V poslední době se stává jakousi módou zakrývat nepromyšlené a často škodlivé regulace vznešenými hesly o ochraně životního prostředí. Ano, přírodu chránit musíme, ale rozumně, realisticky, a hlavně spravedlivě. Evropská unie se vydala na slepou cestu Green Dealu, která má za cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a dosáhnout „uhlíkové neutrality“ do roku 2050 (jsou tlaky na urychlení).
Zní to vznešeně, ale realita je, že největší náklady těchto změn nesou běžní lidé. Ti, kteří nemají dotace, poradenství ani čas se brodit změtí předpisů.
Největší problém teď představuje rozšíření systému emisních povolenek ETS2, tzv. druhého pilíře emisního obchodování. Ten se má začít vztahovat nejen na průmysl, ale i na dopravu a vytápění domácností. Prakticky to znamená, že se uměle zdraží nafta, benzín, plyn a další paliva. Tyto náklady samozřejmě opět zaplatíme my všichni. Krom toho se takto zvýšené náklady promítnou do celého spektra zboží a služeb.
Dobrou zprávou je, že se Česká republika snaží o odklad tohoto systému, protože bohužel pro jeho zrušení není dostatečná podpora napříč státy. Zatím. Věřím ale, že se podpora v budoucnu najde. A musí najít. Odhady totiž ukazují, že ETS2 může vést k nárůstu ceny pohonných hmot až o 1015 % a u některých forem vytápění i o 20 %.
Tohle není cesta k ekologii, to je cesta k chudobě. V České republice už dnes čelíme reálnému problému, podle dat ČSÚ má až 900 tisíc lidí potíže uhradit výdaje na bydlení a energie. Zavádět v této situaci další zdražování je nejen neetické, ale zcela odtržené od reality života normálních lidí.
A co má být výsledek? Snížení emisí o pár procent v Evropě, zatímco na druhé straně světa otevírají každý týden novou uhelnou elektrárnu. Zkrátka se tu v Evropě pokrytecky tváříme, že zachráníme planetu tím, že si všechno zdražíme, zakážeme si spalovací motory a zničíme vlastní průmysl. Ne, takto to nemůže fungovat.
Skutečně udržitelná ekologická politika musí být:
- technologicky rozumná
- ekonomicky únosná
- sociálně spravedlivá
Odmítám přenášení nákladů tzv. ekologických opatření výhradně na běžné občany. Když se pod zástěrkou „zelené transformace“ zdražují energie, paliva, stavební materiály nebo doprava, dopadá to nejvíce na seniory, rodiny s dětmi a pracující lidi, kteří si prostě nemohou dovolit žít podle představ úředníků z Bruselu nebo neziskovek bez zodpovědnosti.
Podporuji modernizaci, chytré inovace, rozumnou úsporu energií. Ale odmítám nesmyslné kvóty, ideologické zákazy a „klimatické daně“, které zničí ekonomiku a z obyčejných lidí udělají viníky toho, že chtějí topit, jezdit do práce autem a dát svým dětem budoucnost. Zdražování kvůli umělé regulaci nebo kvótám nepomáhá přírodě, ničí sociální smír, živobytí střední třídy a důvěru občanů ve stát.
Opravdová ochrana přírody musí vycházet z rozumu, technologického pokroku a zdravého selského rozumu, ne z ideologie. Budoucnost nesmí být postavená na dělání z lidí zloduchy jen proto, že si „dovolili“ žít.
