvu práce a sociálních věcí na mandatorních výdajích chybí 13 miliard. Potvrdil to ministr práce a sociálních věcí sedící vedle mě v otázkách Václava Moravce, ale řekl: já už sedm... Tam už zbývá jenom sedm, pět už mám. Co to je? To je to letadlo. To je podstata toho letadla, nějak to tam prostě uplácat a potom budeme ty díry lepit. Ale to letadlo prostě skutečně už narazilo do zdi.

Co je nezpochybnitelné a nikdo v tomhle sále už to dneska nezpochybní ani z ministrů této dosluhující vlády, chybí 37,2 miliardy korun ve Státním fondu dopravní infrastruktury, aby bylo na naplánované a rozběhnuté dopravní investice. Co je pikantní - s tím deficitem si vláda ten rozpočet schválila. My jsme to věděli už před volbami. Stála jsem na různých debatách, vedle dosluhujícího ministra financí. On říkal ne, nechybí, abychom zjistili, že chybí. A v novodobé historii se poprvé stalo to, že nám nesedí státní rozpočet na rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Neuvěřitelné.

No a když jsme seděli na tom rozpočtovém výboru, tak tu seděla i vrchní ředitelka z Ministerstva dopravy, která má v gesci tuto problematiku, a dozvěděli jsme se věci, které pro nás byly nové. Že chybí dalších 8 miliard na kofinancování evropských peněz, abychom o ně nepřišli. Takže my nejsme jenom na částce 37,2, ale přičteme si k tomu dalších 8 a další 3 miliardy na kvazi mandatorní výdaje, zejména zákonné slevy na jízdné pro studenty, zajištění dálkové železniční dopravy. Takže skutečně to padalo jako blesk z nebe na tom rozpočtovém výboru.

Chybí dalších 7 miliard ve školství, jak bylo potvrzeno, na mzdy, na platy učitelů, vychovatelů, psychologů, spolufinancování investic do kampusu Masarykovy univerzity - dívám se, za mnou sedí bývalý rektor Masarykovy univerzity - a Univerzity Karlovy, a také na zahájení investičního programu prstenec tři na výstavbu základních škol v okolí velkých měst. Ale bezesporu mi ctění kolegové o tom budou hovořit ve svém vystoupení, takže jim to nebudu teď brát.

Chybí 7 miliard na kofinancování v kapitole Ministerstva zemědělství. Znovu pro ty, kteří se v tom tak neorientujete, když ty peníze tam nedodáme, nemůžeme čerpat evropské peníze. To nechápu, vůbec to nechápu. Ministr zemědělství v demisi to potvrdil mediálně, veřejně. Mám to z veřejných zdrojů. Miliarda v kapitole Ministerstva zdravotnictví opět na kofinancování rozběhnutých projektů.

No a pak samozřejmě zaznělo, byla tam trošku přetahovaná o Ministerstvo vnitra a chybějící peníze na dobrovolné hasiče, to už se ve světle těchto desítek miliard může zdát zanedbatelná částka, ale je důležitá, 700 milionů. Tam padalo, že nechybí, chybí, přetahovaná. Mně teda píší dobrovolní hasiči, mám těch mailů docela dost, takže to je také k tomu, aby se ta situace prověřila.

Dámy a pánové. Když vláda vědomě vynechá mandatorní výdaje, které ví, že bude muset stát zaplatit, je to porušení zásady pravdivosti. Rozpočet totiž neříká pravdu o tom, co stát skutečně utratí. Je to porušení zásady úplnosti, protože došlo k zamlčení části výdajů. A je to porušení zásady reálnosti, protože rozpočet není uskutečnitelný bez dalších zásahů a opatření. A pokud ministr financí vědomě předloží rozpočet, který neobsahuje povinné zákonné výdaje, pak nejde o rozpočet, ale o fiktivní dokument.

V tuto chvíli po jednání rozpočtového výboru už nemůže být nejmenších pochyb, že rozpočet v podobě, v jaké byl připraven končící vládou, by znamenal paralyzovaný stát, který bude vypínat jednu základní funkci za druhou. A bez rozpočtových opatření, nebo možná novely, nevím, co tato vláda zamýšlela, by nejpozději na podzim skutečně přestaly chodit povinné dávky. Ne, ony by nemohly přestat chodit. Logicky, protože jsou ze zákona, například důchody. Ale zase by se to vzalo odněkud odjinud a zas by to letadlo pokračovalo, zas by jedna díra zalepila druhou díru. Tak jak se tady stalo za této vlády Petra Fialy pravidlem.

Už na jaře by se musely zakonzervovat rozestavěné úseky nových dálnic a obchvatů, což by způsobilo obrovské škody a budoucí výdaje navíc. Ale o tom také bude mluvit další můj ctěný kolega. Je evidentní, že ministr financí v demisi Zbyněk Stanjura ten rozpočet připravoval s vědomím, že podle něj vládnout nelze. Tvrzení, které jsme od ministrů v demisi také slyšeli, že by si s tím rozpočet snad poradil, jsou úplně mimo jakoukoliv realitu, jsou to s prominutím nedůstojné výmluvy. Pokud jsou celkové potřeby rozpočtu SFDI z národních zdrojů 153 miliard a vláda tam nedá 37,2 miliardy, tak je to 25 procent rozpočtu. To tam chybí, doslova každá čtvrtá koruna. To je jako byste měli splátku hypotéky 30 000 korun, ale posílali byste jen 23 000 a tvářili jste se, že se vlastně nic neděje. To je v průběhu roku naprosto, naprosto neřešitelná situace.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v prvním čtení zákona o státním rozpočtu, naším úkolem je posoudit jeho celkové příjmy a výdaje. Ty, dámy a pánové, prokazatelně nejsou v souladu. Proto je naší povinností, a vlastně povinností jakéhokoliv zodpovědného poslance, základní parametry rozpočtu odmítnout a vrátit rozpočet vládě k přepracování. Ze všech špatných možností řešení této bezprecedentní situace, za kterou nese plnou odpovědnost končící vláda, je neschválení základních parametrů a vrácení vládě k přepracování s konkrétními požadavky a instrukcemi tou cestou nejméně špatnou. Česko potřebuje návrat k transparentnímu rozpočtování. Rozpočet musí znovu ctít zásady pravdivosti, úplnosti a reálnosti. Nejsme Afghánistán pod Talibanem ani Ukrajina bránící se ruské agresi, jsme vyspělá země, která si zaslouží férové výkaznictví. Česká veřejnost si zaslouží vědět, jak na tom naše veřejné finance ve skutečnosti jsou, co Petr Fiala po čtyřech letech skutečně předává. A proto musí být tento špatný a nepřijatelný návrh vládě vrácen k přepracování. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vlevo.) Děkuji.

Pane předsedo, já si dovolím, ještě než opustím pultík, vzhledem k tomu, že nás čeká bezesporu dlouhá rozprava a my nemůžeme být vázáni, chceme-li dnes dosáhnout hlasování, a to určitě tady všichni chceme, aspoň doufám, tak nemůžeme být limitování časem, a proto si dovoluji dát procedurální návrh na prodloužení dnešního jednacího dne a možnost hlasování po devatenácté i jedenadvacáté hodině. A prosím, abyste o tom návrhu dal neprodleně hlasovat. Děkuji vám.