JUDr., Bc. Richard Pokorný, Ph.D.

Raději čestného nepřítele než nečestného přítele.
  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,52. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

24.02.2021 20:59:32

Gymnázium Na Zatlance

Gymnázium Na Zatlance

Další ohromný paradox koronakrize? České soudy.

Některé české soudy se v časech nynější celosvětové katastrofy namísto nekompromisní ochrany ústavně zaručeného práva na život předhánějí v boji o nejabsurdnější aplikaci našeho již tak velmi nekvalitního právního řádu. A já myslel, že soudce Výborný na jaře byl jen smutnou výjimkou.


Ihned po zveřejnění včerejšího rozsudku Městského soudu se začaly uměle rozdmýchávat debaty o jeho "obrovském významu". Osobně tento názor nesdílím a současně podotýkám, že argumentace Městského soudu mě nepřesvědčila, a to ani v jednom bodě.


Koho zajímají podrobnosti, nabízím je níže ve strukturované podobě:

1) Především nutno zdůraznit, že rozsudkem Městského soudu byla prezenční výuka nařízena pouze ve vazbě k předmětu žaloby, tj. k návrhu na zrušení distanční výuky, který soud považuje za protiústavní. To nikterak neomezuje kupř. MŠMT, hygienickou stanici či ředitele školy zakázat prezenční výuku s ohledem na nepříznivou epidemiologickou situaci - ta sama o sobě nebyla předmětem soudního přezkumu, a pochopitelně umožňuje konat orgánům školy i orgánům veřejné moci. Soud totiž neřekl, že se má prezenční výuka obnovit z důvodu příznivé epidemiologická situace, ale že distanční výuka byla vyhlášená na základě vadného právního podkladu (dl soudu protiústavní nouzový stav). Epidemiologický důvod zákazu prezenční výuky je tedy nepochybně možný nadále, pouze musí být jeho podkladem jiné rozhodnutí (ředitelky školy, hygieny, MŠMT atd). Netřeba samozřejmě připomínat ustanovení školského řádu, která činí školy zodpovědné za zdraví svých žáků při vyučování. Kupř. tak podle § 29 odst. 2 školského zákona školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Dojde-li k situaci, že to škola není schopna zajistit jinak než pozastavením prezenční výuky, nezbývá než k takovému rozhodnutí přikročit. Netřeba zdůrazňovat, že právě nynější epidemie představuje klasický příklad takové situace.


2) Rozhodnutí obecných soudů mají (na rozdíl od nálezů Ústavního soudu) platnost pouze inter partes, tj. pro strany řízení. V daném případě je tak rozsudek Městského soudu závazný pro školu a studenta, který (v zastoupení rodičem) žalobu podal. Není však závazný ani vůči ostatním studentům stejné školy, natož pak vůči školám jiným, neboť nikdo z nich nebyl účastníkem řízení. Nejedná se ani o rozhodnutí soudu nejvyššího stupně (v oblasti správního práva Nejvyšší správní soud), které má vliv na sjednocování judikatury nižších soudů a může mít jakousi neformální quasiprecedenční povahu. Je to tak právní názor toliko jednoho soudního senátu jednoho obecného soudu v ČR, který navíc může být zrušen Nejvyšším správním soudem na základě kasační stížnosti, kterou již škola podala, takže ani v dané věci nemusí být konečný. Nic víc, nic méně.


3) Soud odmítl uznat ve prospěch ústavnosti NS argument, že PS mohla NS vyhlášený vládou opět zrušit s odůvodněním, že by to vytvářelo nesmyslný cyklický proces, kdy vláda by NS opakovaně vyhlašovala a PS opakovaně rušila. Lze nepochybně souhlasit s tím, že takovýto postup vlády by skutečně byl obcházením ústavnosti. Nicméně soud se vyjadřoval k situaci, která v tomto případě vůbec nenastala. Vláda vyhlásila nový NS na návrh hejtmanů, PS o něm na návrh SPD jednala, a návrh na jeho zrušení nebyl přijat. To zároveň odstraňuje ratio interpretace, že došlo k obcházení vůle PS, a tím protiústavnímu postupu, neboť PS ponechala nový NS v platnosti.

4) Soud ponechal bez povšimnutí též to, že de constitucione lata vůbec není upravena lhůta, v jaké lze od rozhodnutí PS o neprodloužení nový NS vyhlašovat (tj. časové kritérium je jako referenční hledisko hodnocení ústavnosti nepoužitelné), aby přesto došel k závěru, že nový NS ihned vyhlásit nebylo možné.  Obdobně soud konstatoval, že nebyly naplněny podstatné změny okolností odůvodňující vyhlášení nového NS, aniž by vysvětlil, jak k tomu dospěl, když ani toto kritérium není právním předpisem formulováno či dokonce specifikováno. Jinými slovy říká, že aplikací práva vládou nebylo naplněno něco, co vůbec není právním řádem stanoveno.


A co je to podle soudu podstatná změna okolností? Zvýšení reprodukčního čísla o desetinu, o polovinu či na dvojnásobek? V aktuálním vyjádření či v 7denním průměru? Za celou republiku nebo ve většině krajů? Snížení volné kapacity nemocnic pod 10%? Denní nárůst počtu zesnulých o 20%, 50% či 200%? Vždyť je zřejmé, že bez normativní úpravy je to naprosto arbitrární rozhodování, a ještě mnohem arbitrárnější je poté hodnotit, zda to již byla či nebyla z hlediska ústavního práva ona podstatná změna či dostatečný lhůta. Zcela stranou pak nechávám úvahu, že ústavní povinností orgánů veřejné moci je především předcházet tomu, aby nepříznivý stav eskaloval, a nikoliv nejprve čekat na nárůst dalších úmrtí, a až poté jednat.


Městský soud si tedy na jedné straně vymyslel několik ad hoc norem pro posuzování ústavnosti nového NS, aby zároveň nepochopitelně přehlédl naprosto určitý a logický argument, že při absenci přesného časového určení či algoritmu posuzující epidemiologický vývoj je rozhodující změnou okolností opravňující k vyhlášení nového nouzového stavu ono stanovisko hejtmanů, že si v rozporu s původním předpokladem PS na řešení epidemie na regionální úrovni netroufají, resp. že ji nejsou schopni zajistit bez zhoršení epidemiologické situace.  Jinak soud pouze opakoval nepřesvědčivá tvrzení některých ústavních právníků z minulého týdne, aniž by formuloval jedinou novou myšlenku či ústavněprávní argument, proč právě jeho pohled je při zjevně nedostatečné právní úpravě ten "nejústavnější". Relevanci těchto převzatých tezí vyvracím již ve svých předchozích příspěvcích, a nyní na ně tedy pouze odkážu.


5) V neposlední řadě došlo v dané situaci k neobyčejnému soudnímu aktivismu obecného soudu, když se v rámci řízení o správní žalobě pustil zároveň do posouzení ústavnosti vyhlášení nouzového stavu. Standardní by nepochybně byl postup, kdyby řízení přerušil a ve vztahu k ústavnosti nouzového stavu vyčkal rozhodnutí Ústavního soudu, k němuž byl návrh skupinou senátorů již podán. Naše ústavnost nezná model všeobecné soudní kontroly ústavnosti (realizovaný obecnými soudy), ale model specializovaného ústavního soudnictví (realizovaný Ústavním soudem). Přirozeně to neznamená, že by obecný soud nemohl pro potřeby svého rozhodování provést výklad ústavních norem. V daném případě, kdy se jedná o rozhodování mimořádného společenského významu a při vědomí, že Ústavní soud se touto věcí bude sám zabývat, je to však postup zcela vykračující z ústavní koncepce rozhodování obecných soudů u nás a její ustálené praxe.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama