A hlavně, neřeší se skutečné problémy. Nízké mzdy. Drahé bydlení a energie. Předražené a nekvalitní jídlo. Mladí se bojí mít děti. Starší lidé se bojí, že přijdou kvůli věku o práci.

Civilizační nemoci přibývají. Kolem nás je víc a víc válek. Svět kolem nás se mění tak rychle, že to spousta lidí nestíhá ani sledovat. Všude stres a napětí. Když se někomu nedaří a přizná to, dozví se, že je to jeho vina a málo se snaží. Obviňování, urážení, odvádění pozornosti od podstaty. A místo řešení se hledají nepřátelé.

Řekla jsem jí, že tohle slýchám denně. A že tenhle pocit zmaru má strašně moc lidí. Já mimochodem také. A proto Vás chci poprosit:

Pojďme k sobě být trochu milejší. Respektovat se. Pomáhat si. A když Vás něčí názor štve, zkuste pochopit, proč ho má. Protože různé životní situace vedou k různým názorům. A je to tak správné!